Od příštího roku chce Babišova vláda převést na státní rozpočet veškeré poplatky za obnovitelné zdroje energie. Ušetřit tak mají spotřebitelé, kteří nyní část těchto poplatků platí ve svých účtech za elektřinu.

Příběh s „POZE“ je delší. Babišova vláda v roce 2021 převedla poplatky na stát, předtím za ně spotřebitelé platili asi 500 korun v každé megawatthodině. Šlo nejen o ulehčení domácnostem a firmám v době covidových omezení, ale také o reakci na začínající inflaci a první velký průšvih energetické krize, související s podnikáním manželů Písaříkových ve firmě Bohemia Energy.

Příspěvky POZE jsou určené na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a z vysokoúčinné kombinované produkce elektřiny a tepla a od roku 2006, kdy byly zavedeny, na nich mělo být výrobcům vyplaceno přes půl bilionu korun.

Tehdejší opozice rozhodnutí z podzimu 2021 označovala za předvolební populismus, ale nakonec i její Fialova vláda platila příspěvek celý, a to v roce 2023 jako reakci na rostoucí energetickou krizi. Postupně však pravidla měnila, neboť se příspěvek negativně projevoval na státním rozpočtu. V roce 2024 tak z 37,3 miliardy korun zaplatili spotřebitelé 22,4.

Strany nové koalice před volbami mluvily o tom, že by závazek POZE na sebe měl opět kompletně převzít stát. Zlevnění elektřiny je podle Karla Havlíčka důležité nejen pro firmy, ale i pro domácnosti.

„Česká republika má suverénně nejvyšší ceny elektřiny v přepočtu na kupní sílu v Evropě. Dopadá to na domácnosti a fatálně i na firmy, které jsou tak méně konkurenceschopné,“ vysvětloval dnešní první vicepremiér Babišovy vlády.

Ta schválila přesun POZE hned na svém prvním zasedání 16.12. Dopředu avizovala, že je to jeden z prvních kroků, který chce provést ještě letos, aby se mohl propsat do ceníků energetických firem. Předpokládá se, že domácnosti by měly ušetřit v průměru 15 procent, průmysloví odběratelé ještě více.

Z končící vlády nejčastěji zaznívala kritika, kde chce vláda shánět na poplatky peníze. Státní rozpočet byl už v návrhu končícího Zbyňka Stanjury na samé hraně povoleného zadlužení, převzetí poplatků přitom navýší výdaje o dalších 17 až 18 miliard.

Havlíčkův předchůdce na ministerstvu průmyslu a obchodu Lukáš Vlček komentoval změnu hláškou z povídky Šimka a Grossmana „Nechci slevu zadarmo“. Lidem se tato změna podle něj ve skutečnosti prodraží.

Na úvod vysvětluje, že samotná myšlenka poplatků je správná, protože podporuje modernizaci a decentralizaci energetiky.

„Jak říká můj kamarád egyptolog Miroslav Bárta, každá civilizace potřebuje pro svůj růst dostupné energie,“ zamyslel se v tiskovém prohlášení, které rozeslal médiím.

Snaha o zlevnění energií je tedy podle něj v podstatě dobrá, má ale prý háčky. „Současný návrh Babišovy vlády zatíží státní rozpočet, a tedy současné i budoucí daňové poplatníky, zhruba 42 miliardami korun. Pro srovnání, v návrhu rozpočtu minulé vlády se na příští rok počítalo s částkou přes 24 miliard korun. Rozdíl je tedy zhruba 17 miliard korun, které bude potřeba někde najít,“ vysvětluje.

Navíc podle něj opatření nejvíce pomůže těm nejbohatším, kteří mají nejvyšší spotřebu. „Pomoc tak dostanou i ti, kteří ji reálně nepotřebují. Máme s tím zkušenost z období Covidu, kdy plošné rozdávání peněz vedlo k rekordnímu zadlužení České republiky a roztočení kol inflace,“ varuje.

Třetí problém vidí v tom, že toto řešení je krátkodobé. „Pokud chceme dlouhodobě nižší ceny energií, musíme investovat do moderní energetiky, do výroby, sítí i flexibility. Právě tam dává smysl uvažovat o investicích,“ vysvětluje Vlček s bonmotem, že dnešní investice je zítřejší růst.

Vládní návrh tedy Vlček kritizuje jako „nesystémové zadlužování a plošné rozhazování peněz“. Sám by pomáhal cíleně, tam, kde je vysoká energetická náročnost, a hlavně dlouhodobé, systematické investice do moderní energetiky.

Jak řekl jeho bývalý vládní kolega Jan Lipavský minulou neděli na TV Prima: Kdo potřeboval, tomu se pomoci dostalo. Tím se přístup Fialovy vlády lišil od přístupu té Babišovy, která i za covidu preferovala plošnější podporu s minimálními podmínkami k dosažení. Oba přístupy jsou jistě legitimní a mají svá pro a proti.

Dejme slovo expertům, kteří hovořili se Solárním magazínem. Pavel Urubek, jednatel MJEnergie, byl proti číslům v médiích konzervativnější v odhadu spotřebitelských úspor. Odhadoval deset procent u domácností a k 15 procentům u velkoodběratelů. „Nominálně to pro tyto velké subjekty může znamenat úsporu v řádech milionů korun, nicméně druhá strana mince je, že tyto peníze bude muset stejně někdo zaplatit. Stát tedy celou sumu bude muset vybrat na jiném místě,“ uvedl pro Solární magazín.

O tématu jsme hovořili i s Janem Krčmářem, výkonným ředitelem Solární asociace, jejíhož podnikání se poplatky OZE přímo dotýkají. „Převzetí poplatku za OZE státem má smysl. Přinese to do sektoru stabilitu a v tomto směru je to správný krok. Pak by měl následovat krok druhý: Zasadit se o co největší výstavbu solárních zdrojů v místě spotřeby. To vždycky bude nejlepší prevence krizí a kolapsů z důvodu vysokých cen elektřiny,“ domnívá se.