Systém „povolenek“ jsme v minulosti už vysvětlovali. Zkratka pro „Emissions Trading System“ skrývá plán na snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím trhu. Jeho základem je povolenka, která opravňuje k uvolnění daného množství CO2- přesně jednu tunu za jednu povolenku.

Tyto povolenky však mají povahu cenného papíru, mohou tedy být prodávány či kupovány, přičemž jejich cenu ovlivňuje nabídka a poptávka. Na trh se povolenky dostávají prostřednictvím aukcí.

U první generace povolenek, které se týkají průmyslu, jdou výnosy z jejich aukcí přímo do rozpočtu členských států. Od roku 2027 mají být povolenky nově uplatněny na paliva pro domácnosti a dopravu. Očekává se, že spuštění systému povede ke zdražení pohonných hmot i domácího vytápění.

Plán Evropské unie počítá s tím, že část výnosů z prodeje těchto povolenek bude alokována na společné projekty EU. Mělo by se jednat právě o jednu čtvrtinu, a peníze by šly třeba do Sociálního klimatického fondu.

Z něj mají být podle Sociálního klimatického plánu kompenzovány negativní dopady povolenek na zranitelné domácnosti, podniky nebo regiony. Současně ale má být z tohoto fondu podpořena nízkoemisní doprava a renovace budov k dosažení vyšších energetických standardů.

Tento plán odmítá část členských států, které se domnívají, že prostředky vybrané v dané zemi by v ní měly přímo zůstat.

Usnesení výboru Poslanecké sněmovny je podle poslance Libora Vondráčka, který byl navrhovatelem usnesení, prvním krokem k „odůvodněnému stanovisku“. Což je jediná cesta k udělení takzvané „žluté karty“.

Odůvodněné stanovisko je nástroj, jímž může parlament členské země (respektive parlamentní komora, v tomto případě tedy plénum Poslanecké sněmovny) vyjádřit nesouhlas s legislativou, která z jejich pohledu porušuje princip subsidiarity. Podle tohoto základního principu Evropské unie má být věc řešena na úrovni Unie jen za předpokladu, že je to efektivnější, než řešení na úrovni národních států.

Pokud vydá „odůvodněné stanovisko“ dostatečný počet národních parlamentů, vede to ke spuštění procedury „žluté karty“. Pokud se sejdou stanoviska z jedné třetiny všech parlamentních komor v EU, musí Evropská komise návrh znovu přezkoumat. To však nevylučuje, že jej po tomto přezkoumání může ponechat v původním znění.

Silnější variantou je „oranžová karta“, která se aktivuje při odůvodněných stanoviscích z poloviny parlamentních komor.