Vývoj znečištění v ČR

Na sklonku minulého režimu proběhla v Československu ekologická katastrofa, která zničila naše pohraniční lesy a zle se podepsala i na zdraví obyvatelstva. Hlavní část této katastrofy jsme v průběhu minulých tří dekád zvládli, o čemž svědčí následující obrázek:

Obrázek 1 Emise látek znečišťujících ovzduší se od roku 1990 snížily. Sloupcový graf znázorňující vývoj šesti hlavních látek znečišťujících ovzduší v letech 1990 až 2021 (odshora dolů):

• Tmavě šedá prachové částice PM10;
• Světle šedá prachové částice PM2,5;
• Tyrkysová amoniak;
• Světle zelená oxidy síry;
• Tmavě zelená nemethanové těkavé organické sloučeniny; 
• Zelenočerná (dole) oxidy dusíku.

U všech těchto znečišťujících látek se emise výrazně snížily, a to z celkového počtu téměř 65 milionů tun v roce 1990 na přibližně 20 milionů tun v roce 2021. Největší pokles zaznamenaly emise oxidů síry, a to o více než 93 %.

Zdroj: https://www.consilium.europa.eu/cs/infographics/air-pollution-in-the-eu/#0

Zvládli jsme především oxidy síry vznikající spalováním uhlí. Naopak podle údajů Evropské agentury pro životní prostředí bylo 97 % městské populace EU v roce 2021 stále vystaveno koncentracím jemných částic (PM_2,5) nad rámec norem Světové zdravotnické organizace (WHO). Tyto mikročástice jsou karcinogenní a u energetiky jsou odstraňovány elektrostatickými a jinými filtry, jejich producentem je dnes především průmysl a doprava.

Přestože jde o celoevropský a vážný problém, Evropská unie zvolila jinou látku, a sice CO₂. Celková filosofie vychází z prevence globálního oteplování planety. Potenciál globálního oteplování (PGO, často také GWP z anglického global warming potential) je měřítkem toho, kolik tepla v atmosféře zachytí skleníkový plyn v určitém časovém horizontu ve vztahu k oxidu uhličitému. Porovnává množství tepla zachyceného určitou hmotností daného plynu s množstvím tepla zachyceného stejnou hmotností oxidu uhličitého a vyjadřuje se jako násobek vlivu oxidu uhličitého, jehož hodnota PGO je stanovena na 1.  

Vývoj světových emisí CO₂

O podílu jednotlivých zemí na emisích CO₂ vypovídá následující obrázek

Obrázek 2 Emise CO2 největších světových emitentů v letech 1990-2018. Zdroj: Fossil CO2 and GHG emissions of all world countries. Report 2019

Převzato z https://oenergetice.cz/emise-co2/cina-chce-byt-roku-2060-klimaticky-neutralni-vrcholu-emisi-ma-dosahnout-roce-2030

Článek citovaný v obrázku 2 má název „Čína chce být do roku 2060 klimaticky neutrální, vrcholu emisí má dosáhnout v roce 2030“. Realita je tedy taková, že Evropská unie počítá s masivním nárůstem emisí u konkurenční asijské ekonomiky až do roku 2030, zatímco v EU se mají poměrně drastickými opatřeními snižovat. Vzhledem k tomu, že je atmosféra naší planety jedním organismem, situace připomíná plovárnu, kde je v jednom rohu bazénu přísně zakázáno znečišťování vody, kdežto v ostatních částech je povoleno volné vypouštění fekálií, a takto bojujeme za celkovou čistotu vody v bazénu, zatímco jinde vypouštějí s narůstající ekonomikou o to více nečistot, které jsme my ušetřili.

V případě ovzduší jde také o především metan. Při průmyslové činnosti se metan uvolňuje nejvíce při těžbě zemního plynu i ropy. Schopnost absorbovat teplo, a tedy vliv na oteplování planety (PGO) je 28x vyšší než u CO₂. Pro srovnání: V elektroenergetice jsou ztráty při přepravě elektřiny okolo 5 %. Pokud by byly ztráty při přepravě zemního plynu, jehož hlavní složku tvoří metan, srovnatelné, je efekt oteplování spojený s těžbou a přepravou zemního plynu o 50 % vyšší, než je samotné jeho spalování. Při technologiích zkapalňování LNG může jít i o vyšší ztráty.

V tomto smyslu také není pravda, že má uhlí vyšší emisní faktor než zemní plyn. Pokud zahneme úniky metanu při těžbě, přepravě, skladování a současném zkapalňování zemního plynu, je to přinejmenším srovnatelné.

