Energetická nezávislost díky ostrovní fotovoltaice

Přístup pana Michala ukazuje, že s dostatkem odhodlání a samostudia lze dosáhnout energetické nezávislosti bez nutnosti připojení k distribuční síti. A jak na to šel? Nejprve vytvořil napájení pro světla: „První malý ostrov jsem si udělal v roce 2012 na osvětlení cesty a zahrady. Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl tvořit malé ostrovy pro konkrétní spotřebiče místo jedné velké elektrárny pro vše společně. Na velkou totiž nemám vhodnou střechu a po samostudiu problematiky bych fotovoltaiku na střechu ani nechtěl,“ řekl Solárnímu magazínu pan Michal, s tím že beztak nechce řešit přetoky ani prodeje elektřiny: „Každý ostrov si ladím tak, aby vyráběl jen to, co potřebuji, a fungoval co nejdéle v roce.“

Veškerá fotovoltaika je umístěna venku. Zdroj: Michaela Kadlecová, Solární magazín

Solární elektřina pro ohřev vody, nabíjení mobilu, světla i chladničky

V současné době provozuje Michal již několik ostrovních systémů: „Mám čtyři a chystám další. Jeden napájí čerpadla ve vodních prvcích na zahradě, zahradní osvětlení a příležitostnou venkovní chladničku. Druhý slouží jen k ohřevu vody v bojleru v domku pro hosty, třetí pohání dvě chladničky, jeden mrazák, televizi a nabíjí mobil a laptop, občas nějaké to elektrické nářadí. Poslední napájí elektrický ohradník pro zvířata, wifi na domě, plynový kotel, elektroniku a čerpadlo termických panelů pro ohřev vody v našem domě, přes léto zvládne ještě i filtraci v bazénu, dvě robotické sekačky, čerpadlo venkovní sprchy a akumulační baterie pro nářadí,“ vypočítává.

Fotovoltaika je v bezpečí uvnitř vysloužilé chladničky. Zdroj: Michaela Kadlecová

Solární ohřev vody za dvacet tisíc

Výdaje vynaložené na elektrárny vycházejí pro Michala mnohem nižší než u klasického mikrozdroje: „Například kompletní ostrov na ohřev vody v bojleru se šesti bifaciálními panely 455 Wp mě vyšel na 1700 Kč a za měnič Bel jsem dal 5700 Kč. Pak už stačilo jen dodat nějaké dráty. Konstrukci na panely jsem vyrobil z toho, co jsem měl doma k dispozici. Celkem jsem se tak vešel maximálně do 20 000 korun.“ Komponenty sháněl hlavně na Facebooku, něco také z Číny, měniče pořídil z českého e-shopu: „Kromě ohřevu vody jsou panely použité nebo starší. Zato stály třeba jen 500 korun.“

Střídač Bel stál jen 5700 Kč. Zdroj: Michaela Kadlecová, Solární magazín

Bez dotace a distribuce

Pan Michal si veškeré části elektráren pořídil z vlastních prostředků: „Nechci dotaci. Dotace má určité podmínky, které se musí dlouho plnit.“ Zároveň se nehodlá připojit ani do distribuční sítě: „Distribuce nikdy. Můj sen je se od ní nakonec odpojit úplně a výpadky vykrýt elektrocentrálou, kterou dobiju baterky.“ Jeho elektrárny kromě té na ohřev vody mají totiž všechny baterii, takže umožňují elektřinu ukládat.

Fotovoltaika napájí také venkovní sprchu. Zdroj: Michaela Kadlecová, Solární magazín

Sklony panelů podle aktuální spotřeby

Ostrovní systémy dokážou víceméně pokrýt veškeré potřeby domácnosti: „Výhodu ostrovů vidím v tom, že si každou elektrárnu mohu individuálně nasměrovat podle konkrétní potřeby připojených spotřebičů. Takže třeba na ohřev vody mám elektrárnu směrovanou na jihozápad, protože panely jsou bifaciální a vyrábí i zadní strana, i když omezeně. Nejvíc vyrobí před večerem, kdy je potřeba teplé vody nejaktuálnější. Navíc je mám v úhlu vhodném hlavně pro nízké zimní sluníčko, protože přes léto je výkonu nadbytek a stejně bych ho všechen nezužitkoval. I ostatní panely mám vhodně umístěné tak, že na ně svítí slunce téměř celý den, i když ne vždy v optimálním úhlu. Zato vyrábějí od úsvitu do soumraku.“

Zdroj: www.battery.cz