Tři tlačítka na spoušti ekonomického tunelu

Podobně jako u nukleární bomby nestačí obvykle jeden člověk, aby spustil nukleární katastrofu, ale je k tomu zapotřebí obsluha raket, velitelství armády i souhlas prezidenta, i v plánovaném nástupu českých „akceleračních zón“ větrné energetiky lze identifikovat tři složky, bez kterých by se něco takového vůbec nekonalo.

Účelová revize Státní energetické koncepce

Prvním krokem je revize Státní energetické koncepce. Původní jsme měli z roku 2015, tedy již z doby vysokého podílu obnovitelných zdrojů energie. Za Státní energetickou koncepci zodpovídá Ministerstvo průmyslu a obchodu, konkrétně v minulé koalici ministr Lukáš Vlček. Přes varování odborníků se koncepce státu pod jeho vedením začala orientovat na dovozy elektřiny, výstavbu „elektrických dálnic“ na přetoky a dovozy, přeceňování vlivu obnovitelných zdrojů energie a podceňování rizika nestabilních dodávek. Toto úsilí týmu ministra Vlčka na změny původní stabilní koncepce státu bylo korunováno úspěchem – letním částečným blackoutem 4. 7. 2025. Z toho je i patrné, že s takovými plány vzala za své i energetická bezpečnost státu, kterou bychom měli v dnešní rozbouřené době obzvláště chránit a také udržovat.

V návaznosti na upravovanou strategii byly počítány „odborné“ studie, které jsou dnes předmětem kritiky některých našich kolegů z ČVUT i další odborné veřejnosti. Věděli jsme o tom už dlouho, ale některé z těch výpočtů nám ani nedali k odbornému vyjádření a nesli je rovnou do Bruselu. Studie počítali „odborníci“, kteří praktickou energetiku a její skutečné potřeby a fungování neznali vůbec. Navíc jim v tom občas pomáhali jiní kolegové, kteří naopak byli schopni pro jednoho zájemce spočítat, že se do české soustavy nevejde více jak 2 GW obnovitelné energie, aby pak pro jiného zájemce naopak spočítali, že se tam klidně vejde 19 GW, tedy téměř desetkrát tolik. Studie tak de facto nepůsobí úplně věrohodně. Zejména ale podcenila spotřebu ve státě a některé položky nebrala do úvahy vůbec, naopak přecenila výrobu z obnovitelných zdrojů energie, jako kdybychom byli ve Španělsku, a ne v Čechách, a stabilitou energetické soustavy a naší energetickou bezpečností i odolností proti výpadkům se de facto nezabývala vůbec.

Schválení národního klimaticko-energetického plánu na základě upravených dat

Na základě takovýchto „výpočtů“ byl schválen Národní klimaticko-energetický plán, za který zodpovídá Ministerstvo životního prostředí, tedy ministr Petr Hladík. Poté to Fialova vláda slavnostně předložila v Bruselu jako vysoké závazky ČR v oblasti „boje proti klimatickým změnám“. Na základě nepřesných výpočtů poté vláda přivezla závazek z Bruselu jako společenskou objednávku. A nastal problém, museli naplánovat, jak takto uměle získaný závazek vnutí lidem a krajině. Fialova koalice v souvislosti s tím přijala zákon č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie, platný od 1. 8. 2025. Ve skutečnosti není jeho obsahem urychlení administrativních procesů, které v ostatní výstavbě pohřbili Piráti, ale jde o diktát, podle kterého mohou vybraní investoři cokoli stavět v obci za humny a nikoho se nemusí ptát. Prostě se to prohlásí za „veřejný zájem“, i když se jedná pouze a jenom o zájem o dotace vybraných větrných baronů. Jaderných elektráren, které Fialova vláda ústně také prosazovala, a které jsou opravdu ve veřejném zájmu, se ale tento zákon fakticky nedotýká. Podrobnější právní rozbor tohoto zákona bude v některém z dalších článků.

Udržení nerovnováhy mezi obcemi a Barony

Tím třetím je Energetický regulační úřad (dále jen ERÚ), který stanovuje tarify za používání energetických sítí a také určuje, které výdaje na rozvoj sítí jsou veřejnými výdaji, které si následně ve zvyšujících se poplatcích platíme, a které jsou soukromým zájmem investora.

