Změny se dotknou starých domů i novostaveb. Podle profesního svazu Šance pro budovy je Směrnice dobře vyjednaným kompromisem poskytujícím dlouhodobou perspektivu pro rozvoj odvětví. Původní návrhy Evropské komise a poté Parlamentu byly podle svazu v některých aspektech příliš ambiciózní a nerealisticky nastavené. Obrovského pokroku a kompromisu se členskými státy bylo dosaženo během českého předsednictví v Radě EU. Výzvou pro Česko budou nedostatečné kapacity ve stavebnictví i ve státní správě.
Renovace je potřeba v Česku třikrát urychlit
Po dlouhém vyjednávání byl přijat postupný model renovací, který Šance pro budovy dlouhodobě prosazovala, tedy odstupňovaný podle typu vlastnictví budovy a bez komplikované harmonizace energetických tříd napříč státy EU. K naplnění cílů bude potřeba tempo renovací ztrojnásobit. V první řadě jsou akcentovány úspory v nerezidenčním sektoru. Zde by mělo být zrenovováno 16 % nejhorších budov do roku 2030 a dalších 26 % do roku 2033. Jednotlivé státy si samy určí, jakých budov se to týká. „U komerčních budov se v posledních letech významně renovuje, protože je jen velmi obtížné pronajmout kancelář, nákupní centrum či logistický sklad v energetické třídě F. Větší výzvou budou budovy ve státním a veřejném majetku, kde je často zanedbaná údržba. Je potřeba, aby stát šel příkladem a začal více renovovat,“ uvádí Marta Gellová, ředitelka Šance pro budovy.
Budovy dostanou renovační pasy
V rezidenčním sektoru se počítá s více flexibilní strategií. Cílem je snížit průměrnou spotřebu primární energie v obytných budovách o 16 % do roku 2030 a o 20-22 % do roku 2035. Některé typy budov, např. historické, budou z uvedených povinností vyjmuty. „Evropská komise původně navrhovala přísnější režim i u rezidenčních budov. Současná podoba je více realistická,“ říká Marta Gellová. Členské státy se opět samy rozhodnou, na které budovy se zaměří.
V Česku však zatím není jasně definovaný způsob, jak určit, které budovy jsou v nejhorším stavu. „Budovy často nemají energetický průkaz, takže stát nemá přehled o jejich stavu. V Evropě existují různé modely, kterými se můžeme inspirovat. Například v Holandsku stanovili algoritmus, podle kterého každému domu přidělili určitou kategorii, pravděpodobně horší, než je realita, což motivuje majitele k tomu, aby si zajistili průkaz dle skutečnosti,“ zmiňuje možnosti Gellová. Nově by měl vlastník společně s průkazem získat i tzv. renovační pas, který by měl sloužit jako návod, jaká opatření v jakém pořadí provést, aby se budova dostala do žádoucí cílové energetické třídy.
Nové budovy již nebudou energeticky náročný spotřebič
Změny se dotknou také segmentu novostaveb. Nově se mají budovy podílet na výrobě energie. „Budovy budou muset svou nízkou spotřebu energie z emisních zdrojů kompenzovat výrobou z obnovitelných, tedy bezemisních zdrojů buď samovýrobou na úrovni budovy, nebo na úrovni komunity. Nejedná se tedy o ostrovní nebo soběstačné domy,“ upřesňuje Marta Gellová. Jde v zásadě o pokračování současného trendu – efektivnějšího řešení energetiky a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů. Od roku 2028 budou v bezemisním standardu všechny nově postavené veřejné budovy, od 2030 by se tento režim měl týkat již všech nových budov. Technické nastavení si ale členské státy stanoví samy a bude se odvíjet od národní legislativy. Stále bude brána v potaz nákladově-optimální úroveň.
Již dnes se staví energeticky velice úsporné budovy, tzv. budovy s téměř nulovou spotřebou energie (nZEB), kde se energetická náročnost pohybuje obvykle mezi 60 a 90 kWh/m2 za rok, přičemž se tato hodnota liší pro každou konkrétní budovu. Jedná se o celkovou primární neobnovitelnou energii spotřebovanou na vytápění, ohřev vody, osvětlení či chlazení. Při pohledu do průkazu energetické náročnosti odpovídá nZEB standard zhruba polovině kategorie B. Požadovaného energetického standardu lze dosáhnout již samotným architektonickým návrhem. Orientace domu vůči světovým stranám, jeho tvar a dispozice hrají důležitou roli. Nový krok tak nebude na úrovni stavební, ale na úrovni energetického systému.
Nedostatek kapacit ve stavebnictví i státní správě
Naplnění termínů bude pro členské státy výzvou. Některé lhůty, které směrnice zavádí, totiž hraničí s dvouletou dobou transpozice směrnice do národních předpisů. V České republice půjde zejména o zákon 406/2000 Sb. o hospodaření energií a vyhlášku 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov. „Ze zkušenosti víme, že dva roky na takovou významnou transpozici za současného stavu personálních kapacit nemusí stačit,“ upozorňuje Gellová.
Dalším úskalím je také nedostatek kvalifikovaných pracovníků ve stavebnictví. Na straně státu jsou navíc velmi omezené lidské kapacity, které budou pro včasnou a kvalitní transpozici potřeba. „Z našeho pohledu by pomohlo znovu založit nadresortní energetickou agenturu složenou z odborníků a zástupců státu, jako je třeba DENA v Německu. Mezirezortní komunikace a koordinace bude klíčová. Udržitelné stavebnictví směřující k dekarbonizaci budov a využívání obnovitelných zdrojů se musí stát pro stát mnohem větší prioritou i s ohledem na zvýšení energetické a surovinové nezávislosti a bezpečnosti,“ uzavírá Gellová.
O Šanci pro budovy
Šance pro budovy byla založena v roce 2010 jako aliance významných oborových asociací podporujících energeticky úsporné stavebnictví. Aktuálně sdružuje Asociaci dodavatelů montovaných domů (ADMD), Asociaci výrobců minerální izolace (AVMI) a Českou radu pro šetrné budovy (CZGBC). Reprezentuje tak přes 250 firem z oblasti stavebnictví ─ projektanty a architekty, developery, stavební společnosti, výrobce a dodavatele materiálů a technologií, konzultační a certifikační společnosti a finanční instituce. Cílem Šance pro budovy je prosazovat legislativní změny, které budou mít pozitivní dopad na život lidí v budovách, propojovat státní správu, byznys a nevládní sektor a poskytovat strategické poradenství.
Hodnota primární neobnovitelné energie může být v průkazu energetické náročnosti (PENB) až 2,5 krát vyšší, než je reálně dodaná energie. Do potřeby neobnovitelné primární energie se započítává nejen energetický obsah vytěžené suroviny, ale také neobnovitelná energie potřebná na vlastní těžbu, zpracování, dopravu a uskladnění paliv, případně přeměnu na energii konkrétního energonositele a jeho dopravu (rozvod, distribuci) až na hranici budovy.
