Vývoj ve světě

Na obrázku převzatém z elektronické publikace Náš svět v datech (Our World in Data) vidíme celkovou spotřebu energie ve světě podle primárních energetických zdrojů od roku 1800 po současnost.

Legenda ke grafu odspoda nahoru
Tradiční biomasa – Traditional biomass (světle hnědá) je de facto dříví a další rostlinné materiály, ale i sušený zvířecí trus, které byly užívány ještě v období před stoletím páry. Velikost této křivky a význam těchto paliv se nemění, pouze mírně narůstá po roce 2000 vlivem uměle pěstované biomasy.

Uhlí – Coal (hnědá) stále představuje významnou surovinu v našich i v rozvíjejících se ekonomikách. Zatímco v Evropě se uhelné elektrárny utlumují, v Indii a v Číně se staví nové. Slábnoucí evropská ekonomika není schopna takový světový vývoj výrazně ovlivnit. Zatímco čínská a indická ekonomika mají dány cíle, kolik uhelných elektráren se u nich postaví, u nás je to naopak: kolik se jich uzavře bez toho, aby nám někdo garantoval náhradu (s výjimkou geopoliticky a také cenově nejistého dovozu zemního plynu).

Ropa – Oil (vínová) stále narůstá, vliv tolik propagované elektromobility ve světovém měřítku v dopravě patrný není.

Zemní plyn – Natural Gas (fialová) stále narůstá a při výrobě elektřiny se uplatňuje více než obnovitelné zdroje energie.

Jádro – Nuclear (azurová) a voda – Hydropower (modrá) představují významnou část produkce energie, nikoli však tak významnou, jako kterékoli z fosilních paliv, a to i jednotlivě. V tom máme v České republice náskok, vyrábíme si z těchto zdrojů, především jaderné energie, polovinu naší potřeby.

Obnovitelné zdroje energie: Vítr – wind (tmavomodrá), slunce – Solar  (červená), moderní biopaliva – Modern biofuels (tmavofialová) a ostatní obnovitelné zdroje – Other renewables (světlemodrá nahoře) představují velmi malou část světové spotřeby energetických zdrojů.

K tomu je ale dlužno poznamenat, že světové předpovědi počítají s velkým rozvojem solární energetiky, avšak nikoli v mírném pásu, ve kterém se nachází Německo, ale především v tropickém a subtropickém pro průmyslové účely, klimatizaci v budovách a náhradu benzínových skútrů elektrickými v rozvíjejících se ekonomikách.

Na tomto obrázku vidíme nejlépe možný vliv Německa a Evropy na záchranu celé planety, od samého začátku šlo z velké části o náhradu tradiční evropské energetiky včetně jaderné dovezeným ruským zemním plynem.

Naopak u nás jsme především díky jaderné energetice výrazně ekologičtější, než je zbytek světa, a část té uhelné jde na vývoz do Německa, když tam mají nedostatek.

Kritéria světové energetické rady

Na energetickou realitu a její vývoj pohlížíme očima trilematu Světové energetické rady (WEC).

1. Stabilita dodávek energie (security of supply) je v České republice stále dostatečně zajištěna. Nižší stability ale můžeme snadno dosáhnout nestabilní energetickou politikou, v našem případě především předčasným uzavřením stáváních zdrojů v době, než bude zprovozněn nový jaderný zdroj. Toto není dáno letopočtem, ale realitou nové fungující elektrárny v síti, kterou nenahradí dovozy sezónních přebytků energie.
2. Energetická chudoba (energy equity, energy poverty) se u nás začíná projevovat nejen zdražováním energie v domácnostech, ale především likvidací některých průmyslových pracovních příležitostí v důsledku neuvážené energetické politiky. Spolehlivé a cenově dostupné zajištění energetických potřeb společnosti je toho základem, a pokud nám některá tradiční odvětví v důsledku nezvládnuté energetické krize zmizela, je to vážným varováním. Zejména když v sousedním Německu prožívá krizi automobilový průmysl, měli jsme si udržet především taková odvětví, která na něj navázána nejsou.
3. Ekologie (enviromnetal sustainability). Za posledních 50 let prodělala československá a později česká a slovenská energetika vývoj od největší ekologické katastrofy v Evropě po sofistikovanou ekologizaci fosilního energetického průmyslu a rekultivaci dotčených území. Současným „ekologickým“ ukazatelem je pouze CO₂, zatímco u nás jsme se zbavili oxidů síry, oxidů dusíku a hlavním naším ekologickým nepřítelem jsou karcinogenní mikročástice volně polétavého prachu, které dnes pocházejí z dopravy a průmyslu, nikoli z energetiky. Dokonce ani té fosilní, protože mají nainstalovány elektrostatické odlučovače. Český boj s ekologickou zátěží jsme absolvovali a v něm i uspěli, řada odborníků proto platby mnohdy spekulativním fondům s emisními povolenkami nepovažuje za projev ekologické politiky ČR.

