Velkoobchodní ceny energií v Evropě dramaticky rostly v širším kontextu evropské energetické krize, omezení ruských dodávek plynu a války na Ukrajině, díky kterým se vyšplhala cena elektřiny na extrémní úroveň 12 korun za jednu kilowatthodinu. Monopolní společnosti v čele se státní společností ČEZ následně vykládaly toto ustanovení přesně naopak, a sice že jim vláda „nařídila“ za tyto ceny lidem prodávat, nikoli že jde o ceny maximální. Podobně jako ve Francii nebo na Slovensku jsme ale v té době vyráběli levně jadernou elektřinu, kterou ČEZ nabízel na burze za 10 až 12 EUR jednu megawatthodinu, tedy v přepočtu za 25 až 30 haléřů za 1 kilowatthodinu, zatímco spotřebitelům byla dodávána za 12 korun.

Francouzský regulační ARENH (Accès régulé à l’électricité nucléaire historique) stanovil v té době státní energetické společnosti EDF (Electricité de France – francouzský ČEZ) povinnost prodávat část své jaderné elektřiny za fixní cenu 42 €/MWh, tedy v přepočtu za 1,05 Kč / kWh. Slovenská vláda a jejich regulační úřad (ÚRSO – Úrad pre reguláciu siťových odvetví – analogie našeho ERÚ s prakticky stejnými pravomocemi) dosáhli ceny silové elektřiny pro spotřebitele v přepočtu v rozmezí 1,60 až 2,20 Kč / KWh. Tyto ceny jsou bez pravidelných poplatků domácnosti za distribuci elektřiny.

Fialova koalice, avšak i ve shodě s tehdejší opozicí, přijaly v té době 30.09.2022 Zákon č. 287/2022 Sb. o zastropování cen energií, který vládě stanovil pravomoci v mimořádné tržní situaci. V té době ale existovaly jiné zákonné možnosti:

• Energetický zákon č. 458/2000 Sb. umožňoval regulovat ceny v případě kolapsu energetických soustav.
• Krizový zákon č. 240/2000 Sb. dával vládě v takové situaci dokonce daleko vyšší pravomoci, než jsou ceny a energie – například nařízení pracovní povinnosti;
• V souladu s tehdejšími ustanoveními i politikou EU bylo možné zavést regulaci cen podle Zákona 526/1990 Sb. o cenách, vyžaduje-li to mimořádná tržní situace nebo veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího;
• Česká národní banka (ČNB) podle Zákona o podnikání na kapitálovém trhu (256/2004 Sb.) má pravomoc dohledu nad burzou v ČR a kapitálovým trhem. ČNB při kolapsu burzy na neúnosné ceny má pravomoc pozastavit nebo omezit obchodování.

Podrobné rozbory těchto možností a jejich kombinací byly v době krize předmětem návrhu odborníků i předmětem diskuse a výsledků pracovního semináře „Energetická středa“ na ČVUT (viz dále). Postup české Fialovy vlády byl z tohoto hlediska zcela nadbytečný, ale ukládal vládě nad rámec stávající legislativy jednu zásadní povinnost uhradit prokazatelné ztráty a přiměřený zisk v mimořádné tržní situaci. Tímto postupem jsme v té době dosáhli jednu z nejvyšších cen elektřiny na světě, energetickou chudobu více jak dva miliony obyvatel na straně jedné a zcela mimořádné zisky energetických firem na straně druhé: Velká část obchodní marže daná rozdílem výrobní ceny elektřiny společnosti ČEZ a likvidačními koncovými cenami pro obyvatelstvo a průmysl, jehož část dokonce kvůli tomu zkrachovala, zmizela různými překupy mezi obchodníky a ve státním rozpočtu ČR se nevyskytuje (viz dále). Rovněž tak na Lipské burze bylo burzovními mechanismy zobchodováno v té době pouze kolem 10% vyráběné elektřiny, zatímco 13% se jí vyváželo. Nešlo tedy vůbec o „závěrnou cenu“ Lipské burzy, která by vytvořila cenu svými obchodními mechanismy pro českého spotřebitele, ale o cenový diktát.

Vzhledem k nadcházející situaci a zvyšování energetické gramotnosti české populace, která je v době krize stejně důležitá, jako je gramotnost finanční, je nutno si zopakovat některé zásadní principy rizika a vniku energetické chudoby.

Poznámka: zdrojem těchto i dalších informací jsou především publikace a referáty ze seminářů „Energetická středa“, které pořádaly v letech 2022–2023 na ČVUT pod záštitou prof. Ing. Vladimíra Maříka, DrSc a dr. h.c., kterému za tento nezávislý ostrov vzdělanosti v době krize patří poděkování, Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ve spolupráci s Asociací energetických manažerů, Institutem Equilibrium a Českou společnosti pro energetiku.

Současný geopolitický stav v energetice

Situace, kterou jsme prožívali v roce 2022, se nezměnila, ale vyostřila. S výjimkou Ukrajiny, která má vybombardovanou energetickou infrastrukturu, je ve světě energetických komodit stále dostatek, mění se pouze ceny. Vznikají také nové obchodní cesty, například ruský plyn se dováží do Evropy ve zkapalněném stavu a Čína v současnosti obnovuje severní mořskou cestu, která je s flotilou  ruských jaderných ledoborců velmi slušně splavná po většinu roku.