Z uvedeného je patrné, že

• Evropská unie ovlivňuje světové snížení produkce CO₂ pouze fragmentárně, zatímco jiné země tuto produkci navyšují a mají to nadále v dlouhodobém plánu;
• Hlavním ekologickým a zdravotním problémem v EU jsou prachové mikročástice a další škodliviny, nikoli CO₂;
• Daleko větším problémem oteplování planety je metan, vznikající při těžbě, přepravě, skladování a zkapalňování zemního plynu. Toto může uzpůsobovat i násobný efekt na oteplování planety.

Vliv Gazpromu na vznik evropské klimatické filosofie

Celá filosofie budoucího Green Dealu se zrodila v době, kdy Německo bez vážného technického důvodu uzavřelo bezemisní jaderné zdroje. Součástí tohoto procesu byla dohoda německé vlády s ruskou státní společnosti Gazprom o společném postupu při dovozu ruského zemního plynu do Evropy. Takovéto geopolitické dohody ale není možno v žádném případě považovat za výsledek „západního“ demokratického a liberálního myšlení, ale naopak za promyšlenou politiku východní velmoci při budování surovinové závislosti celé Evropy. Tato závislost budovaná Německem a Ruskem dosáhla do počátku války a energetické krize 40 %, tedy skoro polovina zemního plynu v Evropě byla ruského původu. Zdroje na zemní plyn byly v této filosofii logickým komplementem zdrojů obnovitelných. Plynové zdroje rychle startují a jsou pro kompenzaci výkyvů výroby způsobených počasím u OZE nejvhodnějším prvkem.

Viděno z druhé strany očima východního stratéga: pokud podpoříme filosofii „zelené“ Evropy, její závislost na dovozu zemního plynu se zvýší a Evropy bude závislá nejenom na celkovém objemu dovezeného paliva, ale i na stabilizaci dodávek evropského systému ideologicky založeného na dodávkách energetických zdrojů závislých na počasí s nestabilní a obtížně řiditelnou produkcí potřebné energie.

Strategie pro Českou republiku doporučovaná odborníky byla jiná, doporučovali jsme možnost navyšování spotřeby zemního plynu pouze v situaci, kdy bude Evropa spolehlivě propojena plynovody nejenom z východu, ale i ze západu, severu a jihu. Namísto čtyř světových stran ale byly postaveny čtyři plynovody, všechny z Ruska, kromě Tranzitního plynovodu to byly Jamal a Nord Stream I a II, a Česká republika více jak deset let tlačena k náhradě domácí fosilní suroviny touto taktéž fosilní surovinou z dovozu. A jak bylo uvedeno, se srovnatelným vlivem na oteplování planety.

Dotace, inovace, přerozdělování

Kritériem každé technické revoluce je skutečnost, že nový systém přináší vyšší společenské benefity, nežli systém původní. V minulosti šlo například o elektrifikaci namísto parního stroje anebo náhradu koňské přepravy přepravou železniční a automobilovou. Původním smyslem dotací bylo napomoci rozvoji nové technologie, aby se rychleji dostala do běžného užívání a nahradila technologii starší technologií nové generace. Oproti tomu deformovaný systém vzniká tehdy, když se nový efekt nedostavuje, ale namísto revize dalšího postupu se nejprve investují a potom plýtvají další prostředky směrem k vizi „lepšího systému“, která je ale stále v nedohlednu. Přibývající energetická chudoba, odliv a oslabování tradičního evropského průmyslu a snižování stability energetických systémů, které naši předkové budovali desítky let, nevěští nic dobrého. Oproti revizi dalšího postupu se v současnosti přerozdělování formou dotací stalo permanentním nástrojem. Podstatným momentem je účast nadnárodních a mimoevropských kapitálových a spekulativních skupin v tomto procesu, ty mají už ve stávajícím řešení nemalé investice a jejich návratnosti se nechtějí vzdát. Z toho vnikají i snahy o umělou návratnost přehnaných investic, podpora hůře fungujících nebo dokonce škodlivých energetických řešení a jejich další pokročování v takto nastavené ekonomice. Emisní povolenky se namísto původního ekologického úmyslu stávají nástroji takového úmyslu. Je nám tvrzeno, že je narůstající drahota motivací k inovacím, ale inovativní a technicky fungující systémové řešení v Evropě nemáme. A namísto investic do takovéhoto řešení je část prostředků vyváděna ze systému spekulativním kapitálem mimo Unii i mimo ekologii.

