Výpadek elektrického proudu v pátek 4. července trval v severní části Čech dvě až tři hodiny. V čase obědů postihl restaurace i další gastronomické provozy, ale také třeba část velkého průmyslu. Diváci České televize se následujícího rána detailně seznámili třeba s důsledky přerušení cyklu rafinerie ropy v Litvínově, k němuž muselo kvůli výpadku elektřiny dojít.
To některé přivedlo k otázce: Jak je to vlastně v případě výpadku proudu s možností náhrady škody?
„Podle energetického zákona v případě havárie a v případě vyhlášení nouzového stavu je náhrada škody z velké části vyloučená, až na nějaké konkrétní a zákonem specifikované případy,“ uvedla o několik dní později v pořadu Události, komentáře na ČT ministryně spravedlnosti Eva Decroix.
Hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová jí ale namítla, že záleží na tom, co bude vyhodnoceno jako příčina výpadku. „Pokud to nebyla technická závada, tak by všichni měli být odškodněni,“ připomněla komunální politička.
„ČEPS zatím definoval, co se stalo, že to byla mechanická technická závada. Spekulace nechávám stranou a považuju za nefér, že je vůbec pouštíme do světa,“ ohradila se ministryně. To bylo ještě před tiskovkou vedení společnosti, které popsalo řetěz celkem čtyř problematických událostí, jejichž souvislost bude teprve vyšetřena.
Solární magazín oslovil advokáta a experta na občanské právo Christiana Choděru. Zajímal nás jeho právnický pohled na důsledky výpadku i slova ministryně Decroix.
„Podle energetického zákona je výslovně stanoveno, že v případě havárie a vyhlášení stavu nouze v elektroenergetice, tak je poté nárok na náhradu škody vyloučen. Pokud by však analýza příčin prokázala, že ke kolapsu sítě přispěla chyba v řízení soustavy (například opomenutí dispečerů, chybná konfigurace ochranných prvků či podcenění známých rizik apod.), šlo by o selhání státu jako provozovatele infrastruktury,“ uvedl advokát.
V takovém případě by nešlo o takzvanou „vyšší moc“, neboli vis maior, se kterou se počítá v případě havárie, ale o „porušení zákonné povinnosti zajistit spolehlivý provoz přenosové soustavy“. A tím by vznikl podklad pro uplatnění odpovědnosti za škodu.
„Podnikatelé by poté mohli vůči státu uplatnit nároky dle obecných předpisů o odpovědnosti. Je proto nezbytné transparentně vyšetřit příčiny daného blackoutu,“ vysvětluje dále. I kdyby se prokázalo, že na straně státu došlo k pochybení, poškození by se podle něj museli připravit na náročný právní proces, protože by museli jednoznačně prokázat, jaká konkrétní škoda jim v souvislosti s blackoutem vznikla.
V zásadě podle advokáta může náhradu škody po státu požadovat každý podnikatel, jemuž v důsledku blackoutu skutečně vznikla škoda. „Zároveň ale bude nutné zohlednit, že soud může případnou náhradu snížit, dospěje-li k závěru, že poškozený podnik nese část odpovědnosti za své ztráty. Například tím, že si předem nezajistil záložní zdroj energie,“ dodává pro Solární magazín. Což by mohlo být uplatňováno třeba v případě velkých továren s vysokou spotřebou elektřiny.
Podle Choděry je zřejmé a zcela pochopitelné, že stát nebude jen tak ochoten připustit vlastní pochybení – právě proto, aby se nevystavil hrozbě žalob na náhradu škody. Lze podle něj také očekávat, že podnikatelé teď budou ze všech stran tlačeni, aby s možností obdobných výpadků předem počítali a zajistili si například výše zmíněné záložní zdroje energie.
Pokud by se ale z výpadku proudu stala častější a pravděpodobnější záležitost, mohlo by to znamenat i změnu právního pohledu, v němž je výpadek automaticky považován za vyšší moc a podnikatel tedy nemá na odškodnění nárok.
„Naopak by mohlo převládnout přesvědčení, že opakované dlouhodobé výpadky představují systémový problém, za který nesou odpovědnost jak provozovatel, tak stát, což by vyžadovalo zavedení odpovídajících právních opatření,“ uvažuje advokát.