Evropská unie je na tom díky pokračování německé politiky původně orientované na uzavření jaderných zdrojů a dovoz ruského zemního plynu, který stále pokračuje ve formě ruského zkapalněného LNG prostřednictvím „neutrálních“ překupníků, dlouhodobě špatně a Německo do svého okolí vyváží nestability sítě a nepřiměřené cenové výkyvy, které se snaží druhým vnucovat jako vlastnost přirozené ekonomiky či dokonce dotovanou nadvýrobu jako technický jev. Situace v sousedním Německu je podrobněji popsána zde:

Z článku citujeme:

• V letech 2011 a 2012 uzavřelo Německo pakt s Ruskem na dovoz zemního plynu do Evropy. Současně se Německo rozhodlo v roce 2011 ukončit jadernou energetiku.
• 26. září 2022 došlo v Baltském moři poblíž dánského ostrova Bornholm k poškození plynovodů Nord Stream úmyslnou sabotáží. Německo tím ztrácí další stabilní energetický zdroj.
• Poslední 3 reaktory odstavilo Německo v dubnu 2023, tedy až mnoho měsíců po sabotáži plynového potrubí. Tyto reaktory mohly zůstat v provozu, technické problémy neměly.

Dílčí závěr: Z uvedeného vývoje je patrné, že současná situace u našich sousedů není vyvolána jedním omylným rozhodnutím, ale jeho pokračováním i ve změněné a obtížné bezpečnostní situaci. I v technice se říká, že chytrý se ze špatného rozhodnutí poučí, ale hloupý v něm pokračuje. (konec citace)

Pro čtenáře z netechnických oborů možno německou situaci přirovnat ke stabilitě židle na čtyřech nohou, přičemž:

• První nohu (energetický pilíř) – jadernou energetiku, si v minulosti uřízli ve snaze vydělat na tom, že v průmyslově vyspělém státě udělají z takové židle trojnožku.
• Druhou nohu (energetický pilíř) – zemní plyn, na kterém chtěli vydělávat ve spolupráci s Ruskem, se kterým se v současnosti chytají na válku, jim vyhodili do vzduchu sabotéři.
• Třetí nohu (energetický pilíř) – domácí uhlí, které je prakticky jediným fosilním zdrojem v Evropě, si nemohou úplně zavřít, protože na této vratké dvounohé židli by už neseděli, a tak pouze přejmenovávají jednotlivé formy pokračování německé uhelné energetiky (redispatch, coutertrade, kapacitní mechanismy nebo nákup „očištěné“ uhelné elektřiny z ČR přes Lipskou burzu).
• A ta čtvrtá noha (energetický pilíř), jímž jsou obnovitelné zdroje energie, je nestabilní už ze samotného technického principu.

Předpokládáme, že nikdo ze čtenářů by na takové židli nechtěl sedět ani 8 hodin denně v práci, avšak na ní v současnosti sedí ekonomika nejednoho z dříve nejvyspělejších průmyslových států Evropy.

Rizika v ČR

Náš energetický systém je stále stabilní a přebytkový. Hrozí dvě rizika:

• V nadcházející energetické krizi bude současná vláda pokračovat v rámci jakéhosi opakování „opoziční smlouvy“ z roku 1998 pod vedením energetické oligarchie ve šlépějích vlády minulé, podobně jako koná u větrných elektráren na bonitní černozemi, a přeprodávat nám levnou domácí elektřinu za neúnosné „tržní“ ceny. Tím riskujeme prohloubení energetické chudoby a narušení sociálního smíru, ale ještě ne fyzickou bezpečnost státu. Budeme mít stále dost elektřiny za nepřiměřené ceny, peníze chudnoucího obyvatelstva si rozdělí zahraniční spekulanti a tuzemská oligarchie.
• Vláda bude dále pokračovat v zavírání dolů a stávajících funkčních zdrojů pod záminkou, že se nevyplácejí, v dotování solární a větrných baronů prostředky o řád vyššími, než stojí stávající elektrárny a doly, aby se vůbec vyplácely, a vzhledem ke vznikající nestabilnímu saldu výroby a spotřeby plánovat dovozy elektřiny a také zemního plynu na topení a na výrobu elektřiny, které ale není odkud dovážet. Toto znamená nejenom ekonomický, ale fyzický bezpečnostní kolaps státu.

Motivací tohoto druhého scénáře je především nebezpečná teorie, že je zemního plynu stále dostatek, takže z naší takto zinscenované zavilosti budou dovozci a příslušná tuzemská oligarchie navázané na určité politické kruhy profitovat. Jenže ve válečném prostředí se dostatek může změnit v nedostatek ze dne na den. Tedy je riziko, pokud nás do takovéto situace někdo uměle, vědomě a s vidinou vlastního prospěchu uvádí.

Vývoj energetické chudoby

Na dodávkách energie jsme dnes životně závislí. Patří spolu s pitnou vodou a potravinami k třem nezbytným potřebám pro zachování našeho života. Energetická chudoba je dnes dvojího typu:

• Fyzický nedostatek energie, například uměle zavřené doly a prázdné zásobníky na zemní plyn;
• Cena energie taková, že si ji už každý nemůže dovolit anebo třeba nemá na jídlo nebo na školní pomůcky. V roce 2022 si tento stav u nás už užilo kolem dvou milionů lidí a řada podniků zkrachovala.

Současný stav je takový, že je energie a energetických komodit stále dost, ale válečný trh a překupníci na něm („keťasové“ – od německého slova kette – řetěz, řetězy překupníků) vede k ruinování společnosti. Pokud se podíváme na další vývoj:

• Bude se dále překupovat, „keťasit“ a zdražovat;
• Začne se vybírat další etapa „daně z práva na život“ (Fantomas) ve formě druhé etapy emisních povolenek;
• Kvůli výstavbě dalších nestabilních zdrojů a vedení k nim dojde pod vlivem „ekologické“ ideologie k uzavření nebo omezení současných stabilních zdrojů energie a jejich náhradě nestabilními výrobnami včetně výstavby energetických soustav a transformoven na občasné energetické přetoky cca 1000 a 2000 hodin v roce (rok má 8760 hodin). Toto bude sloužit nejméně k jednomu bilionu nenutných „investic“ a celkově povede ke zdražení elektřiny a dalších energetických médií na úroveň krize z roku 2022. https://solarnimagazin.cz/476-miliard-korun-do-rekonstrukce-siti/
• Touto „rekonstrukcí“ energetické soustavy dojde k její fyzické destabilizaci, tedy se dostaneme do situace, kdy bude energie cenové nedostupná a bude v některých obdobích nedostupná i fyzicky (německá „Dunkleflaute“ když nefouká vítr a nesvítí Slunce ) a z toho narůstající blackouty.