Původní účel emisních limitů

Pokud se vrátíme k Obrázku 1., byl původní cíl zavedení emisních limitů odlišný od současného „trhu s emisními povolenkami“. Šlo o transparentně a progresivně zpoplatňované limity ve všech škodlivinách, nikoli pouze ideologizovaném CO₂, s tím, aby jednotliví producenti škodlivin, v tomto případě především výrobci energie, sami zvolili strategii postupného uzavírání nebo ekologizace zdrojů stáváních a výstavby zdrojů nových. V devadesátých letech se toto v ČSR a později v ČR dělo ve velkém, některé zastaralé uhelné elektrárny byly odstaveny, ostatní odsířeny a odpopílkovány, a byly dostavěny dva bezemisní bloky Temelína, které pokrývají skoro čtvrtinu spotřeby elektřiny v ČR a v současnosti i část teplofikace. Podobný proces zaznamenala v současnosti i slovenská soustava po zprovoznění Mochovců, Slovensko nyní na cestě k modernímu bezemisnímu mixu předstihlo Česko. Nebáli se dostavět, kdežto naše politika podporovala další provoz a export fosilní elektřiny.

Jak funguje emisní povolenka

Oproti výše uvedenému principu vyvinula Evropská unie systém, který se omezuje na CO₂ a oteplování planety a je obchodován jako cenný papír na burze. Hlavní burza pro tyto cenné papíry už nesídlí na území EU, ale na území Velké Británie, která z EU vystoupila. Jde o burzu ICE Futures Europe, odkaz zde https://www.ice.com/futures-europe , kde se emisní povolenky obchodují. Plánované emisní povolenky pro domácnosti EU ETS 2 se namísto slibovaných 45 EUR za 1 tunu CO₂ obchodují už za 80 a více EUR, a to nebyl ještě trh s povolenkami pro domácnosti otevřený. Ocenitelná je určitě aktivita ministra dosluhující vlády Petra Hladíka o zastropování ceny této povolenky. EU však zatím přislíbila pouze dodat na trh část povolenek ze své rezervy, která není velká. Rizikem je, že bychom na základě nenaplněného cenového příslibu EU přijali závazek platit prostřednictvím burzy překupníkům, kteří jsou často mimo Evropskou unii, a přijali povinnost z našich domácností hradit ceny vyšší nebo násobné.

Trh

Evropská unie preferuje postavení a ochranu spotřebitele na trhu. Trh je místem, kde může spotřebitel dostat co nejlepší zboží v co nejlepší kvalitě a za co nejlepší cenu. Spotřebitel si tedy může vybrat. Pokud hovoříme o „trhu s emisními povolenkami“, které jsou samy o sobě navrženy jako zboží zdražující se a nedostatkové, které má ale spotřebitel za povinnost nakupovat v předepsaném množství i od spekulantů za jimi určenou tržní cenu, nemá toto s benefity pro spotřebitele nic společného. Dokonce to nemá nic společného už ani s příspěvkem na rekultivaci životního prostředí nebo investicí do nových zdrojů energie, zisk jde jinam. Je to trh pro spekulanty s cennými papíry se spotřebitelem jako s rukojmím, který nemá v takto pojaté evropské legislativě jinou možnost, dokud z tohoto systému členské státy nevystoupí.

V případě jaderné energie dostává český spotřebitel (nikoli francouzský) tuto energii za násobky až desetinásobek ceny výrobní.

A u obnovitelné energie dostává naopak často zboží za dotované dumpingové ceny, které mu ale zdražují provoz soustav, a pokud se to přežene, i riziko blackoutu k tomu.

Srovnání bezemisních technologií

V následující tabulace jsou orientačně porovnány ceny elektřiny z nových solárních a jaderných elektráren.

Tabulka 1 Orientační porovnání dvou bezemisních technologií vhodných pro ČR: solární a jaderné

V prospěch solární technologie ale bezesporu svědčí skutečnost, že si jadernou elektrárnu těžko postavíme na střeše továrny nebo rodinného domu. Pokud v tomto případě započteme cenu dopravy elektřiny, která je pro jaderné zdroje vysoká, protože potřebujeme rozsáhlé sítě nejvyššího napětí a výkonné transformátory, činí cena dopravy cca 2 koruny, což činí komunitní a decentrální solární zdroje uplatněné v místě výroby výhodnějšími, než jsou zdroje jaderné. Nikoli však zdroje provozované do centrálních soustav, kde jsou naopak náklady na výstavbu centrálních sítí pro sezónní dovozy nebo výrobu vzhledem k nízké době využití maxima 8x vyšší na jednotku dodané energie.

ETS 2 a cena tepla

Třetina českých domácností topí zemním plynem a další třetina je napojena na teplárny – systémy zásobování teplem (SZT). Většina centrálně dodávaného tepla (75 % dle statistiky ERÚ z roku 2024) používá jako palivo uhlí (55 %) nebo zemní plyn (20 %). Uhelné teplárny již emisní povolenky platí v EU ETS 1, rovněž tak teplárny plynové se zdroji nad 20 MW, tedy všechny velké městské zdroje, pokud nemají blokové výtopny do 20 MW.

