Ke zdravotním příznakům „syndromu větrných turbín“, který konstatovali francouzské soudy ve shodě s lékaři, patří u osob žijících v blízkosti větrných turbín poruchy spánku, migrény a bolesti hlavy, nevolnost a závratě, zvonění nebo pocit tlaku v uších, chronická únava, podrážděnost a setrvalý pocit úzkosti. Tyto symptomy jsou spojovány s vnímaným hlukem, nízkofrekvenčním zvukem pod hranicí slyšitelnosti, (infrazvukem) a vibracemi a světelným blikáním způsobeným rotujícími lopatkami turbín. Francouzské úřady rovněž konstatovaly, že v některých případech dochází k masovému zabíjení létajících živočichů, které v okolí větrných farem žijí nebo tudy migrují, a v některých případech učinily poměrně rasantní opatření na úkor investorů do větrných parků
Nezbývá než si položit otázku, zda jsou plánované větrné parky a jejich akcelerační zóny v České republice dílem ochránců naší přírody a krajiny, nebo dílem falešných „ekologů“ ve službách investorů. Jsme přeci v Evropě, a v jiných zemích Unie již byly konstatována rizika škod na zdraví, nedobrovolného uhynutí vzácných živočichů a znehodnocení rázu okolní krajiny včetně ceny okolních nemovitostí.
Francouzské soudy zastavují vybrané větrné parky a přiznávají pokuty a kompenzace
V listopadu roku 2021 rozhodly francouzské soudy vleklý případ mezi poškozeným manželským párem a provozovatelem větrných elektráren. Soud uznal, že oběti trpěly abnormálními poruchami v souvislosti se syndromem větrné turbíny. Podle vyjádření postižených investoři do těchto větrných turbín „produkují zelenou energii daleko od svého prahu a starosti místních obyvatel“, což je i případ řady záměrů v České republice. V tomto konkrétním případě byly větrné turbíny vzdáleny 700 a 1300 metrů od lidských příbytků a byly zde umístěny proti vůli a bez souhlasu místních obyvatel. Infrazvuky a zvukový smog se však mohou přenášet i na delší vzdálenosti například úvozy nebo koryty vodních toků.
Více zde: https://share.google/o3PdE3pDyCQkPV70s
V březnu 2024 francouzské soudy rozhodly v jiném případě o povinnosti provozovatelů větrných farem uhradit škodu ve výši tři čtvrti milionu EUR majitelům nemovitostí, které byly znehodnoceny blízkostí větrného parku a staly se prakticky neprodejnými.
Prefektura na jiném místě Francii nařídila dočasně zastavit větrnou farmu, protože dělá příliš mnoho hluku. Větrné turbíny byly uvedeny do provozu na polích, která dominují obci, a obyvatelé vesnice si začali stěžovat na nesnesitelný zvuk, který jim brání spát. Překročení hlukových limitů potvrdily i následné akustické studie.
Více zde: https://share.google/xlamxbZYhiBDBgdjD
Rozsudky soudů a francouzských autorit také potvrzují zabíjení vzácných živočichů, kteří žijí nebo migrují v okolí větrných turbín. V dubnu 2025 byla francouzská energetická společnost odsouzena k pěti milionům EUR pokuty a okamžitému pozastavení činnosti větrné farmy na čtyři měsíce kvůli desítkám zabitých jestřábů, jejichž těla se hromadila pod stožáry turbín.
Více zde https://share.google/alTsiUtcEBgiUWnt0
V jiném větrném parku dostali nařízeno zastavovat větrné turbíny v noci, aby ochránili netopýry.
Více zde https://share.google/CAT4ELHm0Q0Xoqo7Z
Kritéria světové energetické rady
Světová energetická rada (World Energy Council – WEC) pohlíží na energetickou realitu třemi možnými pohledy.
- Zabezpečení dodávek, energetická resilience civilizace.
- Environmentální aspekty, nikoli ovšem pouze CO2, ale celková minimalizace škod energetického počínání civilizace na celkovém ekosystému.
- Cenová přiměřenost, sociální aspekty.
Pokusíme se tedy podrobněji rozebrat jednotlivá tato kritéria, počínajíce těmi enviromentálními, kvůli kterým máme údajně větrné parky stavět.