Historie posledních let

Těsně po volbách v roce 2025, které proběhly 3. a 4. října, varovali odborníci nově se rodící koalici před postupujícím jevem energetické chudoby nově se rodící vládnoucí koalici již 6. října 2025. https://solarnimagazin.cz/energeticka-chudoba-a-pozadovany-vyvoj-po-volbach/ Ve varovném komentáři článku bylo již před necelým rokem uvedeno: „Česká republika má se svými trojnásobnými cenami elektřiny, než jaké byly před energetickou krizí, a jedněmi z nejdražších v Evropě, k energetické chudobě již hluboce nakročeno. Jde přitom o velmi specifikou situaci. Elektřinu si stále vyrábíme levně a v přebytku, ale prodáváme si ji za takové ceny, které ohrožují průmysl i sociální smír.“

Před energetickou chudobou varuje i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) na svých webových stránkách: https://mpo.gov.cz/cz/energetika/uspory-energie/dotace-a-setreni-energie/energeticka-chudoba/energeticka-chudoba–283379/

Cituji: Domácnost je energeticky chudá, pokud nemá dostatečný disponibilní příjem a přístup k základním energetickým službám potřebným k uspokojení svých základních potřeb, jako je vytápění, teplá voda, chlazení, osvětlení a energie pro napájení spotřebičů, a to v důsledku alespoň jednoho z následujících faktorů:

1. vysokých výdajů za energie, nebo
2. vysoké energetické náročnosti bydlení. (konec citace)

MPO se však soustředí se pouze na osvětu a zmírňování dopadů, nikoli na potřebné kroky v zabránění podstaty energetické chudoby samotné, kterými jsou zejména:

1. prevence programového zdražování v našem energetické sektoru;
2. prevence programového úbytku pracovních příležitostí vlivem bankrotů domácího průmyslu a odchodem zahraničních investorů, obojí v důsledku neúnosných a nekonkurenceschopných cen energie.

Tímto druhým faktorem vzniká dominový efekt a rozevřené nůžky z obou stran, kdy se ceny energie stávají pro občany České republiky neúnosné, avšak současně ze stejného důvodu odchází i průmysl, který by mohl občanům pomoci na tyto neúnosné ceny vydělat. Logickým výsledkem takovéto energetické politiky státu je nástup celkové bídy.

Poučení z nepravdivých tvrzení v minulosti

Abychom si ponechali v energetickém oboru logické technické myšlení, musíme vidět celou realitu především v technických a také cenových souvislostech, které účelová propaganda vytrhává z kontextu, zveličuje anebo dokonce dezinterpretuje opačným způsobem. Není například možné, aby se vláda odvolávala na „tržní prostředí EU“, kde v jiné zemi mají elektřinu desetkrát levnější než u nás.

Příklad 1 Energetická krize v roce 2022

1. Tvrzení: V Evropě vypukla v souvislosti s útokem na pomořský plynovod Nord Stream energetická krize.

Realita: V ČR ani v EU nebylo ani jedno město, kde by se nesvítilo z důvodu energetické krize nebo nejezdily tramvaje či byly energetické prázdniny. Evropská unie byla závislá na ruském zemním plynu ze 40 %, avšak elektřiny se ze zemního plynu vyrábělo pouze 20 %. Tedy dohromady chybělo 8% elektřiny, což je rozdíl mezi teplým a studeným rokem.

• Tvrzení: Elektřinu nám zdražilo Rusko kvůli válce.

Realita: Evropské sítě ENTSO-E nebyly v té době s elektrizační soustavou bývalého Sovětského svazu propojeny, až na několik malých stejnosměrných spojek v Pobaltí. Elektřinu jsme z Ruska žádnou nedováželi, takže ji ani nikdo nemohl zdražovat, a elektřinu jsem si vyráběli lacino z našeho domácího uhlí, její nadvýroba ze zemního plynu zejména v elektrárně ČEZu Počerady, která má srovnatelnou spotřebu jako Pražská teplárenská, byly vyvolána exportem elektřiny do Německa, my sami jsme tak drahé palivo nepotřebovali.

• Tvrzení: Trh s emisními povolenkami fungoval v roce 2022 dobře (Ursula von der Leyenová).

Realita: Jak pro koho. Namísto plynových zdrojů najely zdroje uhelné, aby zajistily dodávky v době přerušení z dodávek zemního plynu. Uhelné zdroje platí v kondenzační výrobě asi dvojnásobek emisních povolenek (nikoli však v kogeneraci). Tedy na náhradě dováženého zemního plynu domácím uhlím vydělali překupníci a spekulanti s emisními povolenkami.

• Tvrzení: Museli jsme mít u nás ceny elektřiny Lipské burzy 1 kilowatthodinu za 12 korun.

Realita: Ve Francii měli v té samé době elektřinu v přepočtu za korunu deset haléřů a na Slovensku za 1,60 až 2,20 Kč. Na Lipské burze se v té době prodalo kolem 10 % naší elektřiny, zatímco jsem okolo 13 % vyváželi, a tyto ceny jsme měli pro tuzemské spotřebitele i v době, kdy na Lipské burze už nebyly.

Příklad 2 Akcelerační oblasti v roce 2026

1. Tvrzení: Větrnými elektrárnami v akceleračních oblastech můžeme nahradit domácí uhlí.

Realita: Pouze 20 % s nestabilními dodávkami zejména v zimě. V tom není započítán současný export nadbytečně vyráběné fosilní elektřiny do Německa, ze kterého platíme doma emisní povolenky.

• Tvrzení: Musíme evropské klimatické politice obětovat krajinu, zemědělskou a lesní půdu.