Pokud vezmeme do úvahy, že velká část voličů současné koalice, která podporuje odmítnutí druhé vlny emisních povolenek, žije v panelových domech vytápěných teplárnami, paradoxně tato část populace již emisní povolenky platí, kdežto tu druhou to ještě čeká. Bylo by tedy vhodné zvážit další sociální kroky a po plánovaném odmítnutí druhé vlny emisních povolenek nejlépe odmítnout i celkový princip spekulativního trhu s těmito povolenkami, který je v rozporu se zájmy spotřebitele.

Ochrana spotřebitele je na předním místě principů Evropské unie. Nikoli ochrana spekulantů na trhu se cennými papíry mimo území Evropské unie. Pokud je možné diskutovat o zmrazení ruských aktiv, je stejně dobře možné zmrazit i toto, riziko vojenské odvety zde neexistuje, takže jde i o jednodušší rozhodnutí.

Umělý cenový rozpor bezemisní elektřiny

• Obnovitelná energie je v současnosti deformována dotacemi, které vedou k jejím dumpingovým, a dokonce i záporným cenám.
• Naopak, jaderná energie v ČR je prodávána za stejné ceny, jako je energie fosilní zatížená emisními povolenkami. (Nikoli však ve Francii, jak bylo uvedené v minulém článku.)
• Obnovitelnou energii umělými dotacemi vyrábíme, když ji nikdo nechce, a prodáváme ji za zlomkové ceny nebo ji dokonce dáváme zadarmo anebo si nechávejme zaplatit za její zamření. Například namísto výrobní ceny 2 korun ji dodáváme za 20 haléřů.
• Jadernou energii, kterou vyrábíme ve stávajících zdrojích za variabilní náklady, tedy za 20 haléřů, dodáváme pomocí mechanismů Lipské burzy za 2 i více korun.

Jaderný zdroj je v normální ekonomice desetinásobně levnější, než je zdroj solární. Ale pokud solární zdroj uměle desetinásobně zlevníme a jaderný zdroj uměle desetinásobně zdražíme, dostáváme se do opačných poloh a pak nám po této dvojité brutální deformaci mohou ideologové tvrdit, že se „jaderná energetika nevyplatí“.

Ve skutečnosti žijeme v ČR stále v přebytku energie a již v současnosti v dostatku energie bezemisní, kdy nás po dostavbě jaderných elektráren očekává již reálný bezemisní nebo alespoň velmi nízkoemisní energetický mix.

Technicky jsme tedy na velmi dobré cestě, ale ekonomicky na prahu uměle vytvářené propasti energetické chudoby. A k tomu nás dokonce ekonomickými deformacemi nutí, abychom si tento stále fungující systém bez funkční náhrady narušili.

Závěrem

K boji nepřijmout druhou vlnu spekulativních emisních povolenek dostala budoucí vládní koalice velmi silný mandát od voličů, toto bylo zásadním prvkem programu všech současných koaličních stran. K tomu se přidávají také někteří politici a strany z koalice odstupující. Jde de facto o společenskou dohodu mezi voliči a budoucí vládou, a dokonce i napříč politickým spektrem, kde si toto zvolila i část voličů opozice. Nejde o zanedbatelný princip, který obejdeme tím, že jsme jej „museli přijmout“. Odmítnutí EU ETS 2 je v energetické reformaci ČR prvním důležitým krokem, tím dalším je určitě pevně vzít státní společnost s jadernými elektrárnami do státních rukou a zejména v jaderné energetice odstranit deformace a znevýhodňování tohoto pro nás nejvýznamnějšího zdroje energie.

K tomu je snad ještě nutno dodat, že Lipská burza není NATO, a tedy program „vystoupení z Lipské burzy“ není vhodný název. Trhů je v Evropě více a stačí na ni pouze s našimi jadernými zdroji nevstupovat po vzoru jiných evropských jaderně vyspělých států.  Technicky zní úloha, která je před námi, velmi jednoduše, a pokud považujeme Polsko a Francii za významné evropské státy, neděláme vlastně ani nic nového. Stačí jenom jít spolu se sousedy evropskou cestou.

Problém může nastat jedině v tom, když budeme na londýnské burze od spekulantů draho povolenky nakupovat, a za ceny Lipské burzy si naše jaderné zdroje sami sobě draho prodávat. Pak budeme mít ve vlastní energeticky zajištěné zemi drahé úplně všechno.

Autorem komentáře pro Solární magazín je energetický expert Ing. Hynek Beran