Role ERÚ poprvé: nepřijatelné obecní tarify

Přestože o komunitní energetice, jako jednom z pilířů evropské energetiky, víme už dlouho a evropskou legislativu jsme již implementovali, byť se zpožděním a pod pohrůžkou infrigementu a pokut z Bruselu, zůstává ERÚ pevně na svých pozicích a požaduje po nás částku kolem tří korun za dopravu jedné kWh i do vedlejšího domu nebo do sousední ulice. Pokud bychom si měli za takovouto nesmyslnou cenu dopravy ohřát teplou vodu zdarma od sousedů, koupíme si raději zemní plyn, který vyjde o korunu levněji. Toto se táhne už od doby solárních baronů.

Brutalita této platby je pro obce dokonce takové, že musí nejprve zaplatit nedobrovolný poplatek na obnovitelné zdroje ve výši 0,50 Kč za jednu kWh, který je součástí této platby. „Nejprve zaplať baronům, a pak si ve své obci sdílej elektřinu“, zní takto pokyn ochránců spotřebitele, ministra průmyslu a obchodu i celé Fialovy koalice. Závazky za nás plní Baroni a my jim za to platíme, o nějaké obecní sdílení tu nemá ve skutečnosti nikdo zájem. A podobné to bude s větrnou elektřinou. I kdyby vám chtěl developer dávat kWh vyrobené elektřiny za korunu nebo zdarma, bude platit další 3 koruny, i když budete bydlet ve vzdálenosti, že se na tu vrtuli budete moci koukat.

Barony zaplatíme celkem třikrát

Celková cena elektřiny

První část platby je všeobecně známá. Je to předražená silová elektřina. Silovou elektřinu vyrábíme v ČR velmi levně. Z jaderných elektráren, které ale nemusí platit povolenky CO2, protože jsou zcela bezemisní, za 0,25 Kč/kWh. Z hnědého uhlí vyrábíme elektřinu ještě laciněji, za 0,15 Kč/kWh, ale k tomu musíme přičíst zlodějskou bruselskou daň, zvanou povolenka CO2, ve výši cca 1,94 Kč.

Jiné jsou ovšem ceny solárních baronů z let 2009-2010, kde výkupní cena elektřiny (na rok 2026) stanovená ERÚ je 19,25 Kč/kWh až 17,93 Kč/kWh. Za tuto cenu si silovou elektřinu nikdo normální nekoupí. Přitom dle zákona o obnovitelných zdrojích měly tyto ceny (provozní dotace formou netržní výkupní ceny) nejpozději v roce 2025 skončit. Proč vedení ERÚ v roce 2007 (pánové Fiřt, Němeček, Panák a další) prodloužilo vyhláškou č. 264/2007 Sb. dobu těchto šíleně vysokých cen z 15 až na 20 let a proč nesplnilo povinnost ze zákona a nesnížilo již v roce 2008, dle snížených investičních nákladů (progresivní zlevnění cen solárních panelů), výkupní ceny, tomu se již v roce 2015 divil pan ministr Mládek v dopise adresovaném všem poslancům. A to v té době nebylo takovým problémem, že solární elektrárny většinou vyrábějí v době, kdy je elektřiny nadbytek, např. v poledne.

Proč dnes někdo větrným baronům slibuje dotovanou výkupní cenu kolem 3,50 Kč/kWh? Přitom je výrobní cena současné jaderné elektřiny čtnáctkrát nižší než u té větrné, a u nových již vysoutěžených investic je levnější nejméně pětkrát. Nestačili snad solární baroni, opět se bude česká ekonomika a čeští spotřebitelé zatěžovat umělým závazkem, který je podložen neseriozním výpočtem, za který ale dostali autoři tučně zaplaceno? Je potřeba se v našich podmínkách zamyslet, do jaké míry jde vůbec ještě o stroj na elektřinu, i když v zapojení do přenosové soustavy a nikoli do energetické komunity často spíše překáží a občas zase nevyrábí, a do jaké míry jde o stroj na peníze pro nějakého zahraničního či českého investora, který nám tím navíc zhyzdí krajinu.