Realita: Podle autora je způsob vymezení některých akceleračních oblastí v rozporu s požadavky RED III. Taková politika je i v rozporu se současnou evropskou politikou na ochranu zemědělské půdy. Místa na „nepotřebných“ nebo již zničených plochách máme trojnásobek, než je náš závazek v EU. https://solarnimagazin.cz/stagnace-ceskeho-solarniho-prumyslu-je-diky-vetrnym-parkum-na-obzoru/

• Tvrzení: V České republice implementujeme podmínky evropské směrnice RED III a legislativy EU.

Realita: Evropská legislativa byla porušena ve čtyřech hlavních ukazatelích:

1. použité plochy na užitečné půdě;
   1. odmítnuta ochrana zemědělské půdy v EU,
   1. nebyly provedeny studie sociálních a ekologických dopadů;
   1. návrhy nebyly projednány s dotčenými subjekty, ale byli jim „oznámeny“, což je v rozporu s ustanoveními samotné evropské směrnice RED III (článek 15d) a další evropskou legislativou.

V tomto článku se budeme zabývat vývojem a možnými dopady takovéto energetické politiky směrem k energetické chudobě. Souvisejícími dopady této politiky jsou však i energetická bezpečnost a environmentální udržitelnost, zejména likvidace lesní a orné půdy a ohrožení podzemních zdrojů pitné vody v době narůstajícího sucha.

Dílčí závěr: Energetická chudoba je KVALITATIVNÍ JEV. Nejde pouze o dílčí pokles sociální úrovně, ale je to stav, kde je energie fyzicky nebo cenově nedostupná, případně obojí. Vhodným příměrem je třeba hlad, zejména v poválečných létech po obou světových válkách, kdy byly i hladomory. V energetice zatím žijeme v přebytku za nepřijatelné ceny. Pokud vláda kráčí směrem k nedostatku, nebo nezajištěnému dovozu, což je v době světových konfliktů prakticky totéž, musíme si položit otázku, zda energii, v našem případě zejména elektřinu a zemní plyn, vůbec dovezeme a kolik to potom bude naše občany stát.

Evropská politika prevence energetické chudoby

Hlavním evropským nástrojem pro financování opatření proti energetické chudobě v období 2026–2032 má být Sociální klimatický fond (Social Climate Fund), který pomáhá členským státům zmírňovat dopady nové klimatické politiky na ohrožené domácnosti. https://eur-lex.europa.eu/CS/legal-content/summary/social-climate-fund.html V případě „trhu“ s emisními povolenkami, který vyvádí prostředky vybíraného „ekologického“ zdanění mimo obor energetiky, ale i mimo obor životního prostředí, a dokonce i mimo rozpočet EU do kapes spekulativních překupníků a globálního kapitálu, je takováto opatření možno vnímat pouze jako zmírňování vyvádění kapitálu mimo EU, nikoli jako „přechodnou“ kompenzaci důsledků nějaké užitečné technické transformace, která je v podstatě ideologicky zakrývaným kapitálovým drancováním celé EU.

Podobně to platí pro „investice“ do dotovaných přebytečných nestabilních zařízení včetně energetických sítí – „dálnic“ pro občasné energetické toky a mařičů energie. Toto musí někdo zaplatit, je to buďto spotřebitel energie, nebo daňový poplatník, tedy občan v této dvojroli. Může si akorát vybrat, ze které kapsy mu budou příslušné prostředky vytaženy. Příjmy nadnárodního bankovního kapitálu jsou obvykle vyšší než 50 % z každé takové investice. Kdo by tomuto nevěřil, je možno takovéto rozpočty porovnat třeba s hypotékami. Avšak toto je hypotéka na dům, ve kterém nebudeme celoročně bydlet, maximálně tak na velmi drahou letní chatu, ovšem včetně výstavby letní příjezdové cesty pro občasný provoz.

Důsledky takovéto energetické politiky chce EU zmírňovat, nikoli budovat budoucí systém pro levnější a stabilnější energetické hospodářství. V Evropské unii, kde původně vzniklo tržní prostředí v dostatku energie a jako benefit pro spotřebitele vedoucí ke zlevnění energie, jsou dnes dotovány programy na výstavbu drahých nestabilních zdrojů, které by na funkčním trhu nebo v normálně fungujícím ekonomickém prostředí nikdo nepostavil,  a prevenci energetické chudoby

Česká energetická politika v posledním roce

V energetickém sektoru jde o pokračování politiky minulé vlády, podobné jako v dobách „Opoziční smlouvy“ z roku 1998. Transakce byly tehdy většinou předem domluveny a naplánovány, voliči měli možnost hlasovat především o tom, která vládnoucí skupina je bude realizovat. Soustředíme se však především na sociální a národohospodářské dopady, nikoli na nerealizované předvolební sliby o zastavení green dealu.

Události uvádíme chronologicky včetně odhadu významu, které mají na zvýšení energetické chudoby občanů ČR.

Vyhlášení aukcí na větrné elektrárny 19. prosince 2025

Podpora nových „větrných baronů“ za státem garantovanou cenu vyšší, než je na burze, je prvním příkladem kontinuity předání politiky zdražování elektřiny od staré vlády do nové. Ministr Lukáš Vlček v demisi dne 2. prosince 2025, když ještě Petr Pavel nechtěl jmenovat vládu, poptal větrnou elektřinu za tři koruny dvacet haléřů za jednu vyrobenou kilowattovou hodinu. Nová vláda byla jmenována v pondělí 15. prosince a tyto aukce se rozběhly za nového ministra již 19. prosince 2025, tedy čtyři dny po jmenování nové vlády. V prvním kole šlo o celkem 360 megawattů, dolní limit výkonu je 1 MW, tedy malé větrné elektrárny a komunitní energetiku z toho vyloučili zcela, jsou to peníze pro velké investory. Maximální cena v aukci  byla tři koruny dvacet haléřů. Výsledky aukcí jsou uvedeny na stránkách MPO. https://mpo.gov.cz/assets/cz/energetika/2026/4/Zprava-o-vyhodnoceni-nabidek-z-2_aukce_OZE-pro-rok-2025.pdf Nejnižší cena byla (zaokrouhleně) 3,15 Kč / kWh, nejvyšší 3,20 Kč / kWh.

