V současné době nám hrozí již třetí recidiva takového hospodaření. Technika za svoji špatnou nebo ekonomicky nevýhodnou implementaci nemůže. Energetická soustava je poměrně složitým organismem a funguje nejlépe, pokud není ve vleku střídajících se ideologií a uhelných, solárních a větrných baronů a jejich ekonomických zájmů. Odborný časopis má přinášet odbornou osvětu, je tedy potřeba vysvětlovat především základy té techniky a jejího fungování.

Desetileté zablokování domácí solární energetiky

Minulé chyby solárního boomu se neprojevily pouze na nedobrovolném poplatku v peněženkách spotřebitelů. Pro spotřebitele, podniky a obce byla nejhorší skutečnost, že si sami kvůli účelovým výpočtům nemohli nic stavět ani za vlastní prostředky, protože by to naše energetická soustava údajně technicky nezvládla. Produkce solárních parků nebyla kompenzována domácí spotřebou, ale prakticky monopolně fosilní výrobou z uhlí, kdy se přebytečná elektřina vyvážela za dumpingové ceny.

V současnosti se situace do jisté míry opakuje. Malé větrné elektrárny pro obce a průmysl se nepodporují. Krom větrných parků plánují investoři i parky solární. Přes oficiálně deklarovanou podporu komunitní energetiky je sdílení solární elektřiny v obcích stále znevýhodňováno nevhodnými tarify. Tuto situaci ponechává Energetický regulační úřad vědomě beze změny. Naopak pokud bude ERÚ rozpočítávat investice do připojování velkých větrných a solárních parků mezi spotřebitele, jak to dělá dosud, stane se sdílení komunitní elektřiny ještě méně atraktivní, protože zatíží relativně levné vedení v jedné obci o další poplatky na tyto investice pro monopolní distributory a přenosovou soustavu. A ERÚ pak zvýší poplatky za provoz sítí způsobený zvýšenými náklady na připojení a provoz větrných a solárních parků, čímž dojde ke zmaření vládního energetického programu.

Základní porovnání energetických zdrojů

• 1 MW v solárním parku v podmínkách ČR vyrobí mezi 0,9 a 1,1 GWh elektřiny za rok, na jihu ČR je to více, na severu, například v Ralsku, zase méně;
• 1 MW ve větrném parku v Krušných horách nebo v Jeseníkách vyrobí 1,8 – 2,2 GWh ročně;
• 1 MW v uhelné elektrárně vyrobí kolem 5 GWh ročně, v dobrém technickém stavu i více, nižší využití je dáno tím, že elektrárna obvykle nejede na plný výkon a používá se i k regulaci výkonu v síti (včetně nestability obnovitelných dodávek);
• 1 MW jaderné elektrárny vyrobí přes 8 GWh ročně, ale elektrárna má určitou vlastní spotřebu, tedy počítejme 7,5 GWh stabilního výkonu v síti;
• Plynová a paroplynová elektrárna je využívána kvůli drahému palivu především ve špičce, jinak bezproblémově dokáže to, co fosilní elektrárna uhelná;
• Nový jaderný blok o výkonu 1,2 GW vyrobí za rok 10 TWh elektřiny, což je 7% naší současné spotřeby, zatímco nové solární a větrné parky tohoto vyrobí asi čtvrtinu, a ještě k tomu nestabilně, takže nevíme, kdy elektřina bude a kdy nikoliv;
• Pokud státní ČEZ v současností dováží v létě za levné ceny obnovitelnou elektřinu z Německa, budou v takovém prostředí investice této státní společnosti do obnovitelných parků zmařeny levnými cenami anebo bude muset přestat obchodovat na Lipské burze.

Poznámka k jednotkám:

• 1 GWh (gigawatthodina) je jeden milion kilowatthodin. Průměrná domácnost odebere něco před 3 tisíce kilowatthodin, jde o spotřebu zhruba 300 domácností.
• 1 TWh (terawatthodina) je miliarda kilowatthodin. Ročně spotřebuje Česká republika něco přes 60 TWh, z čehož je polovina pokryta bezemisními jadernými elektrárnami s extrémně levnou produkcí elektřiny (podobně jako ve Francii nebo dnes i na Slovensku).

Pohledy světové energetické rady

Světová energetická rada (WEC) je renomovaná mezinárodní organizace, jejíž pobočka byla na popud některých českých manažerů před několika lety v České republice uzavřena. WEC používá trojí pohled na energetickou realitu: technický, zejména stabilitu a zajištění dodávek, ekonomický a sociální, zejména prevenci energetické chudoby a také odliv pracovních příležitostí v průmyslu, a environmentální udržitelnost celkového energetického počínání naší civilizace. Shrňme si hlavní technické vlastnosti jednotlivých energetických zdrojů.