Environmentální aspekty
Závěry z jiných států Evropské unie nejsou pouhými domněnkami. Ukazuje se v nich, že je potřeba bedlivě zvážit skutečný užitek a skutečnou škodu nevhodně umístěných větrných parků. Česká republika je poměrně malou zemí s krásným krajinným reliéfem. V minulosti, za dob socialistického realismu, vévodily mnoha obrazům kouřící tovární komíny a traktory a rozorávající meze.
Ponechme na vlastní úvaze čtenářově názor na dva následující obrázky: Ten první z Horního Jiřetína by byl určitě v době minulého režimu považován za úspěch socialismu. Je ten druhý „úspěchem“ současné ideologie Green Dealu? Bez ohledu na názory na energetickou transformaci by ale určitě v blízkosti obou chtěl dnes bydlet málokdo.
Sociální aspekty a cena elektřiny
Typové podmínky, které investoři do větrných parků po české vládě požadují, jsou 3,50 Kč po dobu dvacetiletého provozu za každou vyrobenou kilowatthodinu. Ve srovnání se „Solárními barony“ z roku 2010 a jejich cenou 11,70 Kč je to třetina. Ve srovnání s cenou jaderné energie z nového reaktoru je to více jak pětinásobek, ve srovnání s tou stávající desetinásobek.
Vzhledem ke geografické blízkosti máme velmi podobné meteorologické podmínky se sousedním Německem. Když u nich nesvítí slunce, nesvítí u nás obvykle taky, a když u nich nefouká vítr, nefouká obvykle ani u nás. Střídáme tedy přetoky elektřiny, vedoucí až k blackoutům, s nedostatky v průběhu bezvětří.
Budeme tedy našim investorům dotovat ceny, když k nám bude proudit německá energie za záporné ceny? S co na to někteří ekonomové ze státní společnosti ČEZ, kteří tvrdí, jak je ten dovoz výhodný? Dovezeme tedy větrnou elektřinu za záporné ceny v Německa, nebo budeme kompenzovat ztrátu, kterou jim ČEZ takovým dovozem způsobil?
Zajištění dodávek elektřiny
Následující příklad demonstruje dobře odpověď na tvrzení některých aktivistů i politiků „dovezeme levnou obnovitelnou energii z Německa.
Horní černá křivka, která se pohybuje v rozmezí mezi 8000 a 10000 MW, představuje zatížení české soustavy v zimním období v průběhu jednoho týdne, křivka má pět větších vrcholů v průběhu pracovních dní a dva o něco menší o víkendu. Růžová plocha pod křivkou představuje pokrytí naší bilance dovozem i vlastní výrobou, bílá plocha pak nezajištěnou elektřinu. Na tomto příkladu vidíme, že nám ve čtvrtek a zejména v pátek velký kus energie chybí, a není odkud dovážet.
Podstatné je, že v takovémto počasí si chybějící energii bez větru v Německu ani u nás ve větrných turbínách nevyrobíme. Kdybychom chtěli použit akumulaci elektřiny, například postavit baterie na chybějící ekvivalent dvou bloků Temelína na dva dny, potřebovali bychom to tomu 2 MW bateriového úložiště na dobu 48 hodin, tedy bezmála 100 gigawatthodin uložené energie. Při současných cenách bateriových úložišť kolem 10 tisíc korun za jednu kilowatthodinu by nás toto stálo kolem jedné miliardy korun, tedy cenu srovnatelnou se čtyřmi jadernými bloky, které ovšem za ty samé peníze vyrobí dvojnásobek chybějící elektřiny.
Obrázek 3 Modelový příklad zimního nedostatku elektřiny, převzato z časopisu Energetika, ročník 2025, článek Ing. Karla Vinklera.
Účelové výpočty „energetických odborníků“
V manipulaci s čísly máme, bohužel, v energetických oborech tradici. V minulosti šlo především o dlouhodobé zdůvodnění nutnosti exportu fosilní energie a omezení výstavby solárních elektráren po roce 2010. Nadvýroba a tzv. „vynucená výroba“ a „vynucený export“ elektřiny, mnohdy za dumpingové ceny, byly zdůvodňovány nutností letního ohřevu teplé užitkové vody na kogeneračních zařízeních a nutným provozem uhelných elektráren pro udržení stability naší soustavy. Obojí šlo řešit jinak. Teplou vodu lze ohřát i plynovým kotlem na letní provoz, což není příliš drahé zařízení ve srovnání s plýtváním palivem a elektřinou. U zajištění stability soustavy nebyly podporovány regulace spotřeby v decentrální energetice a vše se muselo regulovat pouze roztočenými elektrárnami. V době provozu obou jaderných elektráren a plného provozu solárních zdrojů takto „přebývalo“ okolo 2000 MW elektřiny, kterou bylo nutno vyvézt. Autorem výpočtů těchto scénářů byla v mnoha případech společnost EGÚ Brno. Na počátku solárního boomu odborníci spočítali, že se do soustavy nevejde více jak 2000 MW solárních instalací, zatímco v nedávné době titíž odborníci počítají scénáře kolem 19 000 MW obnovitelné energie, tedy skoro desetkrát více, než podle jejich původních teorií měla naše soustava pojmout. Věrohodnost obou těchto vzájemně se rozporujících výpočtů z jednoho zdroje by asi bylo potřeba prověřit. Skutečnost je, samozřejmě, někde mezi těmito hodnotami, ani jeden z těchto extrémů nedává v současných podmínkách reálný technický smysl. Podobné postupy se, bohužel, nevyhnuly ani některým univerzitám včetně některých pracovišť Akademie věd.