Odhad vlivu na energetickou chudobu: Budoucí cenový vývoj neznáme, také neznáme, jak dlouho v tomto trendu hodlá vláda pokračovat. Co ale víme jistě, je skutečnost, že se počet hodin se zápornými cenami se v Německu v roce 2025 oproti roku 2024 zdvojnásobil. Předpokládáme-li 1500 MW instalovaného výkonu větrných elektráren s dobou využití maxima 2000 hodin vyrobí tyto stroje 3 TWh elektřiny. V době, kdy je elektřina drahá a nefouká, nevyrobí nic, a v době, kdy fouká, budou narůstat nevýhodné nebo záporné ceny. Při průměrné dotaci 2 Kč / kWh ze státního rozpočtu (našich daní nebo státních dluhů) je to 6 miliard Kč každým rokem, za dobu životnosti zařízení 20 let jde o 120 miliard Kč. Pokud ve státním rozpočtu „přijdeme“ o 9 miliard Kč, dalších 111 miliard Kč bychom ušetřili a za jeden a půl roku máme tuto úsporu doma. V případě, že bude drahá elektřina, to zaplatíme přímo v její ceně. V případě, že bude elektřina levná, nám stát bude muset snížit důchody nebo zvýšit daně.

Akcelerační oblasti 15. května 2026

Jako rozhodné datum uvádíme veřejné projednání návrhu Změny č. 2 Územního rozvojového plánu (vymezení akceleračních oblastí) se uskutečnilo v pátek 15. května 2026. Návrh byl připravován minulou koalicí od roku 2023 a bez možnosti dotčených subjektů se k tomu reálně vyjádřit. Vláda schválila vymezení akceleračních oblastí (zón) pro obnovitelné zdroje energie 27. července 2026 usnesením vlády ČR č. 493. K tomuto tématu bylo napsáno mnoho. Akcelerační zóny jsou vyhlášeny na plochách, které neodpovídají evropské směrnici RED III ani českému zákonu č. 249 /2025 Sb. Odpor české inteligence proti takovéto devastaci krajiny je publikován zde: https://solarnimagazin.cz/privatizace-obzoru-a-vetrne-elektrarny/ Odhad ploch pro akcelerační zóny na místech, které odpovídají evropské i české legislativě, například zde: https://solarnimagazin.cz/stagnace-ceskeho-solarniho-prumyslu-je-diky-vetrnym-parkum-na-obzoru/

Odhad vlivu na energetickou chudobu: Tento článek pojednává o energetické chudobě, nikoli o devastaci krajiny, kulturního dědictví, ohrožení potravinové bezpečnosti státu a zásob podzemních vod v době narůstajícího sucha. V tomto smyslu se jedná o výrazný podpůrný vliv vlády, kterým bude umožněno zejména:

1. Výstavba větrných a solárních parků na takovýchto místech za pomoci vládou dotovaných prostředků. Bez přidělené parcely a zaručené výnosnosti developer obvykle nic nepostaví.
2. Zdražení provozu sítí vlivem „industrializace“ našich polí a lesů a výstavby elektrických sítí a dopravní infrastruktury. Na většině míst, která jsou určena evropskou směrnicí a českým zákonem, už takové energetické sítě, trafostanice i dopravní dostupnost dávno existují a investovat se nic nemusí, tedy ani zdražovat.

Valná hromada státní společnosti ČEZ 1. června 2026

Vládní koalice hovoří o zestátnění ČEZu. Ve skutečnosti je ale ČEZ většinově státní. Jde podle odborníků o odprodej, tedy privatizaci jeho nejlukrativnějších součástí. Její distribuční a obchodní infrastruktury a služby mají být částečně převedeny do soukromých rukou.

Distribuční část ČEZu

Síťová struktura je lukrativní. Poplatky spotřebitelů pokrývají veškeré její provozní náklady, ztráty v sítích, odpisy majetku a má právo na zisk garantovaný státem ve výši 8,4 %. Je to v průměru trojnásobek výnosnosti státních dluhopisů. Taková firma nikdy neprodělá. V energetice a v podstatě i jinde není lepší dlouhodobý byznys. V této souvislosti je dobré se také zamyslet nad porovnáním investic do domácí nebo obecní komunitní energetiky: Kdybyste byli distributorem, měli byste zaručeno 8,4 %. Vydělá vám vaše instalace více? Spekulace s emisními povolenkami sice vynáší i násobné zisky, ale když se v Německu někdo lépe vyspí a dostane rozum, tohle ideologické olupování spotřebitelů den ze dne skončí. Vedení a transformátory bude ale naše civilizace potřebovat stále. Krom toho jde také o kritickou infrastrukturu státu, ale tento článek je o energetické chudobě, nikoli o energetické bezpečnosti. Prodej distribuce ČEZu je ale současně ohrožením  bezpečnosti kritické infrastruktury a stabilního zásobování elektřinou.

Obchod a služby

ČEZ jako státní společnost se zbaví svých obchodních služeb pro zákazníky. Někdo jiný bude elektřinu vyrábět a někdo jiný prodávat. Soukromá firma pak bude levně nakupovat od státních elektráren a draze prodávat zákazníkům. Na rozdíl od státní společnosti se ale pak bude horší namítat, že stát tak draho prodává občanům jejich vlastní levnou elektřinu, a také se pak nikdo nebude ptát, kde jsou ve státní firmě a potažmo státním rozpočtu tržby z předražené elektřiny. Je to v podstatě dlouhodobá legalizace stavu, jaký jsme zažili již za Fialovy vlády v roce 2022. Toto uspořádání ale představuje „konečné řešení české energetické chudoby“.

