Na veletrhu Aquatherm vystoupil se svým příspěvkem Jiří Zilvar ze společnosti Tzb-info, který se ve svém příspěvku zaměřil na záporné ceny elektřiny a kanibalizaci obnovitelných zdrojů. Jak je řešit?
Zaplatí vám za odběr elektřiny
Jde o fenomén, kterého jsme si mohli u nás všímat poprvé minulý rok, ale lze očekávat, že se bude objevovat stále častěji. Při záporné ceně elektřiny je celý energetický trh obrácený naruby, neboť výrobce platí za to, že vyrobenou elektřinu někdo odebere. To je sice dobré pro odběratele, kteří odebírají elektřinu na spotu, ale pro celou společnost je to nevýhodné. Trh se totiž dostává do paradoxní situace, kdy se nevyplácí stavět nové obnovitelné zdroje. Situace se zhoršuje tím více, čím více se staví nové obnovitelné zdroje, které jsou závislé nikoliv na poptávce po elektřině, ale na počasí. Dokud bylo těchto zdrojů poměrně málo, bylo možné jejich výkon „schovat“ ve výkonu tradičních řiditelných zdrojů energie. Obnovitelné zdroje vyrábí nejvíce za pěkného počasí, zároveň jsou ale závislé na odběru elektřiny. Záporné ceny elektřiny tedy nastávají typicky o víkendu za hezkého počasí, kdy nastává na jedné straně velký výkon elektrárny a na straně druhé nízká poptávka. Z toho důvodu se méně vyplácí prodávat elektřinu do sítě a také instalovat nové zdroje.
Kachní křivka
To, jak ovlivňuje cenu elektřiny přidání dalších obnovitelných zdrojů do energetického mixu, ukazuje tzv. kachní křivka. Ta svým tvarem totiž připomíná kachnu a zohledňuje údaj o objemu vyrobené elektřiny v čase. Čím více obnovitelných zdrojů se do mixu zapojí, tím má kachna hlubší břicho, typicky jde o výrazný nadbytek elektřiny v době kolem oběda. Na druhou stranu je špička spotřeby ráno a večer, tehdy fotovoltaika nevyrábí moc anebo vůbec.
Jak řešit přebytky vyrobené elektřiny?
Řešit přebytky elektřiny lze jednak na straně výroby, dále pak na straně spotřeby. Na straně výroby se nabízí obnovitelné zdroje vypnout. Což je ale škoda, neboť jde o bezemisní elektřinu zdarma. Při její výrobě se nic nespaluje, není třeba dovážet žádné palivo. Z toho důvodu je nežádoucí tento zdroj vypínat. Další možností je nasadit více pružných zdrojů elektřiny, které lze okamžitě vypínat a zapínat podle potřeby. Jde například o plynovou elektrárnu nebo kogeneraci. Nabíhání těchto zdrojů je jednodušší než zdroje na uhlí. Zdroje mohou pokrýt ranní špičku, odpoledne pak zmizí z trhu. Jde o řiditelný výkon s rychlým náběhem, který ale neřeší přebytky elektřiny v poledne. Kvůli rentabilitě může plyn vytlačovat z energetického mixu uhlí a jádro, což není ideální z hlediska stability sítě. Obnovitelné zdroje lze instalovat chytřeji. V současné době jsou skoro všechny fotovoltaiky orientované na jih. Všechny vyrábějí podobně a ve stejný čas mají podobné přebytky elektřiny a všechny musí snášet nízké ceny elektřiny. Chytřejší je orientace na východ a západ, díky které lze rychleji zareagovat na ranní špičky a tehdy lze vydělat mnohem více. Celkově ale během roku vyrobí fotovoltaika méně a toto řešení nezohledňuje větrné elektrárny. Otázkou tedy je, zda se máme smířit s tím, že fotovoltaiky nepojedou vždy na 100 %. Objevují se hlasy, že se budou muset fotovoltaiky přizpůsobit, stejně tak větrné farmy. Ze všech možných způsobů je tedy jasné, že řešení na straně zdrojů mají své limity, a to včetně vypínání uhelných elektráren.
Ovlivňování spotřeby
Druhá možnost je ovlivňovat stranu spotřeby. Díky tomu může nastat situace, kdy firma vyrábí zadarmo, dokonce jí za to platí. Jde o obrovskou pobídku pro spotřebu a akumulaci, pokud se dokáže přizpůsobit výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů. Ve všední den většinou záporné ceny nejsou, právě kvůli tomu, že se pracuje v továrnách, které ovlivňují objem spotřeby. Pro zvýšení spotřeby je možné instalovat tepelná čerpadla, stavět data centra nebo například těžit bitcoiny. Další možností je využívání bateriového úložiště a nechat si zaplatit, že se elektřina uloží do baterie, když jsou záporné ceny elektřiny. Večer ji pak lze poskytnout do sítě.
Agregace a flexibilita
Stále častěji se skloňuje také flexibilita, kdy se řídí spotřeba podle potřeby sítě a za to získá spotřebitel odměnu. Takto se řídí spotřeba již nyní v podobě hromadného dálkového ovládání. Do budoucna by mělo být toto řízení spotřeby ještě sofistikovanější. Flexibilitu lze řídit manuálně tím, že spotřebitel zapne spotřebič tehdy, když je to pro něj výhodné, anebo automaticky. Lze využít například aplikace, které budou samy spouštět spotřebiče při nejnižších cenách elektřiny. Případně lze tímto „právem“ obdařit některého agregátora. Nejvýhodnějším řešení záporných cen elektřiny je ale akumulace, kdy se přebytečná elektřina uloží „na horší časy“ a tehdy se opět využije. Toto řešení má doposud určité technologické mezery, přesto si začíná razit cestu. Například v Austrálii již řadu let využívají k akumulaci obří baterii Tesla místo ovládání uhelných či přečerpávacích elektráren, jako je tomu u nás. Tato baterie se nabíjí, když je to kvůli přebytku elektřiny výhodné a dodává elektřinu v případě jejího nedostatku. Dále lze využívat také tepelnou akumulaci, kdy se elektřina ukládá do tepla a teplé vody.