Výdělek nedobrovolně dotovaný spotřebitelem

Otázkou je zejména, jak ti větrní baroni budou vydělávat, když jsou v Německu stále častěji záporné ceny? Pokud budou mít svoji cenu přislíbenu jako baroni solární anebo po německém vzoru „contract for difference“, pak bude stále zvyšovat ERÚ regulované části ceny pro všechny spotřebitele anebo to zaplatí na daních ze státního rozpočtu, žádný jiný sponzor takového výdělku tu není. Proč by měli spotřebitelé ze svých peněz doplácet do určené ceny, například 3,50 Kč/kWh, i v případě, že když nevyrábějí nebo když nevyrábějí elektřinu v době, kdy je jí přebytek a musí se dokonce pálit v tzv. mařičích. Tragédií pro spotřebitele však je tzv. přednostní výkup z „obnovitelných“ zdrojů, mezi které se z neznámých důvodů větrníky počítají. Evropská unie, snad z čiré neznalosti, dokonce požaduje, aby se omezovala výroba laciné a zcela bezemisní elektřiny z jaderných elektráren ve prospěch předraženě dotovaných větrníků. I zde bychom měli následovat francouzského příkladu, kteří kvůli tomu jaderné elektrárny neodstavují než toho německého, kde už žádné vlastním špatným rozhodnutím nemají.

Investice do připojení

Role ERÚ podruhé

Připojit solární nebo větrný park není tak jednoduché. Kromě vedení k tomu potřebujeme i transformátory, což jsou už poměrně drahé elektrické stroje. Na elektrárnu kolem 100 MW typu Ralsko potřebujeme obvykle tři stupně transformace: 22 kV, 110 kV a zaústění do přenosové soustavy 400 kV. Ty transformátory ale už nemají, na rozdíl od větrných a solárních elektráren, dotace. Pokud ERÚ rozhodne, že je připojení takového solárního parku veřejnou investicí, zaplatíme to všichni na poplatcích, dokonce když elektrárna pořádně vyrábí jenom 4 měsíce v roce a po zbytek času je celková kapacita drahých zařízení nevyužita. Máme tedy na naši ochranu úředníky, kteří loajálně rozhodují o ochraně spotřebitele v souladu s takovými investicemi v náš neprospěch.
Podobně se role ERÚ projevuje i ve financování „elektrických dálnic“ na dovoz a přenos sezónní elektřiny z Německa. Pokud ERÚ usoudí, že je to vyšší „národní zájem“ než je výroba elektřiny sama. A takto uvažují i v situaci, když má naše přenosová soustava splněno bruselské kritérium průchodnosti 15 % přes každý přeshraniční profil. Překupníci vydělávají, naše elektrárny stojí, a soustava se hroutí díky nestabilním zdrojům. Bohužel to celé platí český spotřebitel na základě rozhodnutí ERÚ, který ho měl původně chránit. Nastupující vládní koalice si s tímto bude muset poradit, jinak je programové splnění vlády v takových podmínkách nesplnitelné. Přitom za tyto elektrické dálnice na přenos elektřiny, na rozdíl od plynových na tranzit plynu, neplatí jejich uživatel, ale český zákazník. Na energetickém „trhu“ v Evropě máme totiž dvojí metr. Zatímco za tranzit zemního plynu platíme do Německa nemalé peníze, od Němců za tyto přetoky nedostáváme skoro nic. A tak, za dozoru regulační autority, platíme v regulovaných poplatcích přepravu elektřiny pro zahraniční obchodníky, kteří ji díky tomu mají zadarmo.

Cena záskoku v bezvětří uhlím nebo jiným fosilním palivem

Normálnímu čtenáři by se mohlo zdát, co ten Pavel Tykač vlastně chce? Postavíme si 1,5 GW větrných elektráren a jeho uhlí už nebude potřeba. Ale opak je pravdou, v době, kdy nefouká, bude tohle uhlí potřeba stále více a každým rokem. Jenom se tomu v Německu říká „kapacitní platby“. Kapacitní platby jsou finanční mechanismem, kdy stát nebo přenosová soustava platí výrobcům elektřiny za to, že udržují určitou výrobní kapacitu připravenou k použití – i když ji aktuálně nevyužívají. Fungují jako „pojištění“ proti výpadkům dodávek a energetickým špičkám.

