Důvody jsou celkem tři:
- Dumpingový dovoz elektřiny s dotacemi deformovaného sousedního trhu. Téma jsme podrobněji rozebírali v předchozím článku, nyní se soustředíme na pohled obce, která by si chtěla ušetřit za elektřinu i emise fosilních zdrojů a postavit si elektrárnu na škole, ze které bude v létě napájet obecní úřad, policejní stanici nebo místní obchod.
- Nesystémové platby za „dopravu“ elektřiny, de facto její dodatečné zdanění ve prospěch „solárních baronů“ a dalších dotovaných producentů obnovitelných zdrojů energie.
- Nevyhovující technické podmínky, které jsou u nás a částečně i na Slovensku unikátní a jinde v Evropě je nemají.
Technické souvislosti a historie
Solární energetika se u nás začala rozvíjet v letech 2009 až 2011 poněkud nešťastným způsobem, který je čtenářům většinou známý. Vysoké dotace pro fotovoltaiku byly nastaveny ještě z doby, kdy šlo o drahou vesmírnou technologii ze satelitů, ale jejich cena v roce 2009 výrazně poklesla. Tehdejší poslanecká sněmovna ale v daném období nezrušila princip, že se dotace výkupu solární elektřiny mohou ročně snižovat pouze velmi mírným způsobem. Z toho vznikla velká příležitost ke spekulativním investicím, mnohdy i za cenu ztráty bonitní orné půdy. V průběhu následujícího období se dotace snižovaly pouze velmi mírně, a celý proces byl zaražen nikoli jako hospodářský tunel, ale účelovým výpočtem, který omezil solární instalace především v průmyslu a na rodinných a bytových domech a způsobil stagnaci celého odvětví na dalších deset let.
Méně známé jsou ale další technické souvislosti. Po roce 2000 u nás byl zaveden trh s elektřinou, do kterého investovaly i teplárenské společnosti kolem 200 miliard korun (tehdy cena dvou jaderných bloků). Šlo především o výstavbu chladících věží, aby bylo možno vyrábět elektřinu i v létě, kdy se netopí, a to obvykle s dosti nízkou účinností, ale zato vysokými emisemi CO2. Emise se totiž počítají i z uhlí, jehož teplo nám chladící věží uteče do vzduchu. Výrobců bylo mnoho a poptávky po elektřině zejména v letním období méně, a tak se vymyslel princip „vynucené výroby elektřiny“ při ohřívání teplé užitkové vody a také při udržování stability soustavy. Soustavu bylo možno provozovat i jiným způsobem a regulovat na straně spotřeby, ale tento princip byl pravidly českého trhu odmítnut. Tímto způsobem se u nás s nízkou účinností a s vysokými emisemi vyráběla elektřina navíc, která se ani na trhu nevyplácela a byla vyvážena mnohdy za ceny levnější, než za které byla doma prodávána.
Nové solární instalace dostaly na rozdíl od ostatních účastníků trhu výjimku. Všichni musí dodávat do soustavy předem sjednané množství elektřiny, pouze tyto privilegované zdroje mohou dodávat libovolně podle počasí a za všechnu takovou elektřinu dostanou štědře zaplaceno, i když taková dodávka není stabilní a v řízení soustavy může způsobit vážné problémy. Krom vysokých poplatků se tak všichni skládáme i na dražší provoz celé soustavy, aby tyto privilegované zdroje mohly bez technických omezení vydělávat. Naše domácí instalace na střechách už ale takové štěstí nemají.
Solární produkce po roce 2010 v takovém pojetí uhelné elektrárny příliš neohrozila a fakticky ani nenahradila. I při solární špičce musely zůstat v provozu kvůli dodávce teplé užitkové vody a také kvůli vyrovnávání nestability solární výroby, a tak se export elektřiny, v mnoha případech dumpingový, po rozjezdu solárního boomu ještě navýšil. V té době spočítala firma EGÚ Brno, a.s., na objednávku síťových společností, že se do soustavy v tomto režimu nevejde více jak právě 2000 MW solárního výkonu. Státní společnost ČEPS podle tohoto výpočtu určila limity pro tři distribuční společnosti ČEZ, E.ON a PRE a ty na základě uvedeného výpočtu svorně odmítaly dalších deset let připojení domácích i jiných instalací (viz obrázek dále).
V té době jsme ale s týmem odborníků pracovali na jiném, technicky logickém scénáři. V létě přece nemusíme ohřívat teplou užitkovou vodu na uhlí, když máme přebytek solární výroby, a můžeme jej snadno uplatnit v domácích boilerech, teplárnách i jinde. Tuto studii jsme začali zpracovávat na popud tehdejšího místopředsedy představenstva společností ČEPS Ing. Miroslava Vrby, CSc. Měli jsme k tomu výpočty i scénáře, ve kterých bylo nikoli 2000 MW solární energie, ale také 4000 a dokonce 6000 MW, a soustava stále fungovala. S nástupem nového vedení ČEPS byl ale tento projekt v roce 2016 násilně zaražen, přední odborník M. Vrba počátkem roku 2017 odvolán z funkce a propuštěn, a dokonce byla uzavřena i česká pobočka Světové energetické rady (WEC), kterou on vedl. Spolu s tehdejším předsedou Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR MUDr. Radimem Šrámem, DrSc, jsme se pokusili některé principy popularizovat a koncem ledna 2018 jsme na půdě Akademie věd ČR uspořádali odborný seminář navštívený médii i řadou politiků. Varovali jsme také před očekávaným uzavíráním uhelných zdrojů a již v té době jsme předpověděli zdražení, které nás zasáhlo o čtyři roky později.
Doporučovali jsme další řiditelné instalace ne na polích, ale především na střechách, kam tento typ energie bezpochyby patří. Byla to ale poslední akce tohoto druhu. I přes to se nám díky sponzorům následně podařilo vydat knihu „Česká energetika na křižovatce“.
Česká solární výroba až donedávna krom privilegovaných instalací stagnovala, o čemž svědčí následující obrázek.
