Co vám při instalaci fotovoltaiky pro společenství vlastníků jednotek nejvíce schází? Jak jsou distributoři při připojování pružní?
Nejvíc nám chybí mapa připojení, protože nikdy nevíme, zda nám tento projekt v daném místě připojí nebo ne. Distributoři zatím připojí projekt vždy, ale rádi vyhrožují tím, že neví, jestli na to budou mít kapacitu. Narážíme na přenosovou soustavu. Teď jsou naplánované masivní investice, aby ji vylepšili a posílili tak, aby byla funkční. Co se týká pružnosti distributorů, záleží na konkrétním místě. Například PRE v Praze je velmi pružné, ale s EG.D na Moravě je to složitější. Sami distributoři nevědí. Čekají, jak se mají chovat, co mohou nebo nemohou schválit a chtít. Je to pro ně také poprvé a všichni se to učí. Sami nemají vyjasněné rámce a metody.
Komunitní energetika je závislá na legislativním procesu. Jak vy posun v legislativě hodnotíte?
Aktuálně se potýkáme s několika spornými otázkami týkajícími se implementace solární energetiky a energetických komunit. Klíčovým bodem nejistoty je rozúčtování energie a legislativní rámec, který zatím není dostatečně jasný. Vláda sice stanovila obecné směry, ale v praxi je třeba vyjasnit mnoho detailů. Věříme, že přijetí Lex OZE II je krok správným směrem, ale proces implementace je zatím pomalý a plný nejasností. Posunuté datum účinnosti a postupné změny představují výzvy, ale i přesto jsme optimističtí ohledně budoucnosti solární energetiky.
Jak je to s rozhodovacím procesem v jednotlivých SVJ?
Pro případ komunitní energetiky nyní nepotřebujete souhlas sta procent vlastníků. Abyste byli schopni se dohodnout a odsouhlasit nějaký finanční nebo investiční záměr, jako je fotovoltaika, musíte mít rozhodovací většinu. Pokud ale chcete sdružené odběrné místo, což je pořád nejefektivnější a nejziskovější varianta a je to de facto 99 % našich realizací, potřebujete mít stoprocentní souhlas. Díky komunitní energetice ušetříte na vyrobené elektřině 25 – 30 % elektřiny. Pokud sloučíme elektroměry, pak činí úspory dalších 25 %, takže najednou se z úspory 25 % dostáváte na 50%. Tehdy musí všichni souhlasit, už jenom z principu, že se zříkají svého práva vybrat si dodavatele. Pro mě je však právo vybrat si vlastního dodavatele elektrické energie imaginární právo. Když se nastěhujete do panelového domu, pak máme zkušenost, že 98 % vlastníků v tom daném domě má stejného dodavatele. V tom ta bariéra opravdu není. Tento rozhodovací proces je však pořád poměrně dlouhý. Velká část práce souvisí s edukací a vysvětlování členům SVJ – co to znamená, co jim to přinese, v čem je to výhodné. Ukazuje se velké podcenění ze strany legislativy nebo vlády. Myslím, že by to pomohlo snížit i rezistenci vůči Green Dealu. Ukázat, že solární a obnovitelné zdroje mají smysl a že mají obrovský dopad na peněženky uživatelů. Oni to příliš neznají a plně nerozumí přínosům pro ně samé. Trvá dlouho, než to předsedům a zejména jednotlivým členům SVJ vysvětlíme do detailů. Obecný problém u SVJ je, že než se k něčemu rozhodnou a svolají schůzi, pak rozhodovací proces a podpis smlouvy trvá 5 – 7 měsíců.
Co se vše bere do úvahy, když vypočítáváte návratnost daného řešení?
Ten výpočet je poměrně složitý a obsahuje spoustu proměnných. Zjednodušeně vycházíme z toho, jaká je roční spotřeba domu v té dané lokalitě. Nechtěl bych zabíhat do detailů našeho know-how. Pro nás je klíčové, abychom fotovoltaiku postavili co nejmenší z pohledu nutné spotřeby domu. Snažíme se co nejvíce přiblížit dané spotřebě. Čím větší fotovoltaika, tím samozřejmě větší investice. Ale hlavně čím větší fotovoltaika, tím narůstá možnost přetoků a ty jsou drahé. Přetoky prodáváte řádově za desetinu toho, za co elektřinu nakupujete. My se naopak snažíme elektrárnu minimalizovat, aby investice pro SVJ byla co nejmenší. V tuto chvíli se dostáváme do úrovně jenom 5 % přetoků, což je pro SVJ nejvíc efektivní z pohledu investice/celková úspora. Návratnost pak vychází někde mezi pěti až sedmi lety s bateriovým úložištěm. Řešení bez baterie může mít návratnost 12 až 15 let, protože to, co nespotřebujete, tak prodáte za minimální cenu do sítě.