Pavel Tykač má v tomto pravdu: „Když máte dost peněz na solární barony a nyní i na větrné barony, dejte mi peníze na to, že nechám elektrárny v rezervě.“ Ty elektrárny také něco stojí, i když nejedou, musíme udržovat techniku, personál a jejich připravenost ihned začít vyrábět elektřinu, když přestane svítit a foukat. Personál je velmi kvalifikovaný a nemůže tam pracovat jen tak někdo.

Shrnutí

Český spotřebitel energie ani netuší, že díky jednomu nekorektnímu výpočtu a z něj vyplývajících závazků v Bruselu a díky legislativě Fialovy vládní koalice bude muset platit stále více za předraženou elektřinu v položkách ceny regulované ERÚ. Někdo prostě musí zaplatit za investice na připojení těch předražených občasných (obnovitelných) zařízení k energetické síti, a navíc za záskok do rezervy, když nesvítí a nefouká. A ten někdo je vždy český spotřebitel.

Vliv na prodejní cenu české elektřiny

Velký rozdíl je mezi modelem našim a francouzským, který jsme již v Solárním magazínu popisovali. V obou případech je výrobní ceny jaderné elektřiny je velmi levná a pohybuje se u existujících elektráren kolem 0,25 Kč za jednu kilowatthodinu.

Pokud by nám nyní zmizely uhelné zdroje, které jsou sice také levné, ale platí emisní povolenky, zmizel by důvod, proč u nás na rozdíl od té Francie uměle předražovat cenu i té jaderné elektřiny, aby stála stejně, jako ta s povolenkami. Pak by vypadalo divně, proč si tu levnou atomovou elektřinu ve státní společnosti stále tak draze přeprodáváme. Pokud v tom ale bude velký podíl nových solárních i větrných baronů, důvod další existence předražované elektřiny je na bíledni. Plnění závazků EU. Nejenom baroni, ale i překupníci mají na dalších dvacet let vystaráno, nebo si toto alespoň v současnosti někteří z nich domnívají. Je-li čas na změnu, připravuje se na převzetí žezla umělého zdražování české jaderné elektřiny už někdo jiný, a možná pak v zemi plné větrníků a hluku z nich někdo zase spočítá, že se nám ta jaderná elektřina už vlastně ani nevyplatí. Doporučuji zajet se podívat do sousedního Německa, jak se tam normálním lidem tento model líbí.

Co dále?

Rázné odmítnutí nekorektních výpočtů minulé koalice

Nekorektní studii je potřeba v odborných kruzích okamžitě odmítnout. Nejsme příznivci toho, abychom její autory volili ku zodpovědnosti, i když ta studie stála velmi nadstandardní peníze, ale určitě nelze tyto lidi pustit k počítání dalších účelových scénářů, a to včetně výpočtů, zda a za jakých podmínek potřebujeme elektrárny Pavla Tykače. Lidi, kteří počítají „na zakázku“ nebo kteří tomu nerozumí, opravdu nepotřebujeme, mohli by tím republice napáchat škodu, a bude lépe, když to spočítají nezávislí odborníci a předloží k diskusi.

Nebyla splněna metodika EU

Krom toho, že byly naše závazky přijaty na základě nekorektních analýz, nebyla ani splněna druhá podmínka Evropské unie, a sice že si každý stát musí spočítat studii sociálně ekonomických dopadů národního klimatického balíčku. Ta se u nás neudělala vůbec. V tomto smyslu můžeme poznamenat, že zatímco někteří politici spekulují o vystoupení z EU, pánové Fiala, Hladík a Vlček z ní v okamžiku, kdy tyto plány vytvářeli, vystoupili z hlediska dodržování evropských postupů zcela vědomě, protože zrovna u takových osob lze těžko předpokládat, že o této svojí povinnosti spočítat sociální dopady nevěděli. Oni se té evropské povinnosti vědomě vyhnuli, je tedy otázkou, do jaké míry je závazek takto jednajících politiků vůbec platný, protože o tom už Evropská Unie vědět musela.