Stabilita dodávek

Tabulka 1 Výroba energie a podíl na stabilizaci nebo destabilizaci dodávek elektřiny u jednotlivých typů elektráren

Ekologie, environmentální udržitelnost

Vhodným místem na instalaci dalších obnovitelných elektráren jsou především brownfieldy a skládky. Příkladem může být například Liberec, kde je mezi obchodní a průmyslovou zónou umístěna zavezená skládka s možným instalovaným solárním výkonem 10 MW. Takových míst je v ČR mnoho a budovat na nich solární elektrárny je často jedinou možností, jak takovýto znehodnocený pozemek efektivně využít.

Tabulka 2 Srovnání solárních a větrných zdrojů v akceleračních zónách

Z uvedeného vyplývá, že pokud už bychom si museli z donucení vybrat některou variantu akceleračních zón, mají ty solární zejména na znehodnocené půdě určitý charakter její rekultivace, jsou obvykle pohledově neutrální, nezatěžují okolí vibracemi a hlukem a živočichy nezabíjejí.

Cenové relace

Jak již bylo uvedeno, cena solárního nebo větrného parku není jenom cenou výstavby a pořízení obnovitelného zdroje, ale představuje v sobě další náklady na připojení zdroje a posílení sítí a také zvýšené náklady na provoz sítě s nestabilními prvky a obvykle i snížení bezpečnosti jejích provozu.

• 1 kWh obnovitelné elektřiny stojí obvykle kolem 3 Kč. Noví investoři do větrných parků požadují 3,50 za každou vyrobenou kilowatthodinu elektřiny. Obzvláště diskutabilní je toto v případě státní společnosti ČEZ, která v současnosti kupuje německou obnovitelnou elektřinu za nízké, nulové anebo i záporné ceny, bez garance státu, že toto přinutí spotřebitele platit, jde o prodělkovou investici už od samého počátku. Pokud bychom takovouto investici měli platit, zaplatíme to buďto na daních nebo opakováním poplatku „solárním baronům“ v jiné formě, tedy závazku 20 let odebírat předraženou energii, kterou z Německa ve stejném čase dovážíme prakticky zadarmo.
• 1 kWh vyrobené jaderné nebo uhelné elektřiny stojí kolem 20 haléřů. U té uhelné elektřiny je ale potřeba v současnosti započítat cenu emisní povolenky, zhruba 2 Kč / kWh, která ji prakticky vyrovnává s elektřinou obnovitelnou. Na rozdíl od té obnovitelné je ale fosilní i jaderná elektřina stabilní a řiditelná, tedy se bez ní s nestabilními zdroji stejně neobejdeme.
• U nového jaderného zdroje bychom měli pro srovnání počítat z celkovou cenou 60 až 80 haléřů za jednu kWh. Provozní náklady se nemění, na investici je potřeba dalších 40 haléřů a pokud bychom současnou drahou elektřinou na nový zdroje nenašetřili, jsou finanční náklady na takto velký úvěr podobné těm provozním, tedy dalších 20 haléřů. Stále je to ale pouze pětina ceny elektřiny z větrného parku a dodělávka je stabilní i když nefouká vítr.

Cena záložního zdroje

1 MW paroplynové elektrárny stojí zhruba 1 milion dolarů, při dnešních kurzech kolem 20 milionů korun.  Pokud chceme budovat větrný park o výkonu 50 MW, stojí dodatečná investice do rezervního výkonu k němu asi miliardu korun. A když chceme budovat 1,5 GW výkonu v akceleračních zónách, je to 30 miliard korun.

Investice do připojení

U domácí nebo komunitní elektrárny využíváme síť v místě a ke spotřebě elektřiny v místě a v čas, kde vzniká, obvykle nějaké obzvláštní investice na její přenášení někam jinam nepotřebujeme. U velkých větrných a solárních parků je tomu jinak, pokud jde o větší parky zapojené do přenosové soustavy, může být cena připojení srovnatelná s cenou vlastní elektrárny, zejména je-li kvůli tomu potřeba v okolí posilovat sítě.

Legislativa energetických sdružení

Uvádíme několik přislíbených hlavních důvodů, které brání velkým monopolní firmám jako je ČEZ nebo velcí investoři stát se členem Společenství pro obnovitelné zdroje v některé obci.