Stát si chce ponechat zdroje

Jde o to, a kolik jich ještě má a do budoucna mít bude. Dvě elektrárny byly prodány za pár (miliard) korun Pavlu Tykačovi, a ten dosáhl s jejich pomocí za několik let obrat přes 5 miliard EUR, tedy 125 miliard korun. U Ostravy zavřeli elektrárnu a zavřeli kvůli tomu doly a propustili horníky. Krom jaderných zdrojů zbývají dva uhelné bloky v Ledvicích, čtyři bloky v Tušimicích a tři v Prunéřově, tedy celkem devět renovovaných uhelných elektráren a k tomu některé starší zdroje. Když ČEZ plánuje, že bude kolem roku 2030 nebo 2033 zavírat uhelné elektrárny, ještě, než stihne dostavět tu jadernou, říká tím i že tu budou i náklady na jejich likvidaci, nikoli příjmy z výroby elektřiny. Podobně Severočeské doly. Budou na to muset někde vybrat, a když v nové jaderné elektrárně nic nevyrobí, tedy zdražením plánovaného dovozu?

Pokud jde o jaderné bloky, elektrárna Dukovany má přes 40 let a Temelín má už také svá mladá léta za sebou. Stát si ponechá dvě ne úplně mladé jaderné elektrárny a až je bude jednou odstavovat, bude to dražší než ty uhelné.

Odhad vlivu na energetickou chudobu Zde nechceme fabulovat s čísly. Odprodej takto významné státní firmy je kvalitativním jevem s významnými dopady na celou společnost. Vyprodali jsme si takto teplárny, pitnou vodu, celý zemní plyn „nastojato“ včetně lukrativního tranzitu a podzemních zásobníků i petrochemický průmysl s tradiční Benzinou.

Pokud bude stát „investorům“ garantovat, že jim odprodaná část ČEZu bude vydělávat, bude to pro takové investory se státní zárukou lukrativní a část prostředků neskončí ve státním rozpočtu České republiky. Jde spíše o varování, že česká elektroenergetika nastupuje cestu českého teplárenství, plynárenství a vodárenství a toto se patřičně projeví v cenách, tedy takový krok přispěje výrazně k energetické chudobě jako k celkové kvalitě bídy společnosti.

Nový stavební zákon

Nový stavební zákon je zde zmíněn pouze jako jeden z možných prvků, podrobný rozbor není předmětem tohoto článku věnovaného energetické chudobě. Zákon je především nesymetrický a nedotažený a ve svém důsledku nahrává spíše privátnímu developerského kapitálu, jehož potřeby povyšuje na státní zájem. Rovněž jde o centralizaci moci a odebrání možnosti rozhodování a částečně o obrany jednotlivým obcím. Pokud by bylo pojetí takové, že stát může například postavit dálnici, železnici nebo vedení ve státním zájmu, je to určitě dobře. Pokud si ale může soukromník na poli postavit soukromou solární nebo větrnou elektrárnu a jeho zisk ej vydáván za státní zájem, dobře to určitě není.

Investice do nadbytečných částí energetických soustav.

MPO v tomto uvažuje o investici 476 miliard Kč v průběhu následující 10 let. Situace je podrobně popsána zde: https://solarnimagazin.cz/476-miliard-korun-do-rekonstrukce-siti/ Česká energetická soustava potřebuje především investice do své vlastní spolehlivé struktury, ke které patří zejména:

• Údržba, inovace a výstavba nových zdrojů energie. Na prvním místě potřebujeme dohnat více jak dvacetileté zpoždění v oblasti energetiky jaderné, dále teplárenství a rozvoj obnovitelných zdrojů energie na úrovni energetických komunit a částečného samozásobení průmyslových podniků a služeb.
• Údržba a inovace sítí, upgrade starých pátečních domácích sítí z 220 kV na 400 kV, nikoli „dálnice“ na německé občasné přetoky a výstavba vedení v polích a lesích (včetně kácení lesů) pro občasnou výrobu větrných a solárních parků. K vedením patří i transformátory, jde o elektrické stroje stejně důležité jako jsou elektrárny a teplárny. K teplárenství patří i rozvody tepla včetně akumulace tepla, která je levnější a technologicky důležitější a jako investice i stabilnější, než jsou bateriová úložiště.
• Inteligentní a moderní řízení provozu a stability sítí, včetně distribuce a spotřeby.

Plánovaný dovoz elektřiny

Klíčovým prvkem pro energetickou politiku České republiky je Zákon o hospodaření energií č. 406/2000 Sb., ve kterém § 3 stanoví Státní energetickou koncepci

Cituji za zákona

(1) Státní energetická koncepce je strategickým dokumentem vyjadřujícím cíle státu v nakládání s energií v souladu se zásadami trvale udržitelného rozvoje, zajištěním bezpečnosti dodávek energie, konkurenceschopnosti hospodářství a sociální přijatelnosti pro obyvatelstvo a je přijímána na období 25 let.

(2) Státní energetická koncepce je závazná pro výkon státní správy v oblasti nakládání s energií. (konec citace)

Dokument, který vláda schválila v roce 2015 a který je stále platný, je k dispozici zde: https://mpo.gov.cz/assets/dokumenty/52826/60155/632395/priloha004.pdf Jeho pracovní název je ASEK, aktualizovaná Státní energetika koncepce. Jeho závaznou součástí se také stala energetická bezpečnost státu. Tento dokument obsahuje výhled české energetiky do roku 2040, a to zejména roli jádra, uhlí, plynu, OZE, scénáře spotřeby a výroby, bezpečnost dodávek, klimatické závazky a investiční priority státu. Je to koncepce založená na jádru, energetické bezpečnosti, diverzifikaci zdrojů a postupném útlumu uhlí, nikoli na rychlé dekarbonizaci.

