Pořádající organizace EUROPEUM pozvala eurokomisařku Dunuši Nerudovou a několik dalších expertů. Mezi pěticí za předsednickým stolem seděl Jan Dusik, zástupce generálního ředitele Evropské komise pro klimatickou akci, expert na plánování udržitelnosti a energetiky a veterán české politiky životního prostředí Petr J. Kalaš, výzkumník udržitelnosti Norbert Kurilla z Massachusetts Institute of Technology, a Rebeka Hengalová, výzkumnice EUROPEUM.

„Politika zelené transformace se stále častěji střetává na naléhavou potřebu EU posílit svou konkurenceschopnost. Dynamické geopolitické a geoekonomické posuny nutí tvůrce politik činit rozhodnutí s nulovým součtem. Přesto může právě zelená transformace, pokud je dobře komunikována, a to i prostřednictvím zapojení participativních modelů, doplnit politiku konkurenceschopnosti o sociálně orientované iniciativy,“ vytyčili pořadatelé úvodní tezi.

Debata se měla vést o tom, kde ve střetu se snahami o ekonomickou konkurenceschopnost rýsovat červené linie a k tomu bylo třeba také vyjasnit, co vlastně lidé ve střední Evropě od zelené politiky očekávají.

Mezi posluchači byl k vidění britský velvyslanec Matt Field a rovněž Filip Křenek, autor publikace Zelená transformace jako ekonomická příležitost.

Danuše Nerudová hned na úvod vyjádřila názor, že cestou pro získání veřejnosti na stranu zelené ekonomiky je zajištění poklesu cen energií skrze inovace. Norbert Kurilla k tomu dodal, že krize je vždy šance k něčemu novému a v tomto případě je i současná nejistota kolem surovin příležitostí k posílení prvků cirkulující ekonomiky.

Energetický analytik Petr J. Kalaš vidí jako klíčové investice do energetických sítí a jejich propojení. „Z modelů vychází, že propojení energetik střední Evropy, od Polska po země západního Balkánu, by snížilo cenu energií o 29 procent,“ poznamenal.

Analytička Hengalová k tomu přidala, že údajný odpor veřejnosti proti těmto zeleným opatřením není tak horký a dodala čerstvé statistiky jejich institutu, že 70 procent respondentů si myslí, že klimatická změna musí být řešena v příštích pěti letech. „Vláda musí vysvětlovat smysl této energetické politiky, a také to, co může tato transformace přinést,“ nabádala.

Pamětník české zelené politiky už od devadesátých let Kalaš k tomu dodal, že společnost musí být vedena pozitivními příklady, ale i jejich prezentace musí být vedena určitou ucelenou komunikační strategií. „Je třeba komunikovat s lidmi, hlavně s těmi, kteří nemají ekonomické vzdělání,“ souhlasil bruselký expert Dusik.

Námitky, že politici ještě lidem Green Deal vlastně nevysvětlili, trochu popudily Danuši Nerudovou, která namítala, že politici hájící tyto změny musí čelit dezinformacím. „Vysokoškolsky vzdělaní lidé zde věří tomu, že klimatická změna probíhá. Ale ti ostatní tomu nevěří, zato věří tomu, že věci zdražují kvůli Green Dealu,“ poznamenala zklamaně.

A pak europoslankyně za hnutí STAN vysvětlovala, že Green Deal není žádný „Brusel“. „Ten impuls vzešel z Evropské rady, našich ministrů, našich států, ne z Bruselu,“ zdůraznila. Green Deal je podle ní autentickým přáním Evropanů. Jako ekonomka ale vidí chybu v tom, že jeho implementace probíhá subvencemi z veřejných peněz, ne motivací firem.

Jan Dusik k tomu poznamenal, že není pravda, že zelená tranzice je jenom dílem Evropské unie a nikdo jiný to nedělá, jak někteří také tvrdí. Je ale podle něj pravdou, že Evropská unie svým postoje svět inspiruje a je dobře, že to tak dělá.

Kalaš dodal, že nebezpečí klimatické změny si uvědomuje celý svět a to dlouhodobě, a k tomu zavzpomínal, jak již v roce 1995 reprezentoval Českou republiku na konferenci o nebezpečí klimatické změny, kterou pořádalo NATO.

Kurilla z MIT pak hovořil o roli státu, který musí čelit rozdělení společnosti. Výzkumník doporučuje transparentnost, vzdělávání lidí, vedení příkladem, práci s fakty a důraz na vědu. „Nemáme dělat zelenou tranzici součástí byznysu, ale byznys součástí tranzice,“ doporučil.

Kalaš mluvil o potřebě nalezení vhodného jazyka pro komunikaci vědců s veřejností, kterému budou rozumět obě strany. Jinak z nedorozumění vzniká prostor pro dezinformace.

S tím ale nesouhlasila Danuše Nerudová, která vyprávěla příběh vědce, který klimatickou změnu zkoumal a ona mu dala prostor ve vládním týmu. „Pak ho jako experta jednou pozvali do televize a on tam předkládal velmi propracované argumenty. Jenže pak ho střihli a hned po něm pustili komentář nějakého člověka z pole, jehož nejvyšší kvalifikací byl řidičák na traktor. Ten vědec z toho byl naprosto frustrován a řekl mi, že už nikdy do žádné televize nepůjde,“ vyprávěla europoslankyně.

Analytik EUROPEUM Filip Křenek rozdával účastníkům svou brožuru o zelené transformaci. Ta je podle něj nevyhnutelná a dnes už počítáme náklady nejen této transformace, ale i nečinnosti a vyčkávání. Citoval studii BCG a University of Cambridge, předpokládající do roku 2100 při oteplení o tři stupně Celsia pokles světového HDP o 15-34 procent.

Česko má třetí nejnižší podíl energie z obnovitelných zdrojů, třetinový proti průměru EU. „I přes nižší domácí uplatnění některých čistých technologií Česko současně vyniká v jejich výrobě. Například v roce 2023 bylo osmým největším exportérem elektrických vozidel na světě, významnou produkci má v evropském srovnání také na poli tepelných čerpadel a komponent do větrných elektráren. Mezi léty 2022-2023 rostl vývoz čistých technologií z Česka třikrát rychleji, než celkový export,“ píše se v materiálu.

Závěr diskuse byl ale v podání Danuše Nerudové optimistický. Revize přijatých opatření Green Dealu podle ní bude velmi složitá. „Viděli jsme to nedávno u automobilismu. Tlak na zrušení těch opatření k omezení spalovacích motorů byl velký, původně to vypadalo, že to neustojí. Ale jednali jsme, asi čtyři měsíce, ale nakonec se to po těch těžkých jednáním podařilo uhájit. A podařilo se uhájit jako hranici rok 2035,“ dodala spokojeně.

Kalaš se k optimismu přidal postřehem z energetiky, kde je podle něj společnost ČEZ tím „správným lídrem“, který si uvědomuje zodpovědnost. Dusik se vrátil k elektromobilům a poznamenal, že „technologie zde je, ale trh ji nechce kupovat“.

Což přimělo Danuši Nerudovou k závěrečnému shrnutí: „Konzumentské chování je o symbolech. A když politici naznačí něco negativního, tak to pak zákazníci nechtějí“.

Lidem je podle ní třeba dát šanci, aby mohli začít věřit.