Na východě Slovenska vzniká projekt, který dobře ukazuje, kam se posouvá moderní energetika. Společnost PV Service Plus staví v Košickém kraji hned tři bateriová úložiště současně – v Kysaku, Barci a Košických Olšanech. Dohromady nabídnou kapacitu 12,7 MWh a výkon zhruba 6 MW.
„Ten důvod, proč jsou tři, je jednoduchý. Je to kapacita přípojných bodů,“ říká Eduard Michna, technický ředitel PV Service Plus. Projekty podle něj vznikaly ve stejné fázi developmentu, jsou blízko u sebe a po dokončení je bude řídit jeden agregátor. „Budou tak fungovat jako jedno velké bateriové úložiště,“ dodává.
Výběr lokalit není podle Michny otázkou toho, kde se investorovi „líbí pole“. Rozhodující je kombinace dostupného přípojného bodu a vhodného pozemku. Distributor musí povolit výkon i konkrétní místo připojení. Teprve potom přichází stavební povolení, průzkum terénu a detailní technická příprava.
Stavět tři úložiště najednou přináší úspory i komplikace. Projektová dokumentace se dá částečně opakovat, ale logistika je výrazně náročnější. „Musíte mít reálně tři logistické týmy, tři výstavbové týmy,“ popisuje Michna. Každá lokalita navíc potřebuje vlastní vyvedení výkonu, dispečerské řízení a další infrastrukturu.
Samostatnou kapitolou je doprava a instalace technologie. Bateriové kontejnery podle Michny váží 30 až 50 tun. Nestačí je pouze přivézt na stavbu. Musí být připravené příjezdové cesty, jeřáb, základové konstrukce i přesný postup skládání. „Tohle už není věc, kterou byste někam přivezl a říkal si, nějak to tam dáme,“ upozorňuje.
PV Service Plus pro slovenské projekty zvolil technologii Huawei. Michna oceňuje hlavně to, že výrobce dodává bateriové kontejnery, AC část, trafostanice i komunikační řešení jako jeden celek. Za klíčovou považuje také technologii grid forming, tedy schopnost pomáhat vytvářet a stabilizovat frekvenci sítě. „Huawei je v tomhle jednoznačně za nás jednička na trhu,“ říká.
Baterie podle něj nejsou jen nástrojem pro ukládání levné elektřiny a její prodej v době vyšších cen. Mohou poskytovat služby výkonové rovnováhy, obchodní flexibilitu, pracovat s odchylkou nebo kombinovat více obchodních režimů během jednoho dne. Návratnost bez dotací Michna odhaduje v Česku a na Slovensku zhruba na sedm až deset let.
Za největší riziko nepovažuje samotnou cenu elektřiny. Ta se mění a baterie naopak těží z rozdílů mezi levnými a drahými hodinami. Důležitější je kvalita technologie, servis a degradace článků.
Slovensko je podle Michny pro bateriová úložiště složitější trh než Česko. Provoz je zatížen poplatky, pravidla nejsou dostatečně čitelná a baterie nejsou podporovány tak jako v českém prostředí. „Na Slovensku jsou to jen odvážní lidé, nebo ti, co do energetiky vidí,“ hodnotí situaci.
Česká energetika je podle něj naopak na dobré cestě, přestože potřebuje modernizaci sítí, vyšší kapacity a lepší řízení. Největší brzdou není jen technika nebo legislativa, ale často i postoj veřejnosti. Lidé chtějí zelenou energii, ale ne vždy akceptují nové zdroje ve svém okolí. „Chtěli by, aby ta solární farma byla v jiném okrese nebo ve vedlejší vesnici,“ říká Michna. Budoucnost vidí v decentralizaci, lokálních zdrojích, bateriích a postupném nahrazování stabilizačních technologií velkými akumulačními systémy. U firem očekává, že baterie se časem stanou stejně přirozenou součástí energetického vybavení jako fotovoltaika. „Za pět nebo deset let by všechny firmy měly mít nějakou fotovoltaiku, a aby jim to dávalo smysl, tak i nějakou baterku,“ uzavírá.