Specifika České republiky v rámci Evropské unie

K tomuto pohledu dodáváme ještě několik dalších postřehů týkajících se České republiky

• Evropská integrace sítí byla původně postavena na vzájemné výpomoci a vzájemně výhodné obchodní výměně ve strategickém oboru. Nikoli na spekulativních obchodech energetických burz, kde jsou mnohdy energetické společnosti povinny na úkor spotřebitele kompenzovat ztráty za nemožnost dopravit energii z místa vzniku do místa spotřeby. Burzy mohou být v takovémto systému pouze vhodným doplňkem, kde je možno energii výhodně směňovat, ale pouze je-li to výhodné a technicky možné. Podpora dumpingového exportu přebytků energie k těmto výhodám nepatří.
• Energetická politika sousedního státu, která významně ovlivnila i politiku EU, byla postavena na omylných předpokladech: uzavření jaderných elektráren, favorizace dovozu zemního plynu z Ruska, přeceňování významu větrných a solárních elektráren v podmínkách mírného klimatického pásu s omezeným slunečním svitem, a naopak podceňování vlivu nestability takovýchto dodávek energie na stabilitu dodávek celkových. V tomto smyslu pro nás nepřestavují německá EnergieWende ani evropský Green Deal návod hodný slepého následování, kde bychom pouhou implementací takovýchto zásad dospěli k zajištění dodávek, prosperitě a energetické svobodě.
• Na druhou stranu některé unijní předpisy a zásady nemají na nás jenom negativní dopady, naopak ty nejznámější problémy vznikly chybnou energetickou politikou na úrovni ČR. EU nám nenadiktovala ani přemrštěné dotace v době solárního boomu 2010, ani předražené domácí dodávky domácí přebytkové energetické výroby za maximální ceny lipské burzy v době energetické krize v roce 2022. Je tedy potřeba korigovat především energetickou politiku ve vlastní zemi a z některých principů EU si umět vybírat, anebo je i odmítnout, jak vidíme na příkladu sousedního Polska.
• Princip emisních povolenek, který se na jiných kontinentech v jiných ekonomikách neužívá, což j patrné i z úvodního obrázku, vede v současnosti především k jejich spekulativním překupům, a to v mnoha případech i mimo Evropskou unii. Tímto způsobem podporujeme ekonomiku zemí mimo EU a zbytečně vyvádíme z evropské energetiky prostředky, které by mohly posloužit k inovaci našeho vlastního energetického systému. Původní ekologický a inovativní smysl tohoto systému je tak přinejmenším diskutabilní, nehledě na jeho následná sociální rizika. Rovněž hlavní ekologickou zátěží u nás i v mnoha zemích EU není CO₂, jehož produkci podporují především energetiky v jiných světadílech pokračováním výstavby nových uhelných elektráren, aniž by na ně EU za toto uvalila cla nebo ekonomické sankce. Sankce dáváme v tomto případě pouze sami sobě.

Závěrem

Některé závěry energetických odborníků varují před vážnými riziky. Z výše uvedených důvodů se může v některých oblastech stát, že v určitých podmínkách optimální úrovně dlouhodobé resilience (stability) elektrizační soustavy ČR a jejího zdrojového mixu v podmínkách energetické legislativy EU dosáhnout možné není. Příkladem je především:

• předčasné uzavření domácích elektráren bez náhrady nebo
• přílišná závislost ČR na zemním plynu, pokud nebude vyřešena spolehlivě otázka jeho dovozu více trasami z více geopoliticky nezávislých a stabilních směrů.

Vzhledem k tomu, že se v sousedním Německu potýká s velkými problémy průmysl a v současnosti už i sociální stabilita, není německá energetická politika vhodným příkladem k následování pro Českou republiku ani řadu dalších evropských zemí.

Autorem komentáře pro Solární magazín je energetický expert Ing. Hynek Beran