Scénář postupu výpočtu současné „potřeby“ větrné energie v ČR
- „Odborníci“ spočítají na zakázku vysoký až nesmyslný scénář nárůstu obnovitelných zdrojů energie, na který není naše současná soustava vybavena.
- Hlavním motivem výpočtu je, kolik miliard korun je potřeba k úsporám zvoleného množství CO2. Fyzikální podmínky fungování energetické soustavy jsou u toho upozaděny, rovněž tak možné sociální dopady.
- Přestože Brusel požaduje jako součást takovéto strategie i studii sociálních dopadů takovýchto investic, v České republice tato povinná evropská součást studie provedena nebyla, závazky tedy byly přijaty v rozporu s evropskými pravidly bez ohledu na to, co takovéto opatření udělá s energetickou chudobou a úbytkem zaměstnanosti v ČR;
- Takový scénář je následně vládními činiteli předložen v Bruselu jako „závazek plnění klimatických cílů“.
- Z takto upravené energetické koncepce státu byla vypuštěna energetická bezpečnost státu, které byla do té doby její závaznou součástí, a nahrazena „klimatickými závazky“. Toto vše v době, kdy již zuřila válka na Ukrajině.
- Uvedený závazek je poté prohlášen za platný. Následně se hledají pobídky pro investory, zejména takové, aby investoři měli garantovánu za každou cenu návratnost.
- Vládní koalice schvaluje úpravy legislativy, aby se obyvatelstvo včetně ekologů v postižených akceleračních zónách nemohlo bránit nedobrovolné výstavbě větrných turbín.
Těmito postupnými, ale souvisejícími kroky, vzniká pak systém, kdy na našem území a v blízkosti našich obcí budou soukromé subjekty stavět větrné parky, které možná ani nepotřebujeme, a budou se podílet na zvyšování nestability naší soustavy. Elektřinu nám z nich budou dodávat za cenu násobně vyšší, než mají zdroje jaderné, a když jim nebude proti německé dotované konkurenci vycházet ekonomika, tak jim to prostě z vlastních peněz doplatíme.
Jde o scénář nikoli nepodobný minulé éře „solárních baronů“, která bude pomalu končit. Rozdíl byl pouze v tom, že v roce 2009 jsme měli špatně nastavenou legislativu z minula a nebyla připravena na rychlý technologický i cenový pokrok ve fotovoltaice. V současnosti jde o vědomé vytvoření nepřiměřeného závazku, následně legislativy k jeho vynucování a závazné platby pro soukromníky na dalších 20 let pro subjekty, a to i kdyby se jimi vyrobená elektřina neuplatnila nebo nevyrobila.
České obce mají na svých kontech okolo 450 miliard korun, což by stačilo na dva jaderné reaktory. Nebylo by tedy lépe se konečně společně podílet na elektřině levné, stabilní a bez vibraci i bez emisí? Byli to právě „ekologičtí aktivisté“ v době první Pačesovy komise před 17 lety, kteří vehementně blokovali dostavbu jádra, a i nyní někteří z nich tvrdí, že jsou větrné parky „levnější“.
Poznámka na závěr: tento článek nehovoří proti větrné energetice na brownfieldech a menších větrných instalacích v rámci komunitní energetiky. Podobně jako rozsáhlé solární elektrárny nepatří na bonitní ornou půdu, tak i rozumně situované a dimenzované větrné instalace mohou mít v naší energetické budoucnosti svá místa.
Autorem komentáře pro Solární magazín je energetický expert Ing. Hynek Beran
