Založil jej vědecký novinář Marcel Crok, společně s geovědcem Guusem Berkhoutem, protože měli pocit, že data IPCC, která jsou přebírána jako vědecký konsensus a akceptována jako podklad všech opatření, přijímaných proti klimatické změně, podle nich nejsou vyhodnocována správně a poté ještě dochází k jejich dezinterpretaci médii.
„Alternativní panel“ chce být nezávislým strážcem klimatické politiky a klimatické vědy, který bude objektivně a transparentně informovat širokou veřejnost o dostupných faktech týkajících se klimatické změny a rovněž o tom, jakým způsobem jsou tato fakta posouvána do domněnek a předpovědí.
Podněcovat diskusi chce nejen informováním veřejnosti, ale také vlastní investigativní a badatelskou činností. Chce být rovněž fórem vědců, kde se budou střetávat odlišné pohledy na klimatickou změnu.
Organizace funguje na bázi národních organizací, koordinovaných mezinárodním centrem. Prvním prezidentem Clintelu byl Guus Berkhout, profesor geofyziky z Technické univerzity v Delftu. Před akademickou kariérou několik let působil ve společnosti Shell, ale později byl spíše než jako lobbista zapsán v akademickém světě jako rebel, který kritizoval byrokratizací bádání i zneužívání vědeckých analýz k zájmům byznysu (například demonstrativně odstoupil z odborné komise, která měla vyhodnocovat dopady plánovaného letiště v Amsterdamu na životní prostředí).
Clintel spoluzakládal v době, kdy už byl v důchodu a tvrdí, že jen díky tomu má dostatečnou nezávislost. Podobně se na to dívají i další badatelé, kteří na projektu participují od začátku, a sami o sobě s nadsázkou říkají, že jsou „spolek dědků“. Postupně se ale ke Clintelu přidali i vědci mladší generace.
V roce 2024 jsme výsledky jejich bádání mohli sledovat v Praze. V Poslanecké sněmovně se pod záštitou poslance Jiřího Kobzy konala dvoudenní mezinárodní konference, kde byla klimatická změna diskutována z mnoha úhlů pohledu.
První panel tehdy řešil klimatické a meteorologické pozorování, přičemž byla rozebrána metodologie IPCC při vyhodnocování dat, stejně jako aplikace matematických modelů pro predikce budoucího vývoje. Kritice byla podrobena i klíčová teze, dovozující klimatickou změnu ze změn koncentrace CO2 .
Druhý blok rozebíral, jak je tento „vědecký konsensus“ přenášen do politického rozhodování, třetí pak klimatickou změnu v celé její šíři, s důrazem na všechny potlačované zdroje této změny, jimiž lze oteplování a další projevy vysvětlit úplně stejně, jako vlivem člověka. Poslední panel pak rozebíral dodržování vědeckých standardů v rámci panelu IPCC.
„Závěry této konference jasně ukazují, že účinek CO2 byl v posledních desetiletích vědeckou komunitou systematicky nadhodnocován,“ bylo konstatováno závěrem.
Guus Berkhout letos funkci prezidenta Clintel opouští. „Snaha o nerealistické snížení emisí pod nálepkou zmírnění změny klimatu nikdy nezachránilo ani dolar ani jednu oběť,“ uvedl na závěr s tím, že nejúčinnější a současně nejhumánnější je klimatickou změnu přijmout a adaptovat se na ni. Už proto, že klimatickou změnu zjevně nezpůsobuje jen lidská činnost, ale dominantně obrovské přírodní síly, kterým člověk nemá šanci čelit.
Jeho nástupcem byl zvolen Václav Klaus, druhý prezident České republiky, který se klimatické změně a především její reflexi věnuje dlouhodobě z pohledu ekonoma. „Je naší povinností postavit se iracionálnímu, populistickému a zjevně nevědeckému klimatickému alarmismu,“ uvedl v inauguračním projevu.