Se závazky se dá, zejména v takové situaci, obvykle něco dělat, revidovat, zmírňovat, prodlužovat, jako to dělají všichni. Domácí „horlivost“ pak bývá vyvolána obvykle spíše hladem investorů po zisku a v některých případech i korupcí než dobrými úmysly.  V minulých dvou krizích, první v době solárních baronů a v druhé při evropském předražování energie, jsme si problémy svojí horlivostí a plněním zájmů úzké skupiny miliardářů napojené na Fialovu vládu, vytvářeli většinou sami. Motivace a případné sliby Fialovy vlády a jejích ministrů zainteresovaným soukromníkům, by proto neměly být pro novou vládu závazné.

Zákon č. 249/2025 Sb.

Dalším tématem je účelový Zákon č. 249/2025 Sb. o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie. Tento zákon, platný od srpna tohoto roku, není ve své podstatě zákon o urychlení stavebního řízení, ale je to především diktát, kterým někdo i přes váš nesouhlas může určovat stavbu větrných parků ve vaší blízkosti a přidělit půdu v blízkosti vaší obce soukromým investorům, aby si výše uvedeným způsobem dalších dvacet let vydělávali, a vy trpěli hlukem, blýskáním a dalším znečišťováním životního prostředí. Zákon je potřeba v novém parlamentu okamžitě revidovat, spíše zrušit. Poslanci jsou totiž především zástupci lidu, a ne investorů a zelených lobbistů. Urychlení stavebních řízení určitě ano, je to náprava z minula, ale diktaturu je nutno zrušit. V roce 1989 jsme zrušili vedoucí úlohu KSČ, nezavádějme tedy namísto rudé diktatury diktaturu zelenou. Větrný park není veřejně prospěšná stavba, elektřiny máme dost a stavíme si bezemisní jadernou. A už vůbec není soukromý investor veřejně prospěšná osoba jako třeba hasiči. Naopak urychlení všech energetických staveb tam, kde si to přejeme a kde se na tom domluvíme, je žádoucí, a to včetně instalací v našich obcích a na našich střechách.

Toto jsou tedy dva účinné kroky od odborníků, kterými bychom nebránili výstavbě větrných elektráren všude tam, kde je chtějí, ale ochránili nás od výstavby nedobrovolné a dalších dvaceti let nedobrovolných plateb privátním subjektům, které si své zisky už možná v minulém období takto plánovaly. Modifikovat závazek v Bruselu a zrušit diktaturní charakter minulého zákona.

Dovětek k demokracii

Až bude ERÚ opět fungovat jako instituce na ochranu spotřebitele a sníží tarify na sdílení energie, v některých obcích by se lidé domluvili a začali by ve velkém sdílet elektřinu. To platí i v případech, pokud si někdo chce u své obce větrnou elektrárnu postavit. V takovém případě spíše menší aplikaci než nějaký monstrózní park, který má charakter spíše průmyslové zóny, než ekologické stavby pro obec. Současná evropská legislativa také hovoří v souvislosti s obcemi pouze o komunitní energetice a nikoli o výstavbě větrných parků v jejich blízkosti s možným rizikem zdravotních dopadů, jak se ukazuje ve Francii i jinde.

Dotování další generace „baronů“ vysokými cenami elektřiny a tím, že budeme platit vysoké, ERÚ regulované, poplatky za jejich připojení k síti a po dobu jejich (ne)provozu platit uhelným a plynárenským společnostem za vytváření zálohy, když zrovna nefouká, není předmětem evropských závazků. Tak to nebylo ani v době solárních baronů, to byla čistě naše domácí tvorba. Evropská unie, možná i nás základě takových varovných příkladů, jakým byl ten náš minulý, naopak povinně ukládá studii sociálně ekonomických dopadů, kterou u nás minulá vláda ani neprovedla. V tomto článku jsou částečně vyjmenovány prvky, které do ní patří, zejména nutné investice do sítí i do kapacitních plateb a kompenzace zisku investorů v době záporných cen mohou posloužit za základ ekonomických výpočtů skutečné ceny elektřiny z takovýchto projektů a jejích dopadů na spotřebitele.

Autorem komentáře pro Solární magazín je energetický expert Ing. Hynek Beran