Devatenáct let pracoval Václav Bartuška pro stát jako zmocněnec pro energetickou bezpečnost. Když se v srpnu s funkcí loučil, v rozhovorech natvrdo říkal: „Toto není bezpečný svět“. Energetika je podle něj nástrojem vydírání, a jedinou obranou je, že budeme hrát stejně tvrdě, jako ostatní. Což mimo jiné znamená, že neupadneme do závislosti na jednom dodavateli.
„Iluze Evropy, že je milovaná, oblíbená a všichni nás mají rádi, to je prostě velký omyl,“ říkal Bartuška v rozhovoru pro Reflex.
V posledních čtyřech letech se o energetické bezpečnosti mluvilo tolik, že by to vydalo ne na článek, ale na knihu. I ty už o tom nakonec vznikly- v Česku vyšla třeba kniha Energetická bezpečnost- geopolitické souvislosti autora Vladimíra Proroka s kolektivem už v roce 2009. Prohlášení politiků bylo za poslední volební období tolik, že nemá smysl z nich vybírat.
Tato varování směřovala hlavně k Rusku a jeho „ropné a plynové diplomacii“, jak lze neutrálně nazvat politické využívání surovin, které ruské státní podniky těží na Sibiři a distribuují směrem do Evropy.
Příběh, který začal v roce 1959 v salonku hotelu Essener Hof v Essenu podpisem memoranda o ropovodu Družba mezi vládami SSSR a SRN, se ale po ruském napadení Ukrajiny 24. února 2022 začal chýlit ke konci. V rámci EU dominuje názor, že závislost na nevyzpytatelném ruském režimu je příliš velkým rizikem, a to i za cenu, že si spotřebitelé za energie připlatí.
Co na to spotřebitelé, to nám řekne v sobotu 4. října ve 14 hodin Marcela Augustová.
Jako řešení této závislosti politici našli přechod k „obnovitelným zdrojům“, které jsou současně preferovány jako energetika udržitelná a šetrná k planetě. Důsledkem nejrůznějších pobídek a výzev v tomto směru byl od roku 2023 boom domácích fotovoltaik, ve kterém se vám Solární magazín snaží pomoci s orientací.
Ačkoliv někteří politici tvrdí, že přechod na obnovitelné zdroje naší energetickou bezpečnost zcela řeší, jiní upozorňují, že i zde hrozí Evropě závislost. Tentokrát ne na Rusku, jehož ekonomika stojí na nerostných pokladech Sibiře, ale na Číně, jejíž průmysl chrlí výraznou většinu solárních panelů, které si montujeme na naše střechy.
Podle Mezinárodní agentury pro energii přesahuje podíl Číny 80 procent světové produkce ve všech výrobních fázích solárních panelů, od polysilikonů až po buňky a moduly.
Pokud jde přímo o výrobu článků a modulů, je v rukou Číny 80 procent celosvětové výroby. Po pětiprocentních podílech mají USA a Indie, o zbylých deset procent se dělí zbytek světa. Evropská unie se na produkci podílí jen jedním procentem.
V produkci klíčových polysilikonů drží Čína podíl 92 procent. Ve výrobě waferů, křemíkových plátků tvořících základ fotovoltaického článku, je to dokonce 99 procent.
Takový podíl na trhu je vnímán jako nezdravý a vytvářející závislost odběratele na dodavateli podle všech ekonomických učebnic už od zakladatele moderní ekonomie Adama Smithe, který píše o monopolu jako o deformaci distribuce kapitálu a snížení prosperity.
Do toho vstupují i bezpečnostní aspekty, na které upozorňuje Mark Galeotti, jeden z nejvýznamnějších teoretiků doktríny energetické bezpečnosti po roce 2022. Britský historik, jemuž politici EU naslouchají především v souvislosti s nebezpečím z Ruska, píše i o rizicích závislosti na Číně, která pociťuje nejen Rusko, jež se s Pekingem v reakci na západní sankce sblížilo, ale i další země, které se ke spolupráci s tamním režimem uváží. Čína podle něj neprojevuje nekonečnou podporu a za svůj příspěvek je schopna žádat velmi vysokou cenu.
Pokud odhlédneme od toho, že nebezpečí z Ruska je u nás z historických důvodů vnímáno reálněji než nebezpečí z Číny, je i nebezpečí závislosti na plynu chápáno více, než nebezpečí závislosti na výrobci solárních panelů. Zatímco princip utažení kohoutů potrubí chápe i běžný televizní divák, jak se dá technicky provést vypnutí solárního článku, to je pro běžného spotřebitele mimo představivost.
A bohužel nejspíš i pro značnou část politiků. Zejména když již mnoho let voličům předkládají trochu pečeněholubí příběh „čím víc slunce, tím víc elektřiny, a v podstatě zdarma“.
