Do roku 2030 bude spalování uhlí v Česku výjimečnou záležitostí. Oba scénáře, se kterými ČEPS ve své studii pracuje, s tím počítají. Podle tzv. respondentního scénáře, který vychází z dat, která každoročně poskytují přímo provozovatelé zdrojů s instalovaným výkonem nad 10 MWe, dojde k odklonu od uhlí postupně. Uhelné elektrárny a teplárny budou postupně odstavovány v souladu s rostoucími náklady na jejich provoz, který se stane neekonomickým. Podle tohoto scénáře bude spalování uhlí zcela ojedinělé a setkáme se s ním pouze u menších tepláren a závodních energetik. Většina zdrojů tepla a elektřiny bude ještě před tím přecházet na biomasu a plyn.
Oproti tomu progresivní scénář předpokládá, že do konce roku se uhlí už nebude spalovat vůbec, i menší zdroje přejdou na plyn. V obou případech jde o pokračování trendu, který je jasně patrný již nyní. Emisní povolenky výrazně zvyšují náklady na výrobu elektřiny a tepla, což vede k postupnému uzavírání uhelných elektráren, které nyní slouží převážně jako stabilizační zdroj. Tento zdroj je však velmi nákladný, a proto i jeho stabilizační role bude v budoucnu ukončena.
Namísto vývozu nás čeká dovoz elektřiny
Česko je v současné době vývozcem elektřiny, tato pozice by se měla změnit, a to již v příštím roce. Dovoz elektřiny bude motivovaný výhodnou cenou, část bude tzv. bilanční dovoz. Ten pokrývá čas, kdy obnovitelné zdroje nevyrábějí dostatečně a elektřiny je málo.
S postupným odstavováním uhelných elektráren a připojováním nestabilních zdrojů bude význam dovozu elektřiny narůstat. Dokument však upozorňuje na otázku, zda sousední země budou mít dostatek „volné“ elektřiny k exportu, nebo ji spíše využijí pro vlastní potřebu, například na výrobu vodíku.
Dovoz i přes nové elektrárny
„Hodnoty potřebného dozdrojování pro dosažení přiměřenosti v rámci klimaticky průměrných let a při akceptování vyššího objemu importu jsou nejvyšší v cílovém roce 2035, kde se pohybují v rozmezí 1 600–1 900 MW. V rámci citlivostní analýzy zohledňující extrémně nepříznivé počasí vzniká potřeba dozdrojování již v roce 2030 a oproti klimaticky průměrným rokům dosahuje až dvojnásobku potřebného výkonu,“ vychází z dokumentu.
Dovézt je tedy třeba minimálně dvojnásobný výkon současné elektrárny ve Chvaleticích. „V dlouhodobém horizontu se ČR neobejde bez výstavby dalších nových jaderných zdrojů. K dodržení normy spolehlivosti bude také zapotřebí zajistit dodatečný instalovaný výkon nad rámec výstavby nových jaderných zdrojů, zejména plynových a větrných elektráren,“ uvádí se.
Budování flexibilních zdrojů elektřiny
Dokument obsahuje také doporučení, jedním z nich je budování nových flexibilních zdrojů, tedy takových, které mohou „naskočit“ v případě potřeby, typicky jde o jaderné elektrárny. Dalším směrem je dostatečné využívání flexibility. To je souhrn opatření, díky kterým se rovnoměrně rozprostře spotřeba a ukládání elektřiny mezi malé subjekty, které mají dohromady velkou sílu. Roli v tomto případě hrají technologie a automatizace.
Hodnocení zdrojové přiměřenosti se zabývá také budoucím vývojem ceny elektřiny. U silové elektřiny předpokládá vysokou volatilitu během roku. Zároveň uvádí, že intenzivnější využívání obnovitelných zdrojů snižuje průměrnou cenu silové elektřiny, ale zvyšuje náklady na řízení soustavy. Do budoucna lze tedy očekávat pokles ceny silové elektřiny, ale růst regulované složky, zejména distribuce. Dovoz elektřiny může pomoci snížit velkoobchodní ceny v letním období, ale v zimních měsících může vyčerpání evropských zdrojů způsobit výrazné cenové výkyvy.
Zdroj: ČEPS
