Jak je na tom agrovoltaika v České republice právě nyní?
Agrovoltaika se v České republice řeší delší dobu, déle než rok a půl. V současné době se připravuje zákon, který bude definovat agrovoltaiku v České republice. Zákon byl odeslán na vládu, kde už nějakou chvíli čeká. Jedná se konkrétně o novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, kterou připravuje Ministerstvo životního prostředí a tento zákon definuje agrovoltaiku. Zákon bude ještě doplněn vyhláškou, která specifikuje další technické parametry agrovoltaických výroben.
Takže v současné době můžeme říct, že projektů agrovoltaiky je u nás celkem poskrovnu, a to kvůli administrativním a zákonným bariérám?
Ano, agrovoltaice v rozvoji nebrání technologie, ale legislativa. Na agrovoltaiku se nyní nahlíží jako na klasickou fotovoltaiku. Pokud by zemědělec chtěl projekt realizovat, tak by musel plochu vyjmout ze zemědělského půdního fondu a musel by se změnit územní plán, což je u agrovoltaiky velmi složitý, zdlouhavý a nelogický proces. Nově máme jeden malý pilotní projekt agrovoltaiky ve výstavbě, ale žádný velký komerční projekt v České republice zatím nemáme.
Jaká technologie se u agrovoltaiky využívá?
Rozlišujeme primárně vertikální a horizontální technologii. Jako horizontální se používají tzv. stříšky, které jsou orientované na východ a západ. Pod stříškami, ať už jsou vyšší nebo nižší, se pěstují různé plodiny. Primárně to mohou být vinice, ovocné sady anebo i další jiné plodiny, které jsou například umístěné v květináčích, jako jsou bylinky. Tato technologie má primárně přínos v tom, že jde nejenom o vytváření ideálních podmínek stíněním, ale zároveň i fyzickou ochranu rostlin před krupobitím nebo přívalovým deštěm. Dále jde o vertikální agrovoltaický systém. Ten se používá ve spojení s konvenčními plodinami, jako jsou obiloviny, brambory nebo například sója. Nedávno vznikl projekt s vertikální technologií v Rakousku, kde pěstují dýně. Hlavní výhoda těchto vertikálních systémů spočívá v tom, že panely zabírají pouze 10% dané plochy, na zbylých 90% se dále může hospodařit. Využitelnost toho pozemku tedy mnohonásobně stoupá. Další výhodou je výrobní diagram panelů orientovaných směrem na východ-západ, kdy tato výroba lépe pokrývá diagram spotřeby.
Jak to, že stínění rostlině neškodí?
Agrovoltaika primárně reaguje na postupující klimatickou změnu. Na to, že se klima otepluje. Agrovoltaika zároveň dokáže zlepšit podmínky i díky tomu, že dokáže ochránit plodiny před klimatickými jevy, jako jsou přívalové deště nebo naopak delší období sucha, která se dříve nevyskytovala v takovém měřítku jako dnes. Například vinař v jižní Francii nyní vypěstuje s agrovoltaikou více kvalitnějšího vína, než kdyby tuto technologii neměl, protože on už tam toho sluníčka má mnohem víc, něž dříve a než potřebuje pro optimální růst révy vinné. Agrovoltaika napomáhá udržovat ideální podmínky pro rostliny, na které byly zvyklé. Kvůli postupnému vývoji klimatické změny se tak může stát, že plodina, která dnes v České republice zastínění nepotřebuje, ho za 10 let potřebovat bude.
Takže přínosem agrovoltaiky pro zemědělce jsou jednak lepší podmínky pro růst rostlin a dále zisk elektrické energie?
Umístění agrovoltaiky by mělo být tak, aby produkci negativně neovlivnilo. Naopak ji musí ovlivnit pozitivně. Agrovoltaika má samozřejmě přínosy také ekonomické. Zemědělec elektřinu může buď sám využít na vlastní spotřebu nebo ji může také dál prodat a zlepšit si tím svou ekonomickou situaci.
V čem brání legislativa většímu rozvoji agrovoltaiky?
