V minulých dílech jsme zmínili, že summit se po 33 letech vrací tam, kde formát boje proti klimatickým změnám pod záštitou OSN začal. Místo metropolitního Ria de Janeira se ale tentokrát tisícovky účastníků potkávají v milionovém Belémě, označovaném za hlavní město Amazonie.
Hlavní město brazilského státu Pará má historii od sedmnáctého století, kdy se stalo první portugalskou kolonií na Amazonce. Vyznačuje se kromě portugalské architektury též množstvím mangovníků a původně neslo delší název Santa Maria de Belém do Grão Pará, česky Svatá Marie z Betléma z Velké Pará. Jeho název skutečně odkazuje k portugalské verzi názvu Betlém.
Pořadatelé výročních konferencí COP mají symboliku rádi a k boji za klima patří od jeho počátku, připomeňme projev amerického viceprezidenta Gora na konferenci v Kjótu, na kterou jsme vzpomínali v druhém díle našeho putování do Beléma. Ten těchto symbolů a příměrů nabízí hned několik.
Ten nejlacinější spočívá právě v analogii klimatického boje s náboženským zápalem, na kterou poukazují hlavně jeho kritici. Nakonec Země byla v minulosti zdrojem mnoha přírodních náboženství.
Naše země není na prodej
Koloniální historie města zase ilustruje drancování planety, spojené s celou érou zámořských objevů a pak evropského kolonialismu. Příběhy španělských a portugalských conquistadorů si vskutku nezadají s britskou koloniální správou nebo ropnými anabázemi dvacátého století.
Střet domorodců s „bílým mužem“, jak zbytek planety pojmenoval západní kapitalistickou civilizaci, dostal letos v Belémě nečekaně konkrétní podobu. V úterý večer se desítky místních obyvatel společně s několika aktivisty pokusily vniknout do „modré zóny“, prostoru vyhrazeného delegátům konference. Intenzita protestů překvapila, ochranka nějakou dobu nestíhala, dokonce muselo být přistoupeno k tak potupným bezpečnostním opatřením, jako blokování dveří přisunutými stoly. Jednoho z bodyguardů měli z místa odvážet zraněného na invalidním vozíku. V dalších dnech následovaly pasivní blokády vstupu na konferenci.
Heslem protestů bylo „naše země není na prodej“ a „peníze nejsou k jídlu“. Požadavky spočívaly v ukončení místního agrobyznysu, nelegálního dřevorubectví a bohužel zcela oficiální těžby ropy.
S tím souvisí další symbolika Beléma coby pořadatele. Město, které je branou do Amazonie, bylo vybráno zcela záměrně. Už nějakou dobu se totiž konference COP konají v místech, na která klimatické změny intenzivně dopadají. Částečně je to od pořadatelů záměr, fyzická blízkost hrozby má ovlivnit delegáty k ochotě k přísnějším omezením. Někdy to podporují i oficiální a plánovaná vystoupení domorodců s jejich příběhy.
Tento scénář se poprvé osvědčil na třinácté Klimatické konferenci, která se sešla v roce 2007 na Bali. Byl to rok, ve kterém mezinárodní vědecký panel IPCC vydal jednu ze svých nejdůležitějších zpráv. Konstatoval v ní, že oteplování planety je jednoznačné, za posledních 100 let o 0,74 stupně. Zpráva také poprvé obsahovala velmi silný závěr: „S více než 90% jistotou je většina oteplení od poloviny 20. století způsobena lidskou činností.“ Klíčovou příčinou měly být emise CO2. A zahrnovala i velmi alarmující prognózu, podle které se do roku 2100 může oteplit o 6,4 stupně a hladina moře stoupne o 59 centimetrů.
V nejčernějším scénáři. Ten byl ale také nejvíce medializován.
V říjnu dostal panel IPCC Nobelovu cenu míru (společně s Alem Gorem, z něhož se po neúspěchu v prezidentských volbách stal jeden z nejvýraznějších bojovníků proti klimatické změně). To přitáhlo k tématu širokou pozornost celého světa. Na začátku prosince se sešla výroční klimatická konference na Bali, malém indonéském ostrově v Indickém oceánu, který by při zvyšování hladiny moří byl jedním z prvních, co by zmizely pod hladinou. Vystoupení místních obyvatel před delegáty tehdy bylo velmi efektní.
Hlasy domorodců, připomínající dopady klimatických změn na běžnou populaci, se pak staly koloritem každoroční konference. Do paměti se vryla vystoupení afrických komunit v Durbanu 2011 a Šarm-Es-Šajchu 2022, nebo právě zástupců komunit Amazonie v Limě 2014.
V Belémě ale výše popsaná intervence obyvatel Amazonie ve scénáři rozhodně nebyla.
Před deseti lety v Paříži
Hlavním cílem konference bylo zhodnotit deset let Pařížské klimatické dohody, která znamenala v roce 2015 další posun v globálním boji proti klimatické změně.
Konference, která se sešla v Paříži, měla od počátku velmi ambiciózní cíle. Měla být uzavřena historicky první závazná a univerzální dohoda o snižování emisí mezi všemi státy světa.
V Paříži tehdy vystoupily všechny skupiny, které v minulých letech varovaly před dopady klimatu. Na dohodu velmi tlačil Barack Obama, který tím chtěl zakončit svůj mandát prezidenta USA. Na konferenci dorazil osobně, stejně jako desítky dalších světových státníků.
