„Objevují se nám noví energošmejdi. Tentokrát se zaměřili na sdílení (výkup) přetoků z fotovoltaiky. V tuto chvíli nabízí zajímavé částky za výkup vašich přetoků z FVE“. Tyto firmy nemají obvykle licenci na nákup a prodej elektřiny, tak si dejte pozor,“ varoval energetický poradce Stanislav Zhejbal. Ten sdílel svou zkušenost, kdy s ním komunikoval zájemce přes sociální síť, jeho profil byl evidentně podvodný. Zájemce usiloval o placené sdílení elektřiny s tím, že střídače trpí omezením výroby. Stanislav Zhejbal si na justice.cz našel informace o kapitálu společnosti: „Netvrdím, že všechno bude podvod, nicméně po mé osobní loňské zkušenosti nabádám k opatrnosti.“
Sdílení a obchodování s elektřinou je rozdíl
„Sdílení bylo primárně určeno pro nekomerční využití a tihle lidé si našli díru v legislativě. Teď je jen nutné to legislativně vymezit,“ upozornil Stanislav Zhejbal. Energetický regulační úřad zatím podobnou situaci neřešil. „Pokud výrobce někomu sdílí, tak mu dodává. Ten, kterému sdílí, je zákazník. Pokud dodává obchodníkovi přebytky z fotovoltaiky, tak to nebývá v režimu sdílení, ale dodávky, což se vyhodnocuje jinak a právně to je něco jiného. Obchodník odpovídá za odchylku v odběrném místě, kdežto sdílející ne, atd. S podobnou praktikou, kterou naznačujete, jsme se zatím nesetkali,“ uvedl Jan Hamrník z Energetického regulačního úřadu.
Ten, kdo odebírá, musí elektřinu spotřebovávat
Eliška Beranová z Unie komunitní energetiky tvrdí, že při sdílení není možné elektřinu vykoupit: „Sdílení funguje tak, že když vy někomu sdílíte elektřinu, tak ji musí rovnou spotřebovat. Pokud někdo říká, vykoupím od vás elektřinu a pak ji někomu prodám, tak to už ale není sdílení, to už je obchod. Na takovou činnost by licenci potřeboval“.
Pokud by šlo o firmu, která má třeba velký odběr a shání, aby jí někdo sdílel elektřinu, kterou sama spotřebuje, pak je vše v pořádku: „Na to licenci nepotřebuje. Stejně tak by nepotřebovala licenci ani ve chvíli, pokud je to firma, která zná třeba hodně odběratelů, kteří by měli zájem o sdílení jako takové a chtěla by propojit mezi sebou odběratele s výrobcem.“
Při sdílení se hradí investice do fotovoltaiky
Licence na výrobu elektřiny je potřeba ve chvíli, když se vykonává podnikatelská činnost: „Je otázka, na co úplatu využiju. Může být situace, kdy já někomu sdílím, on mi za to něco zaplatí a já tím jenom umořím postupně investice, kterou jsem do té fotovoltaiky dala. To není podnikatelská činnost, protože tím netvořím zisk, ale hradím jenom náklady, které už vznikly. Na to nepotřebuji ani licenci na výrobu.“ Pokud by byl někdo, kdo už má investici splacenou a řekne si, že by si chtěl vydělat, tak v takové situaci už člověk podniká a má záměr tvořit zisk, pak licenci na výrobu elektřiny od Energetického regulačního úřadu potřebuje.
Daně se platí pouze, pokud jde o výdělečnou činnost, a to jen tehdy, pokud se přesáhne ročně zisk 50 000 korun: „Co jsem viděla z praxe od našich členů, tam se ti výrobci nedostanou,“ upozorňuje Eliška Beranová.
Celkový počet účastníků sdílení elektřiny dosáhl ke konci minulého roku téměř 40 tisíc. Ti si jen v prosinci mezi sebou vyměnili přes 2,2 GWh elektřiny a její celkový objem od začátku sdílení v České republice tak překročil 60 GWh. To pro představu odpovídá elektřině, kterou za celý rok spotřebuje menší české město, jako je například Litovel, Turnov nebo Boskovice.
V EDC mají k 31. prosinci 2025 zaregistrováno 22 351 výrobních a 37 491 odběrných míst. V České republice aktuálně sdílí elektřinu 19 931 aktivních zákazníků (nejčastěji jde o sdílení v režimu „sám sobě“), 864 bytových domů a 85 energetických společenství. Ti se sdružují do téměř 21 000 tzv. skupin sdílení.
Zdroj: Energetický regulační úřad, Unie komunitní energetiky.
