O „revizi osnov“ pro základní školy se hlavně v loňském roce hodně hovořilo, mezi odborníky i veřejně. Konalo se několik odborných konferencí a polemika se vedla i v médiích, k nejdiskutovanějším otázkám patřil vhodný věk pro zahájení výuky cizích jazyků nebo zachování či opuštění chronologické výuky dějepisu.
V nových RVP je ale velký prostor věnován i „environmentální výchově“. Jde o průřez vědomostí a kompetencí, které by děti měly získat nejen o přírodě, ale i o její souvislosti a provázání s jinými tématy.
Na úvod je třeba vysvětlit, že Rámcové vzdělávací programy nejsou rigidní „osnovy“. Od školské reformy ministryně Petry Buzkové před dvaceti lety jsou základem výuky „Školní vzdělávací programy“, které mají umožnit přizpůsobit výuku místním specifikům a učit žáky o jejich bezprostředním okolí.
Rámcové vzdělávací programy jsou skutečně „rámcem“, v jehož mantinelech mohou učitelé a ředitelé popustit uzdu své kreativitě. Konkrétně environmentální témata budou velmi pravděpodobně vyučována jinak v Krušnohoří, než na jihočeském venkově.
Učitelé a experti na vzdělávání, se kterými Solární magazín hovořil, ale mají dojem, že v posledních letech se trend obrací. Rámcové vzdělávací programy začínají být detailnější a prostor pro učitele se zmenšuje. K tomu přispěly i pochybnosti o poslední revizi ministra Beka, která se nakonec v mnoha bodech odchylovala od toho, co bylo na konferencích diskutováno.
Pojďme tedy nahlédnout, podle jakých směrnic pojedou letošní prvňáci a šesťáci.
Podle revidovaného RVP by žák měl během školní docházky získat klíčové kompetence k občanství a udržitelnosti, k čemuž by se měl naučit „jednat jako zodpovědný občan a obyvatel obce, země, regionu a planety, a plnohodnotně se tak podílet na občanském životě a péči o udržitelnost světa“.
Žák by měl být schopen poznat výzvy současného světa, zejména pokud jde o udržitelnost. Také by měl získat respektující vztah k životu a světu, což má obnášet na konci páté třídy citlivé chování k přírodě a na konci třídy deváté „projevovat ohleduplný, citlivý a podporující přístup k živým jedincům, přírodě a světu jako celku“.
Páťáci by si měli být schopni uvědomit, že svět je propojen, včetně propojení společenských a ekologických jevů a na konci deváté třídy by každý z nich měl být schopen tuto propojenost zohlednit ve svém chování.
Také by měl během základní školy porozumět principům udržitelnosti. Na konci deváté třídy má „uskutečňovat kroky směřující k udržitelnosti na základě promýšlení různých scénářů možného budoucího vývoje“.
S tím má souviset i výchova k aktivnímu občanství, tak aby na konci deváté třídy patnáctiletý absolvent dokázal dát účelně najevo, co si přeje ve svém okolí změnit.
Dosáhnout těchto kompetencí žáci mají především prostřednictvím té části výuky, ve které je probíráno průřezové téma „udržitelné prostředí“.
„Cílem průřezového tématu Udržitelné prostředí je vybavit žáka schopností vnímat, poznávat a jednat směrem k udržitelnosti života na naší planetě, a to v oblasti osobní, občanské i profesní. Téma zahrnuje utváření vztahu k životnímu prostředí (přírodnímu, sociálnímu, kulturnímu i vystavěnému) a jeho reflexi,“ stanovuje revidovaný RVP.
Environmentální výchova je ve výuce propojena s dalšími aspekty udržitelnosti, čímž mají děti porozumět vzájemné propojenosti mezi environmentální, sociální, ekonomickou a kulturní rovinou udržitelnosti. Škola má v tomto směru nejen podpořit jejich schopnost zkoumat problémy a výzvy, ale také je vychovat k „aktivnímu jednání a řešení problémů udržitelnosti na individuální a kolektivní úrovni“.
V rámci tohoto aktivního jednání k řešení by jedenáctiletý žák na konci páté třídy měl být schopen navrhnout, jak má v budoucnosti vypadat místo, kde žije, a také přijít s návrhy, čím by se takový vývoj dal podpořit. V rámci skupiny spolužáků by měl naplánovat a uskutečnit nějaké opatření k posílení udržitelnosti ve škole, obci nebo okolní krajině a také vyhodnotit, jaké má jeho chování dopad na udržitelný život a přinést návrhy na zlepšení. V tomto projektu by si děti měly vyzkoušet uplatnění vědomostí a dovedností v praktickém světě.
V patnácti letech na rozloučení se základní školou má být mladý člověk schopen nacházet poučení z lidských zásahů do životního prostředí a vysvětlit na konkrétních případech, jak lidské působení mohlo dosáhnout nepředvídatelných důsledků. Také má zvládat vysvětlit provázanost mezi vlastním životním stylem, životem společnosti s její ekonomickou činností a klimatickou změnou.
V rámci skupinových projektů se spolužáky má vybírat, plánovat, realizovat a vyhodnotit opatření potřebná pro posílení udržitelnosti v místní komunitě či ve světě. Předpokládá se, že tento projekt přesáhne hranice školy a přinese nějakou trvalejší změnu. Projekt by podle ministerstva měl být naplánován tak, aby žáci získali pocit, že skutečně dokážou něco změnit.
V rámci výuky geografie se pak mají žáci seznámit se základními principy udržitelnosti a jejich vyvažování s ekonomickými, sociálními a environmentálními potřebami, a také pochopit, jak se liší globální a lokální výzvy.
Pokud jde o školy střední, tak rámcový vzdělávací program pro gymnázia letos aktualizován nebyl, platí od roku 2022. Píše se v něm, že problémy světa, z větší části způsobené člověkem, vyžadují k řešení a prevenci environmentálně vzdělaného občana. „Základním předpokladem nastoupení cesty k udržitelnému rozvoji je zvýšení ekologického vědomí lidí a jejich odborná připravenost na kvalitativně nové přístupy v celé technicko-ekonomické a sociální oblasti,“ stojí v materiálu.
Maturant by si podle něj měl uvědomovat odpovědnost člověka za další vývoj na planetě, oceňovat hodnotu přírody a chápat, že člověk potřebuje využívat přírodní zdroje ve svůj prospěch, ale jen tak, aby to nevratně nepoškodilo životní prostředí. Také by si měl být vědom, že každý může ochraně přírody přispět svým ekologicky odpovědným přístupem a cítit odpovědnost za další vývoj místa, kde žije.
Na gymnáziu by mladý člověk měl poznat složitou propojenost přírodních systémů, uvažovat v souvislostech o přírodních a kulturních hodnotách a hledat příčiny neuspokojivého stavu životního prostředí. Na ekologické problémy by měl být schopen nahlížet z různých úhlů pohledu a vytvořit si na ně vlastní názor. Také by si měl uvědomovat, jaké možnosti při ochraně životního prostředí mají občané a uměl je uplatňovat.
Takže když za vámi potomek gymnazista přijde s peticí, je to přesně to, co se od něj ve škole očekává.