Co se bere do úvahy, pokud se nabízí řešení s bateriovým úložištěm nebo i bez? Nebo jsou vaši klienti už předem obeznámeni a přejí si konkrétní řešení?
Většinou to tak není, protože informovanost není příliš veliká. Je to případ od případu. Na jednu stranu většina předsedů už tomu víc rozumí, jsou schopni si o tom něco načíst a jsou technologicky a investičně poměrně vzdělaní. My se snažíme předložit nabídky tak, abychom jim ukázali porovnání. Ukážeme jim cenu a návratnost řešení bez baterie a návratnost s baterií. Myslím, že bariéra již není, rozhodují se opravdu jenom s ohledem na peníze a návratnost.
Jakou máte zkušenost s délkou celého procesu? Hovořila jsem s jedním předsedou SVJ, který uváděl čas roku a půl.
Věřím tomu. My učíme distributory a projektanty, jak to má vypadat, řešíme to s požárníky. Požární správa je také velmi podstatná. V této chvíli jsme daleko, máme 30 rozpracovaných instalací před dokončením v nějaké fázi. Cestičky už máme hodně prošlapané. Délka procesu se reálně pohybuje mezi sedmi až devíti měsíců. Záleží na součinnosti třetích stran, zejména distributorů.
Celá řada procesů je prý lineárních a navazují na sebe, což celek výrazně prodlužuje. Máte tuto zkušenost?
Ano, požádáte o souhlas distributora k projektu, ten se vyjádří a když máte souhlas distributora, řešíte požární řešení projektu. Pokud to vrátí, pak musíte předělat celý projekt a podat novou žádost. Takhle to kolečko můžete absolvovat několikrát. Pokud se sladíte s projektantem, který přesně ví, co hasiči požadují, pak to může nakreslit na první pokus. Pokud se o to budete snažit vlastními silami, budete narážet na tyto komplikace a je to strašně zdlouhavé. I proto jako významný benefit našeho projektu Domy sobě říkáme, že administrativu a tyto věci vyřídíme za vás. Nás to taky stojí stovky hodin práce, ale už víme, komu napsat, na co se zaměřit, na co si dát pozor – na rozdíl od předsedy SVJ, který má svoji vlastní práci a další starosti. Pustit se do procesu fotovoltaiky je velký zážitek, ale hodně práce.
Cítíte větší zájem o komunitní energetiku, jak se mění legislativa? Na ministerstvu životního prostředí si od toho velmi slibují.
Loni jsme evidovali obrovský počet zájemců a počet smluv, takže jsme museli jejich příjem regulovat. Pro nás je klíčové jen nenabrat smlouvy a zálohy, ale opravdu fotovoltaiku dodat. Byli jsme ve stavu, kdy jsme smlouvy podepisovali jako na běžícím pásu. Když se na podzim začalo mluvit o komunitní energetice, předsedové strašně ochladli. Nešlo o to, že by si něco slibovali od komunitní energetiky. Předsedové SVJ vyčkávají a jsou opatrní, aby neudělali špatné rozhodnutí. Nám vadí, že legislativa není jasná. Předsedové komunitní energetiku chtějí, ale zároveň jsou zamrznutí, protože se bojí, aby se na ně pak společenství vlastníků nezlobilo. V současné chvíli nečekám významnější zájem o komunitní energetiku, protože je spousta nejasností. Spíš čekám zájem kvůli zdražování energií, a to ne silové části, ale pevné složky. To si myslím, že bude akcelerátor. Už delší dobu tvrdím, že válka a krize pomine, ale stále jsou zde náklady na úpravu přenosové/distribuční sítě. Je otázka, kdo to zaplatí? Nemyslím si, že to budou chtít zaplatit distributoři nebo vláda, která na to nemá finanční potenciál.