Základní problém připravované novely je umístění samotné agrovoltaiky. Jedná se o zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a ministerstvo životního prostředí v něm řeší samotné (ne)vynětí plochy pod agrovoltaiku ze zemědělského půdního fondu. To u agrovoltaiky nebude nutné, což je logické a správné. Bohužel pro získání stavebního povolení ještě bude zemědělec potřebovat být v souladu s územně plánovací dokumentací. Tato novela nijak neřeší umístění stavby a nemůžete tak agrovoltaiku postavit na zemědělské půdě, a to je něco, na co se snažím apelovat, aby se vyřešilo. Chceme, aby zemědělec mohl agrovoltaiku postavit na orné půdě, kde má sad, kde pěstuje brambory a nemusel měnit územní plán, což je velmi komplikované, zdlouhavé a zbytečné.
K jakým legislativním změnám má dojít? Máte už časové výhledy, kdy by měly začít změny platit?
Výhled je někdy v polovině roku 2024. Pokud se bude jednat o agrovoltaickou výrobu elektřiny, kdy vyhláška specifikuje vybrané plodiny (zatím se primárně mluví o trvalých kulturách, jako jsou vinice, chmelnice a ovocné sady), tak potom zemědělec nebude muset plochu vyjímat ze zemědělského půdního fondu. Podle této legislativy bude muset stále řešit změnu územního plánu. Doufejme, že se podaří překonat i tuto poslední bariéru.
Jaký je potenciál agrovoltaiky ve srovnání se střešními instalacemi?
Každá střešní instalace, pokud to ta střecha umožňuje, je skvělé využití té plochy, ať už se jedná o střechu rodinného domu nebo výrobní haly nějaké společnosti. Každopádně střech, na které je fotovoltaiku vhodné instalovat, máme stále velmi málo. Abychom udrželi konkurenceschopnost českého průmyslu, potřebujeme instalovat mnohem větší množství výkonných fotovoltaických elektráren. Potřebujeme stavět i velké fotovoltaické, potažmo agrovoltaické projekty. Agrovoltaika přináší tu možnost, abychom dokázali naplnit cíle Evropské unie v dekarbonizaci a abychom v České republice dokázali vyrobit levnou obnovitelnou energii pro české firmy a podniky. Potřebujeme stavět nové projekty a agrovoltaika zajistí elektřinu a plochy, kde se bude vyrábět, budou stále využity i pro zemědělské účely. Ve výsledku můžeme říci, že agrovoltaika nám pomůže splnit cíle v dosažení instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích a zároveň zajistit soběstačnost a bezpečnost v rámci potravinářského sektoru. Budeme tedy potřebovat méně ploch pro zajištění potravinové, ale i energetické bezpečnosti. I kdyby se například výnos nějaké zemědělské komodity na pozemku snížil třeba o 30 % a do toho jsme tam ale vyráběli určité množství energie, tak jsme výtěžnost pozemku zvýšili třeba na 150 %. Díky tomu bychom do budoucna potřebovali méně ploch jak pro zemědělství, tak pro energetiku. Tím dokážeme chránit plochy jako jsou různé přírodní památky, chráněné krajinné oblasti nebo národní parky.
Je instalace agrovoltaiky náročná? Zvládne ji i běžná firma, která se zabývá instalací fotovoltaiky?
Primárně je důležité samotné nastavení poměru zastínění se samotným zemědělcem, potom už je samotná technologie obdobná. Firmy se dokáží adaptovat a ty, co dnes staví střešní elektrárny, tak klidně dokáží stavět i agrovoltaické výrobny. Opravdu důležitá je fáze návrhu, protože konstrukce je vyšší, musí splňovat další technické požadavky – například na průjezd mechanizace a tak podobně. Polopropustné panely často využívané právě v agrovoltaických projektech jsou v dnešní době dražší a vyrábí méně energie čili agrovoltaika je zatím dražší než klasická konvenční fotovoltaika. To je ale dáno především nízkou poptávkou. S rostoucí poptávkou půjde tato cena výrazně dolů. Ve srovnání se střešními elektrárnami u agrovoltaiky dokážeme dosahovat nižších investičních nákladů než u střešní fotovoltaiky. Jeden instalovaný kWp konvenční fotovoltaiky může stát 20 000 Kč, agrovoltaický projekt 30 000,- Kč a střešní instalace i 40 000,- Kč.