V USA chystají zákaz, v Evropě už by to nešlo
Přesto se v poslední době objevují informace o tom, že v USA bezpečnostní orgány pozorně zkoumají čínské komponenty fotovoltaik. Měla v nich být nalezena zařízení pro komunikaci, která nebyla uvedena v dokumentaci, což samozřejmě vyvolalo podezření, k čemu by mohla být použita. Americké úřady vyjádřily obavu, že by touto cestou mohl být na dálku spuštěn blackout.
Podezření mířila zejména na střídače, tedy přístroje, které mění stejnosměrný proud na střídavý. Instalují se do fotovoltaik, větrných elektráren, baterií, tepelných čerpadel i nabíječek elektromobilů.
Mezi jejich výrobci světu dominují tři čínské firmy- Sungrow, Ginlong Solis a především společnost Huawei, která už se dostala před lety do podezření ze špionáže v souvislosti se svými mobilními telefony.
Agentura Reuters v květnu psala o možnosti obejití sofwarové ochrany v čínských bateriích, které by se pak daly na dálku vypnout nebo změnit jejich nastavení, což by mohlo nejen způsobit blackout, ale dokonce vážně poškodit přenosovou síť.
V USA tato varování vyústila v iniciativu dvojice republikánských senátorů k zákazu nákupu baterií od šesti čínských společností od roku 2027.
V Evropě by ale podle lidí z oboru už něco takového nebylo možné. Množství čínských střídačů v evropské přenosové síti je už příliš velké.
Varování z USA v květnu spíše zapadlo, někteří jej vnímali jako další podivínství Trumpovy izolacionistické administrativy. Zazněly i názory, že jde o snahu torpédovat celou zelenou tranzici, velký dekarbonizační projekt EU.
Solární magazín se proto zajímal mezi lidmi z energetiky, zda se alespoň v branži toto téma řeší.
„Téma se skutečně diskutuje, spíše ale nesouvisle a laicky,“ uvedl pro Solární magazín Michal Macenauer, ředitel strategie společnosti EGÚ Brno. České energetické firmy se totiž prý většinou nedostanou na takovou úroveň technického řešení.
„Pokud by to bylo možné provést, pak pro síť by to mohla být katastrofická hrozba, protože skupinové vypínání stovek MW až jednotek GW by znamenalo mnohde řádově větší problémy, než které nastaly nedávno ve Španělsku. Tam došlo k rozpadu sítě při nevhodné reakci skupiny jen několika desítek až nízkých stovek MW střídačů,“ dodává Michal Macenauer.
Spíše teoretické úvahy ale nabraly nečekanou dynamiku na začátku září, po odhalení jednoho z hackerských útoků na ministerstvo zahraničí. Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost vydal nečekaně široké varování před čínskou technikou.
NÚKIB: Není to strašení ale realita
Ve středu 3.9. úřad vydal plošné varování před veškerou čínskou technikou, umožňující odesílání dat do Číny nebo dálkové ovládání. Vedle mobilních telefonů, chytrých hodinek, bezpečnostních kamer nebo zdravotnických přístrojů se týkalo i solárů a elektroaut.
„Kdo svěřuje svá data a správu technologií do Čínské lidové republiky, riskuje jejich zneužití. Není to strašení, ale realita, kterou potvrzují i konkrétní případy kyberútoků proti České republice i našim spojencům. Proto upozorňujeme, že každá instituce i soukromá firma musí velmi pečlivě zvažovat, zda je ochotná vystavit se takovému riziku. V sázce není jen kybernetická bezpečnost, ale také odolnost naší společnosti vůči cizím vlivům,“ uvedl ředitel NÚKIB Lukáš Kintr.
Devítistránkový dokument hovoří o hrozbě na úrovni „vysoká“. A připomíná, že česká BIS už v roce 2023 označila jako riziko čínské investice do české a evropské kritické infrastruktury, stejně jako dominanci Pekingu ve strategických dodavatelských řetězcích.
„Z bližší analýzy významných čínských technologických společností vyplývá riziko zneužití uživatelských dat. Ta mohou být použita nejen pro komerční účely, ale s ohledem na legislativu ČLR i pro potřeby bezpečnostních složek a státu,“ píše se v dokumentu.
Úřad nabádá k pozornosti zejména osoby, jejichž data by mohla být cílem aktivit zahraničních služeb. Ale i široké veřejnosti doporučuje věnovat zvýšenou pozornost tomu, jaké přístupy po nich vyžadují technologie a služby, které využívají.
„Úřad obecně doporučuje instalovat a používat pouze takové technologie, kterým jejich uživatel důvěřuje,“ končí doporučení NÚKIB.
Co to konkrétně znamená pro uživatele solárních panelů či jiných nástrojů solární energetiky, to budeme dále zjišťovat.