• Velikost firmy. Členy Společenství pro obnovitelné zdroje mohou být jenom fyzické osoby, malé nebo střední podniky, církve a náboženské společnosti a jejich evidované právnické osoby, územní samosprávné celky nebo dobrovolné svazky obcí nebo jiné příspěvkové organizace územních samosprávných celků,
• Charakter činnosti. Podle evropské legislativy je Společenství pro obnovitelné zdroje subjekt, jehož hlavním účelem není vytváření zisku. Cílem je poskytování environmentálních, hospodářských nebo sociálních společenských přínosů svým podílníkům nebo členům anebo místním oblastem, kde provozuje svou činnost. Naopak ČEZ i další velké společnosti u nás v době energetické krize na rozdíl od jiných evropských energetických společností preferoval komerční zisk před sociálním smírem a na ceně elektřiny pro spotřebitele jsme žádné hospodářské benefity pro průmysl ani sociální přínosy pro obyvatelstvo v minulosti nezaznamenali (nikoli například EPH na Slovensku).
• Dobrovolnost členství. Společenství pro obnovitelné zdroje je dobrovolné a je z něj možno kdykoli vystoupit. Dlouhodobý závazek komerčního investora není prostřednictvím komunitní energetiky vymahatelný. Pokud by obec nebo její starosta v rámci energetické komunitní legislativy něco podobného investorům sliboval, je zde velké riziko vědomé dezinformace.
• Omezená možnost ovládání Společenství. Kterýkoli člen společenství s hlasovacími právy nemůže na nejvyšším orgánu vykonávat hlasovací právo s hlasy převyšujícími 10 % všech hlasů ve společenství.  Velká firma členem Společenství pro obnovitelné zdroje nemůže být vůbec a pokud by se stala členem Energetického společenství (bez obnovitelných zdrojů), nemá ze zákona žádná hlasovací práva.

Velké firmy, zejména ty státní, musí spravovat majetek s péčí řádného hospodáře. K tomu určitě nepatří způsob, kdy dají miliardy do podniku, ve kterém nemají žádná hasovací práva anebo jehož členy nemohou být vůbec. Pokud by si obec postavila jednu elektrárnu pro vlastní potřebu, je to, samozřejmě, možné. Pak by ale pravděpodobně nešlo o celý větrný park s dvousetmetrovými stožáry, to mohou spotřebovat pouze větší a krajská města, a pak by bylo už lépe založit s investorem městskou energetikou společnost, jako to mají například v Německu.

Zodpovědnost v obcích

Územní plán

O pořízení, změnách i konečném vydání územního plánu v obci rozhoduje výlučně zastupitelstvo obce v rámci své samostatné působnosti. Zastupitelstvo schvaluje zadání, návrh i vydání územního plánu formou opatření obecné povahy. Proces může začít z vlastní iniciativy obce nebo na podnět. Odpovědnost nese ten, kdo měl pravomoc a povinnost jednat a porušil ji.

Riziko zkreslených nebo neúplných informací

V současnosti kolují různé informace o Společenstvích pro obnovitelné zdroje a rovněž vznikají různé účelové asociace, unie a sdružení, které se pohybují na hraně mezi trhem s elektřinou a komunitní energetikou. To jsou ale podle legislativy Evropské unie dvě zcela odlišné disciplíny. Platí zde podpora toho slabšího, společenství pro obnovitelné zdroje a energetická společenství mají právo rovného a nediskriminativního přístupu na všechny trhy s energií, avšak velké firmy, tedy monopolní energetické společnosti a investoři, nemají ŽÁDNÁ práva v těchto sdruženích cokoli rozhodovat. Takový je zákon. Tvořivost energetických lobbistů se však občas pokouší o řešení přesně opačná.

Při vědomém porušení některých zásad nebo i dezinformacích šířených některými funkcionáři obce platí zodpovědnost starosty, pokud jednal samostatně, měl k tomu pravomoc, podepsal smlouvu, zanedbal legislativu a rozhodoval o majetku obce, nebo i konkrétního radního, který takto jednal nebo hlasoval pro nezákonné rozhodnutí, případně ho inicioval.

Totéž platí při hlasování potenciálně škodlivé, které by mohlo mít vzhledem k blízkosti větrných parků následky na zdraví nebo majetku občanů anebo se zmařil vzácný biotop, zejména z důsledkem usmrcení chráněných živočichů. V takovém případě je potřeba zvážit zodpovědnost i na druhou stranu vůči investorovi, kterému by představitelé obce prezentovali, že jim to nevadí, a soud následně na podnět ekologické iniciativy větrný park omezil nebo uzavřel, což už se v EU už děje. Tím vzniká újma i investorovi a představitelé obce nemohou garantovat, že někdo z postižených obyvatel nezopakuje na základě evropského práva francouzský postup, který se dnes šíří i do sousedního Německa.

Závěrem

Z uvedeného vyplývá, že jde o složitou a komplexní problematiku. Cílem je technické poznání, bezpečná implementace obnovitelných zdrojů energie a také energetická bezpečnost státu. Kombinace chyb české energetiky ze dvou minulých dekád, tedy neadekvátní podpory „baronů“ na úkor spotřebitele a dumpingového exportu přebytečné energie bychom se měli v oblasti sociální vyvarovat.

Další legislativní a technické poznatky a zkušenosti budeme s kolegy nadále publikovat a prostřednictvím redakce je také možné zadávat konkrétní dotazy a sdílet zkušenosti s ostatními.

Autorem komentáře pro Solární magazín je energetický expert Ing. Hynek Beran