To nejpodstatnější, co novela přinese, je dlouhodobě očekávaná a několikrát v mediálním prostoru zmíněná akumulace, flexibilita a agregace. Legislativní implementace měla proběhnout téměř před čtyřmi lety a až s hrozbou miliardových sankcí putuje do Senátu. Česko je tak poslední zemí Evropské unie, která postrádala stabilitu pro rozvoj obnovitelných zdrojů v legislativě.
Poslanci navíc zahrnuli vládní novelu desítkami pozměňovacích návrhů, z nichž mediálně nejznámější a nejnepříjemnější pochází z dílny ministra financí Stanjury. Čtyřkoaliční vláda, která se rok před volbami rozhodla pro motoristickou politiku přiškrcením solárních dotací, prosadila v minulém týdnu ve Sněmovně kromě kladných bodů novely také zpřísnění podmínek pro čerpání podpor formou individuálních kontrol ziskovosti elektráren, zejména z let 2009–2010, a nové „logiky“ v posuzování přiměřenosti dotací, a to vše zřejmě kvůli tomu, že si nedokázala pohlídat státní kasu, a tak krátí.
„Je o to smutnější, že tato vláda, pro kterou mnozí hlasovali právě proto, že část stran deklarovala podporu moderní energetiky a rozvoj obnovitelných zdrojů, přišla s klíčovými pravidly pozdě (novela Lex OZE 3 zavádí pravidla pro provoz bateriových úložišť, podporuje akumulaci energie a vytváří legislativní rámec pro poskytování flexibility v čtyřletém skluzu, pozn. red.), ale ještě s něčím, co může fatálně poškodit sektor,“ varoval Jan Fousek s tím, že jestli si ODS myslí, že k ní přejdou voliči, kteří nemají rádi obnovitelné zdroje, tak je to sázka na nesprávnou notu.
Zásah proti „solárním baronům“ tedy může vypadat jako odpovědné rozhodnutí vlády s péčí o rozpočet zejména v době, kdy se Česko zadlužuje tempem půl miliardy korun za minutu, a zároveň se snaží zalíbit voličům tím, že se navrací k uhelné rétorice, ale pod pokličkou nikdo netuší, kolik peněz tímhle riskantním krokem vlastně ušetříme a jak hodláme splnit to, že do roku 2030 má být energetický mix tvořen 30 procenty zelené elektřiny. Nikdo jiný než privátní investoři nové zdroje nepostaví, a ti díky vládě budou raději investovat mimo Českou republiku ve spolehlivější zemi, kde se nemění pravidla za pochodu.
„Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Polsko a Pobaltí, všichni jsou mnohem dále, ne nutně již teď, ale minimálně v plánech instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů a bateriových úložišť nebo vodíku. Ty země se rozhodly jít cestou modernizací energetiky a teď jim to začíná nést ovoce. A my stále lpíme na tom, aby tady nedejbože nebyly ty elektromobily,“ řekl Fousek.
„To neznamená, že já bych všechny stávající zdroje zavřel, ale u nás se točí pořád jenom diskuse, jak zachovat spalovací motory a jak zachovat stávající status quo v energetice. Nikam nás to neposouvá a to je to, co nás odlišuje od ostatních států,“ podotkl s tím, že vláda nemůže v jednu chvíli podporovat jen obnovitelné zdroje a vzápětí se obrátit zpět k uhlí.
Pozměňovací návrhy z „dílny“ Ministerstva financí
Vláda se netají tím, že chce seškrtat dotace, kterými zalepí díru ve státním rozpočtu. Ze čtyř navrhovaných změn prošly dvě. Ta horší se týká zavedení již zmíněných individuálních kontrol pro provozovatele, při kterých budou státu nahlašovat své výnosy.
Problém tohoto návrhu spočívá v tom, že kontroly se nově vztahují na všechny elektrárny o výkonu nad 30 kilowattů. Každá nemocnice, školka, škola, pekárna nebo autoservis musí předložit finanční výkazy od vzniku podpory, tedy za 15 let, a prokázat, že jim investice do elektrárny vynáší maximálně 8,4 procenta ročně. Stát si tak došlápne právě na ty, kteří umí dobře hospodařit. To vše musí předložit do tří měsíců od účinnosti zákona. Kdo nedodá, žádnou dotaci nedostane. Zdali si je koalice vědoma toho, že mnozí enormní zátěž byrokracie nezvládnou, o tom můžeme jen spekulovat.
„Už v roce 2021 došlo k plošným kontrolám ze strany vlády, která kontrolovala výnosnost elektráren celého sektoru v letech 2009–2010, a vláda otevřeně přiznala na tiskové konferenci, že sektor překompenzovaný není,“ zdůraznil Fousek a dodává: „V té době došlo již k deseti různým retroaktivním zásahům vůči investorům do fotovoltaiky. Ať už jde o opakované zvýšení solární daně, snížení podpory a tak dále. Představitel tehdejší vlády ministr Havlíček řekl, že po dohodě s tehdejší opozicí, konkrétně s ODS, to bude poslední zásah do kontroly solárních elektráren a že to bude finální tečka. Uplynuly 2–3 roky a jsou tady individuální kontroly,“ řekl.
„Investoři už jsou unavení, ať jde o nemocnice, nebo majoritu soukromých vlastníků, z nichž mnozí spravují dvakrát nebo třikrát překoupený majetek, takže jestli v tom byli solární baroni? Tak ti už v tom dávno nejsou. A původní investoři, kteří to stavěli svépomocí, tak to je právě ta skupina, která bude bita, protože to stavěli efektivně a může jim vyjít to vyšší výnosové procento. Je to nespravedlivý,“ zhodnotil pobouřeně.
Nejenže jde o retroaktivní zásah do pravidel uzákoněných před 15 lety, ale kromě valících se arbitráží si Česko ještě odehnalo přízeň zahraničních investorů do obnovitelných zdrojů, kteří mají strach zde financovat nové instalace, bez kterých Česko nesplní své klimatické cíle a nebude mít dostatečné množství zelené elektřiny, kterou firmy poptávají kvůli svým zákazníkům a svým zeleným auditům. „V Polsku nás s Janem Krčmářem, výkonným ředitelem Solární asociace, zastavovaly desítky investorů, kteří chtěli expandovat do Čech, ale kvůli tomu, že jsme banana republic, se rozhodli neinvestovat, protože vláda i po 15 letech mění v průběhu hry pravidla. A to je na tom úplně to nejhorší,“ popsal Jan Fousek, jak Českou republiku vidí zahraniční investoři a že pověst Česka jako důvěryhodné země může být navždy poškozena. Za záchrannou brzdu může zatáhnout už jen Senát.