Na účastníky apeloval i papež František, v encyklice Laudato si, s podtitulem Péče o společný domov, odsuzující konzumní společnost a „nezodpovědný rozvoj“.
„Po období iracionální důvěry v pokrok a v lidské schopnosti vstupuje část společnosti do uvědomělejší fáze. Lze pozorovat rostoucí vnímavost k životnímu prostředí a k péči o přírodu a uzrává upřímná a bolestná starost ohledně toho, co se děje naší planetě. Vydejme se na cestu, která bude zajisté neúplná a povede skrze otázky, které nás dnes zneklidňují a už je nelze zametat pod koberec,“ psal v církevním dokumentu. Dnes podle papeže nemá být cílem boje proti klimatické změně sbírat informace, ale „odvážit se proměnit to, co se děje ve světě, na osobní utrpení, a tak poznat, jak může přispět každý z nás“.
„Klima je obecným dobrem všech a pro všechny. Na globální úrovni jde o složitý systém související s mnoha podmínkami podstatnými pro lidský život. Existuje velmi značný vědecký konsensus, který říká, že prožíváme znepokojující oteplování klimatického systému,“ stálo dále v encyklice.
„Lidské prostředí a životní prostředí přírody upadají společně a nebudeme moci náležitě čelit jejich zhoršování, pokud nebudeme věnovat pozornost příčinám, které souvisejí s lidským a sociálním úpadkem. Zhoršování životního prostředí i společnosti vskutku postihuje zejména ty nejslabší na této planetě,“ varoval papež František.
„K mnoha konkrétním otázkám nemá církev důvod vyjadřovat se definitivně a chápe, že musí naslouchat a podporovat poctivou debatu mezi vědci v úctě k různosti názorů. Stačí však pohlédnout upřímně na realitu, abychom zjistili, že náš společný dům velice chátrá,“ vyzýval.
12. prosince 2015, s jednodenním zpožděním, byla zástupci 196 zemí přijata nová klimatická dohoda. Základem této dohody je snaha udržet oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně.
Angela Merkelová: Vyslat důvěryhodný signál
Dohoda, kterou hostitel, francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius nazval jako „historický obrat“, byla schválena aklamací, bez hlasování. Podobně jako dvacet let předtím Berlínský mandát, kterým tato cesta začala. Spolková ministryně životního prostředí Angela Merkelová tehdy na radu zkušených úředníků OSN rychle zvolala „prohlašuji dohodu za přijatou“ a udeřila kladívkem.
Po dvaceti letech přijela do Paříže jako spolková kancléřka a ikona zeleného hnutí, když čtyři roky předtím prosadila pro jedny odvážný a pro druhé šílený závazek, že Německo zcela opustí jadernou energetiku. A pár týdnů předtím pronesla své slavné „wir schaffen das“. Zvládneme to- nejen milion nečekaně příchozích uprchlíků, ale jakoukoliv jinou výzvu. Tak to na podzim roku 2015 bylo vnímáno.
„V Paříži jsme museli vyslat důvěryhodný signál, jak tento cíl v příštích letech splnit. Zdůraznila jsem, že v průběhu 21. století potřebujeme rozsáhlou dekarbonizaci našich ekonomik. Za Německo jsem přislíbila, že do roku 2020 snížíme emise CO2 o 40 procent a do roku 2050 dosáhneme snížení o 80-95 procent,“ vzpomínala ve svých vloni vydaných memoárech.
Barack Obama vyzval k zapojení do boje i americký byznys. K závazku z American Business Act on Climate Pledge se přihlásily Microsoft, Apple nebo Google. Poprvé na sebe velké korporace braly závazky jako snížení emisí o 50 procent, nákup výhradně obnovitelné energie nebo dosažení nulového odpadu na skládkách.
Byznys se pak zapojoval stále více do dodržování Principů pro odpovědné investování. Evropská unie povzbuzovala tyto iniciativy Směrnicí o nefinančním reportingu, v roce 2022 jsou požadavky navýšeny ve Směrnici o podávání zpráv o udržitelnosti.
„Zelená“ se stává marketingovým trendem, zvláště poté, co tři roky po Pařížské klimatické dohodě spustí celosvětové hnutí mladé generace švédská školačka Greta Thunbergová. Konference COP v těchto letech zavítá i do lokalit, spojených s produkcí „špinavých“ zdrojů, v roce 2018 se koná v polských Katowicích, jejichž bohatství vyrostlo na nerostné těžbě Slezska, v roce 2024 pak v Ázerbájdžánu, jednom z nejbohatších producentů ropy.
Jenže v zákulisí této konference si hlavně evropské země domlouvaly s prezidentem Alijevem dodávky surovin, které předtím kvůli ukrajinské válce vypověděly Rusku a blížila se zima.
Pro některé se to stalo jen dalším důkazem falše klimatické akce. Za silnou rétorikou si tak jako v Kjótu nebo Paříži silné státy hájí své zájmy, než politici odejdou předvést pro kamery příslušný rituál.
Město s názvem od Betléma je pro rituály jako stvořené.
Co se v něm skutečně dohodne, to se dozvíme v příštím týdnu.
Čtvrtý a závěrečný text příští sobotu