Hlavní cíle ASEK 2014 jsou následující

• Energetická bezpečnost – minimalizace závislosti na dovozu, zejména zemním plynu.
• Stabilní a cenově dostupná elektřina pro průmysl i domácnosti.
• Dlouhodobý mix založený na jádru, doplněný OZE a plynem.
• Postupný útlum uhlí, ale bez rychlého odchodu.
• Snižování emisí CO₂, ale tempem kompatibilním s ekonomikou.

Energetická transformace čí spíše inovace našeho energetického systému je navržena takto:

• Jádro je hlavním pilířem české energetiky.
• ASEK počítá s výstavbou nových bloků Dukovan a později i Temelína.
• Jádro má nahradit uhlí jako stabilní bezemisní zdroj.
• Uhlí zůstává klíčovým zdrojem do 30. let, ale postupně se snižuje.
• ASEK neplánuje rychlý konec uhlí – důraz je na postupný útlum podle ekonomiky a emisních povolenek.
• Obnovitelné zdroje energie (OZE) mají doplnit, nikoli nahradit jádro.
• ASEK podporuje snižování emisí, ale ne za cenu destabilizace energetiky.
• Cílem je 15–20 % podíl na výrobě elektřiny kolem roku 2040.
• ASEK nepočítá s masivním rozvojem větrných parků jako Německo.
• Zemní plyn je přechodový zdroj pro teplárenství a flexibilní výrobu elektřiny.
• ASEK zdůrazňuje nutnost diverzifikace dovozních tras (LNG, Norsko).
• Plyn nemá být hlavním zdrojem elektřiny.
• Nedílnou součástí ASEK je energetická bezpečnost ČR

Obnovitelné zdroje energie a komunitní a průmyslová energetika

Situace je podrobněji popsána zde:

Přestože OZE jsou v našich geografických podmínkách předurčeny především pro lokální aplikace, kde máme možnost takto spotřebovanou energii jednoduše spotřebovat v místě a v čase, kde vzniká, a bez dodatečných nákladů na posilování soustav a přepravu občasných dodávek této energie, je naše státní politika postavena přesně naopak: dotujeme velké solární a větrné parky takzvaných „baronů“, které by na trhu bez dotací neuspěly, a to činíme z poplatků a daní spotřebitelů energie, kteří by takovou to energii snadno uměli v lokálním měřítku spotřebovat.

Příklad: Stát platí dále „solárním baronům“ 30 miliard korun ročně

Varianta 1.: Kdybychom tuto částku dali na valorizaci důchodů, současný objem starobních důchodů je kolem 600 miliard Kč ročně, je to tedy 5 procent. Při průměrném důchodu 22 tisíc Kč měsíčně by se důchod zvýšil každému o více jak tisíc korun každý měsíc. Toto se týká 2,35 milionu našich občanů, tedy čtvrtiny naší populace. Solární baroni určitě nejsou čtvrtinou naší populace, ale vláda jim s našim nesouhlasem vyplácí peníze na úkor valorizací jejího příjmu.

Varianta 2.: Při ceně domácí solární elektrárny 30 tisíc korun za 1 kWp by z těchto peněz byl každým rokem 1 milion kilowattů domácích a obecních solárních elektráren. Pokud bychom takto postupovali po dobu 6 let, vyrobily by tyto elektrárny 10 procent naší celkové energetické spotřeby ČR nebo také 35% energetické spotřeby všech našich domácností.

Srovnání příjmů státu a soukromníků v dopravě (spotřební daň) a v elektřině

Celkové srovnání

• Na spotřební dani z benzínu, nafty a LPG vybere stát kolem 80 miliard korun ročně
• Na dani z elektřiny vybere zhruba 1 miliardu Kč ročně, to je zanedbatelné.
• Za emisní povolenky platíme 70–75 miliard Kč

Dílčí závěr: překupníkům a spekulantům mimo ČR platíme na emisních povolenkách to samé, co si vybereme do státní pokladny za to, že jezdíme s autem. A bude hůř, prostřednictvím administrativy EU požadují tyto spekulativní kruhy dvojnásobek včetně emisních povolenek i za tu dopravu.

Výrobní a prodejní cena elektřiny

• ČEZ měl v roce 2025 čistý zisk 27,4 miliardy Kč
• Tarif ČEZu pro běžnou domácnost je typicky 3,80 Kč, podobně tak u dalších dodavatelů

Jaderná elektřina

Domácí výroba 29 TWh. Emisní povolenky z ní neplatíme. Typická obchodní marže za 1 kWh je u jaderné elektřiny prodej 3,80 Kč – výroba 0,30 Kč = 3,50 Kč

Celkové tržby	110 miliard Kč
Výrobní náklady	9 miliard Kč
Obchodní rozpětí (zisk + překupníci)	101 miliard Kč

Dílčí závěr: Mezi výrobní a prodejní cenou jaderné elektřiny v ČR je určitý rozdíl, který je řádově srovnatelný s výběrem spotřební daně za pohonné hmoty, ale ve státním rozpočtu v takovém objemu nefiguruje ani ve formě rozděleného zisku. Jiná firma u nás jaderná zařízení nemá. Pokud bychom argumentovali, že ČEZ vyrábí energetický mix a že tedy jde část jaderné energie jako součást tohoto mixu i na export, je to oprávněný výklad. V takové situaci lze ale v dobré víře předpokládat, že naše státní firma hospodaří s péčí řádného hospodáře ve prospěch majoritního vlastníka, kterým jsem my sami, a že bude exportní cena dražší, než je ta, za kterou nám to doma prodávají.

Uhelná elektřina.

