Jak si lze pořídit fotovoltaiku na střechu bytového domu? Velmi často je důležitá osoba předsedy výboru společenství vlastníků jednotek (SVJ), která může pro záměr nadchnout také ostatní majitele bytů, nebo členy družstva. Právě osobní nadšení předsedy, který neváhá obětovat osobní čas a úsilí, je tedy klíčové.

Na předsedovi společenství je, aby záměr ostatním majitelům bytů představil a získal od nich mandát k tomu, aby o věci začal jednat. Následně je na něm nebo na jím pověřené osobě, aby zajistil podklady s instalační firmou a dodavatelem fotovoltaiky. Ty zahrnují především informace o spotřebě elektřiny v domě a možnostech instalace solárních panelů na střechu.

Hlasování o záměru

Majitelé bytových jednotek, nebo členové družstva o záměru vybudovat fotovoltaickou elektrárnu na střeše bytového domu hlasují. Záměr schvalují podle svých vlastních stanov, většinou se tedy jedná o dvoutřetinovou většinu. Hlasovat lze buď na schůzi za osobní přítomnosti členů společenství, nebo per rollam.

Díky tomuto distančnímu hlasování se lze zabezpečit, aby se hlasování kvůli přítomnosti členů společenství na schůzi vůbec konalo. Předchází tomu důkladné vysvětlení a prezentace záměru. Na tuto schůzi je třeba se opravdu důkladně připravit, případně oslovit dodavatelskou firmu, která zde může své řešení prezentovat. Jen tak je poté možné členy společenství přesvědčit, aby pro záměr hlasovali.

Solární panely na bytovém domě a jednotlivá odběrná místa

V bytovém domě je hned několik odběrných míst. Jedná se jednak o odběrná místa, která patří jednotlivým bytům, dále pak odběrná místa, která měří spotřebu ve společných prostorech. Při výrobě elektřiny v domě je možné se rozhodnout pro dva modely – jak spotřebovávat a sdílet vyrobenou elektřinu.

První model předpokládá, že distributor sloučí veškerá odběrná místa do jednoho. V takovém případě se zruší všechny elektroměry kromě jednoho. Členové společenství si nemohou dále volit svého dodavatele elektřiny (solární panely na střeše většinou veškerou spotřebu domácnosti nepokryjí). To, jak si rozdělí vyrobenou elektřinu mezi sebe, vyplývá z rozhodnutí společenství. Sami si musí rozpočítat také to, kolik spotřebovaly jednotlivé bytové jednotky elektřiny od externího dodavatele.

Neplatí se distribuční poplatky

Dále se bytový dům může rozhodnout pro sdílení vyrobené elektřiny prostřednictvím Elektroenergetického datového centra (EDC), tedy na základě čísla EAN. Tehdy se jedna výrobna v centru spáruje s jednotlivými odběrnými místy, jak to umožňuje sdílení na základě novely energetického zákona Lex OZE II. Na rozdíl od jiných typů sdílení se v tomto případě neplatí žádné distribuční poplatky.

Alokační klíč

Ještě před zahájením sdílení prostřednictvím EDC je třeba určit alokační klíč. Tedy to, jaký objem vyrobené elektřiny obdrží určitá bytová jednotka. Alokační klíč si stanoví bytový dům sám. Může zohledňovat například to, jaká je velikost bytové jednotky, nebo odlišnou výši investice do fotovoltaiky mezi vlastníky.

V Česku se může využívat pouze statický dynamický klíč, tedy takový, kdy se dopředu nadefinuje poměr rozdělování a ten je stále stejný, a to do té doby, než se změní u EDC.

Zdroje: EDC, ERÚ