Energetických komunit zatím vzniklo jen něco přes čtyři desítky. Zapojit do nich se mohou firmy, obce, nejrůznější instituce, ale také místní občané. Pro zbudování komunit platí konkrétní pravidla, která se týkají struktury sdílení, tedy toho, kdo může vyrábět a kdo od koho sdílet. Zároveň je třeba, aby měla komunita určitý právní status. Její vytvoření je tedy administrativně náročnější. Což je jeden z důvodů, proč se vzniku komunit u nás nedaří ale zdaleka to není jediný důvod.

Chybí dotační program

Podle Unie komunitní ekonomiky schází konkrétní pobídky pro vznik energetických komunit. Ty stát doposud podporoval soutěží, díky které mohly komunity vysoutěžit peníze na rozjezd, ale další podpora zatím chybí. Stát stále nespustil pro energetické komunity dotační program, konkrétně jde o program KOMUNERG z Modernizačního fondu.

Tento program měl být spuštěný na podzim, ale spuštění se opakovaně odkládá. Z programu se mělo financovat například pořízení baterií, díky kterým mohou být komunity ještě výdělečnější a efektivnější ve výrobě.

„Program KOMUNERG představuje pouhých 1,5 % všech prostředků Modernizačního fondu, přesto naráží na odpor silných zájmových skupin, které by tyto finanční prostředky raději využily pro sebe,“ upozorňuje Eliška Beranová, právnička expertní skupiny Frank Bold a Unie komunitní energetiky. „O to více však oceňujeme dosavadní podporu a práci ze strany SFŽP, který nyní spuštění KOMUNERGu intenzivně chystá. Bez investiční podpory nebudou moci společenství své plány naplno rozjed, do projektů se nezapojí tolik občanů a místních podnikatelů. Celý slibný rozvoj tohoto sektoru se zpomalí a zůstane zejména u samospráv, přestože potenciál je i u dalších subjektů.“

Pro rozdělení vyrobené elektřiny se využívá jen statický alokační klíč

Dalším zádrhelem jsou neflexibilní pravidla, která pro komunity navrhnul Energetický regulační úřad. Jednak jde o tzv. statický alokační klíč. Tento klíč se nastavuje v Elektroenergetickém datovém centru a nelze ho operativně měnit. Současný jednokolový statický alokační klíč nutí společenství nad 50 výrobců a odběratelů dělit vyrobenou elektřinu podle předem stanovených pevných podílů bez ohledu na aktuální spotřebu členů.

V důsledku toho přicházejí společenství o 30 až 50 procent vyrobené elektřiny, kterou by jinak mohla efektivně využít. Alokační klíč je možné upravovat vždy jednou měsíčně, což je administrativně náročné.

„Dalším omezením je limit pěti výrobců, od kterých může jeden odběratel získat sdílenou elektřinu. To prakticky znemožňuje větším odběratelům pokrýt významnější část spotřeby ze sdílení a výrazně komplikuje také využití bateriových úložišť, která lze aktuálně nabíjet rovněž pouze z pěti výroben,“ doplnil Daniel Ullmann z energetického družstva Hotař. Řešením bude zavedení klíče, který by odrážel okamžitou spotřebu členů komunit. Ten původně Energetický regulační úřad slíbil zavést od roku 2026, nyní se ukazuje, že půjde zřejmě až o rok 2028.

Distribuční poplatky za elektřinu jsou zbytečně vysoké

Další, co by mohlo v rozjezdu komunit pomoci, je zavedení speciálního distribučního tarifu pro sdílenou energetiku, jako je tomu například v Portugalsku. Připomeňme, že u nás se za sdílenou elektřinu platí běžné distribuční poplatky, s výjimkou sdílení elektřiny v bytových domech. Distribuční poplatky tvoří až polovinu ceny elektřiny. Přitom členové komunit distribuční síti spíše pomáhají, neboť výrobna i místo spotřeby jsou nedaleko, takže síť nezatěžují.

Zdroj: Unie komunitní ekonomiky