Výroba je typicky za 0,40 Kč, emisní povolenka za 2 Kč. Celková potřeba ČR kolem 15 TWh (není započítán export do deficitního Německa) a elektřina je podávána za 3,80 Kč. Obchodní rozpětí (ČEZ nebo jiný výrobce) je 1,40 Kč na 1 kWh, tedy se ziskem 37% i u uhelné elektřiny s povolenkami. Při výrobě 15 TWh pro domácí potřebu jsou pak objemy následující:

Tržby	57 miliard Kč
Náklady	6 miliard Kč
Odvedeno na povolenkách (spekulantům)	30 miliard Kč
Obchodní rozpětí (zisk + překupníci)	21 miliard Kč

Dílčí závěr: i zde jde o velmi lukrativní výrobu, ze které však odčerpávají více jak polovinu zisku obchodníci a spekulanti s emisními povolenkami

Závěrem

Nepoučili jsme se ani ze tří loňských blackoutů a válečného vývoje na Ukrajině a v Hormuzu a namísto zatažení za záchrannou brzdu šlapeme dále na plyn na cestě před propastí. Naše energetika je technický organismus průmyslové sopečnosti, který cílevědomě budujeme už od 1919 v rámci Zákona o elektrizaci ČSR hned po první světové válce. V roce 1945 po druhé světové válce následoval bezprostředně „Benešův“ Dekret č. 100/1945 Sb. presidenta republiky o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, který znárodnil (cituji):

„Energetické podniky a zařízení sloužící výrobě, opatřování, rozvodu a dodávce energie všeho druhu, kterou lze rozváděti širšímu okruhu spotřebitelů, zejména elektřiny, plynu a páry, s výjimkou výrobních závodních zařízení neznárodněných podniků, které energii převážně samy spotřebují.“(Konec citace)

Tento dekret stále visí i na stránkách naší Poslanecké sněmovny a je závaznou součástí našeho právního řádu. V úplné textaci je například zde: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1945-100

Rušit tento dekret by de facto znamenalo zavádět nazpátek uspořádání Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945), kdy česká energetika nepatřila českému státu ani českým firmám. Byla v té době plně ovládnuta německými nacistickými koncerny, především Reichswerke a AEG / Siemens, které převzaly kontrolu nad elektrárnami, uhelnými doly i přenosovou soustavou. Tato skutečnost je zde uvedena pouze jako historická realita, kterou není možno s dneškem srovnávat, avšak ani v technických oborech nemá smysl rušit historické uspořádání našeho poválečného státu. Na základě tohoto dekretu byly v roce 1946 v Československu zřízeny České energetické závody, případně Československé energetické závody, jako ústřední orgán a prostředník mezi ministerstvem průmyslu a jednotlivými elektrárenskými podniky. Letos máme 80. výročí.

„Zelený“ společenský řád v energetice není v současné podobě ani ekologický, ani sociálně spravedlivý, a podle názoru odborníků ani technicky stabilní. Kromě toho, že není spravedlivý, není tedy ani udržitelný. Situace připomíná i lidský organismus, kde jsou příznaky nemoci v tomto případě bolest, energetická chudoba, a horečka, nestabilita, blackouty, které jsme vloni zažili už tři, jeden i se ztrátou na lidských životech. U mnoha kolegů v oboru už existuje i odpor něco takového vůbec budovat nebo k tomu aktivně přispívat, podobně jako doktor Galén v Čapkově Bílé nemoci.

Pokud jsem v technickém prostředí, je nutno si uvědomit, že technologie za svoji špatnou implementaci ani hospodářský tunel nemůže, to dělají lidé. Když připustíme, že obnovitelná elektrárny patří na střechy budov nebo na brownfiledy a ne na bonitní černozem nebo dokonce namísto lesa, půjde na vhodných místech o technický pokrok a nikoli o devastaci. Naše politická reprezentace se takovémuto pojetí pokroku ale dlouhodobě brání, abychom něco takového vůbec začali ve větším měřítku budovat, a připomíná spíše feudální stát, kde je neustále propagována povinnost uspokojovat jakousi oligarchii, „barony“, a ne zajišťovat naše vlastní energetické potřeby a chránit u toho přírodu, krajinu a památky i naše zdraví a koneckonců i nás majetek soukromý v našich obydlích i společných ve státní společnosti ČEZ, ČEPS a dalších energetických subjektech. Jedinou cestou k budoucí prosperitě je zestátnění celé energetiky, nikoli její pokračující výprodej. Podobně jako u toho historického dekretu jsou výjimkou pouze průmyslové, obecní a domácí energetická zařízení, která by ale s tou státní měla spolupracovat.

V roce 2022 jako prevenci energetické chudoby navrhovali odborníci zřízení státního obchodníka s elektřinou a s plynem, podobně, jako je to třeba ve Francii, tedy v energeticky civilizované Evropě. Státní společnost je pak povinna mu nabídnout svoji produkci za předem stanovené ceny a „trh“ se pak odehrává pouze s přebytky do zahraničí. Situaci, aby naše energetická oligarchie dále vydělávala na energeticky deficitním Německu, se v ČR nikdo z odborníků nebrání, ale i tam může vzhledem k měnící se politické situaci sebevražedná Energiewende velmi rychle skončit, tedy bychom měli být spíše připraveni na konstruktivní spolupráci než na dovoz jejich nefunkčních systémových modelů a nepřijatelných cen.

Řešením nastávající situace ale určitě není situace, ve které zisky energetických překupníků, spekulantů a lichvářů půjčujících na předraženou energii na vysoké úroky v době nestability v Evropě i ve světě porostou a vláda to „zastropuje“ pouze tak, že jim část vysoce nadstandardních zisků poukáže ze státního rozpočtu, na který si ještě s úrokem vypůjčí, stát zadluží a nebude valorizovat ani inflaci, natož životní úroveň. ČEZ je stále naše státní společnost a jejím prvotním úkolem je zajistit nám stabilní a cenově dostupné dodávky energie. Jsou to již 80 let České energetické závody, nikoli „čistá energie zítřka“ dovážená za nepřijatelné ceny z neexistujích zdrojů.

K energetické chudobě nemáme v současnosti žádné vážné technické důvody, s výjimkou zemního plynu, ale i ten se dá řešit státním obchodníkem a správou soustav a zásobníků pro zimní spotřebu a nikoli pro obchodní spekulanty.

Autorem komentáře pro Solární magazín je energetický expert Ing. Hynek Beran