Jak hodnotíte současnou situaci v české energetice?

Zatímco prvních patnáct let by se dalo shrnout do útlého svazečku zkušeností a doporučení, poslední čtyři roky by potřebovaly vlastní knihovnu. Ať chceme nebo ne, jsme teď uprostřed velkého víru událostí, a ten se točí velkou rychlostí.

Ať se jedná o domácnosti, firmy, dodavatele, energetické experty nebo stát, situace může všechny dost zneklidňovat, pokud nevezmou příležitost za správný konec.

Jak by to asi mělo vypadat?

Chytit příležitost za správný konec je sport, který se v Česku úplně nepěstuje. Jsme často až příliš konzervativní, a to ve chvíli, kdy se na energetickém trhu rozjíždí revoluce. To bohužel vede i k situaci, kterou na trhu vidím stále častěji.

Na jedné straně rozevírajících se nůžek jsou firmy, které bych označil jako energeticky gramotné. Nejsou v ničem zásadně jiné – snad jen se jejich vedení více zajímá o možnosti, je otevřené a chápe energie jako budoucí klíčový mandatorní výdaj, který bude promlouvat do ekonomiky jejich podnikání.

Na druhé straně nůžek jsou pak firmy, které to mají s energetikou přesně opačně. A přestože ředitelé takových firem do puntíku spadají do kategorie uvědomělých občanů, ve vztahu k firemní energetické koncepci jejich racionalita zaniká. A to je velká škoda.

Jak se to odráží v praxi?

Krásně to uvedu na jednom příkladu. Řada firem přešla po energetické krizi před dvěma lety na krátkodobé měsíční tarify. Bylo to důležité, správné a vpravdě strategické rozhodnutí. Jenže teď se ukazuje, kolik z nich tento krok udělalo spíše pod tlakem a z donucení než z prozřetelnosti. Když se jich momentálně zeptáte na to, jak budou postupovat dál, pokrčí rameny. Dokud nebude faktura pocitově vysoká, nechtějí to řešit.

Přitom energetický trh se opět posunul a nabízí spoustu nových produktů a možností. Abychom se správně pochopili, já osobně jsem stále velký příznivec spotových tarifů. Stále tvrdím, že z dlouhodobého pohledu vyjdou vždy lépe než fixované produkty, Ale taky tvrdím, že je dobré se minimálně jednou ročně zastavit a zamyslet se, které nastavení je to nejvhodnější. Ideálně společně s odborníkem. Univerzální rady totiž neexistují a i potvrzení, že má firma vše nastaveno správně je důležitý typ feedbacku. Taky je třeba zvážit, že v budoucnu nepůjde jen o vhodné nastavení tarifu, ale taky vhodné zajištění zdrojů pro vlastní spotřebu, a to jak vlastních, tak třeba najatých nebo dlouhodobě provozovaných třetí stranou.

„Neřešit“ a nechat jet aktuální energetický setup setrvačností, to může pro firmu znamenat desítky nebo dokonce stovky tisíc korun ročně zbytečně navíc. Ať si každý šéf představí, kde všude by tyto peníze dokázal efektivně využít. Odpovědí najde určitě mnoho

Co vnímáte za problémové?

Proniknout do energetiky je poměrně složité a leckdy neintuitivní. Vykladačů „energetických pravd“ je v Česku celá řada, diskuze je z osmdesáti procent emocionální. Právě to je možná ten největší problém. Zorientovat se v situaci i kvůli tomu není jen tak. Ostatně i my jako dodavatelé jsme se museli v posledních letech výrazně lépe naučit, jak se stát trpělivými konzultanty.

Na druhou stranu, energetické potřeby se vždy liší firma od firmy. A proto je potřeba, aby ve firmách seděli lidé, kteří dokážou být pro energetické experty partnery. Říct, co potřebují a hledat nejlepší řešení. Nedelegovat tento proces na třetí stranu a neočekávat, že ho bezchybně dodá na klíč.

Z mého pohledu je tedy energetika součástí nového minima, které má každý CEO ovládat. Patří hned vedle implementace nejnovějších technologií – digitalizace, automatizace, robotizace a AI – a people managementu.

Jaký je první krok?

Ovládnout energetiku ve své firmě. Potkejte se s někým, kdo věci skutečně rozumí. Zjistíte, že těch možností je výrazně více, než jste tušili.

Zdroj: TEDOM energie