Záruk je hned několik

Česko zažívá solární boom. Rostoucí ceny energií nutí zajímat se o tyto úspory prakticky všechny odběratele, roste také počet společností, které fotovoltaiku dodávají. Solární růst v Česku nadále zrychluje. Jen za první pololetí bylo připojeno o 69 % víc fotovoltaiky než za celý rok 2022, nové solární zdroje by tak na konci letoška měly v součtu překonat hranici 1 GWp. Za dodávku fotovoltaiky platíme statisíce korun, pořizujeme si ji na dlouhá desetiletí, pokud dojde k nějakému problému, je to vždy nepříjemné. Na dodávku panelů platí hned několik možných záruk: „Záruky jsou vždy (ze zákona) poskytované zhotovitelem stavby (modifikované podle smlouvy). U FVE jsou navíc relevantní často záruky na jednotlivé komponenty (moduly, konstrukce, střídače). Zde je ale potřeba vždy zkontrolovat smluvní ošetření, z hlediska zákona je problematické přenášení záruky ze zhotovitele na výrobce komponent,“ uvádí pro Solární magazín (SM) Pavel Hrzina, vedoucí pracovník skupiny pro Malé zdroje Solární asociace.  

Živnostenský úřad má znát nástupce

Ačkoliv jsou záruky a postupy při reklamaci ve smlouvě nastaveny správně, může dojít k tomu, že během let dodavatel ukončí činnost. V takovém případě není podle České obchodní inspekce vše zcela ztraceno: „Když subjekt nebo obchod na své adrese ukončil činnost tak lze zajít na místně příslušný živnostenský úřad (pro obvod, ve kterém měl podnikatel provozovnu), jelikož je povinností prodávajícího při ukončení činnosti v provozovně informovat živnostenský úřad o tom, kde lze vypořádat případné závazky. Pokud tak neučiní, dopustí se podnikatel správního deliktu podle zákona o živnostenském podnikání.  Na živnostenském úřadě se spotřebitel dozví, jak lze kontaktovat podnikatele za účelem vypořádání závazků vzniklých z kupní smlouvy. Pokud by se jednalo o značkový výrobek, např. právě fotovoltaiku, lze zkusit, zdali by reklamaci nevyřídil značkový servis,“ radí čtenářům Solárního magazínu Jana Jelínková, vedoucí tiskového oddělení České obchodní inspekce.

Krajní řešení soud

I podle Pavla Hrziny ze Solární asociace se lze obrátit na nástupnickou firmu: „Tedy na toho, kdo převzal závazky původní firmy. Pokud takový subjekt není určen, máte lidově řečeno smůlu.“ Jana Jelínková z ČOI vidí jako krajní řešení soud: „Pokud se bude jednat o živnostníka, může se spotřebitel pokusit vyřešit reklamaci i po skončení podnikání, avšak, pokud bývalý prodejce nebude chtít reklamaci vyřídit, nezbude než se obrátit na soud. U právnických osob je to složitější, jelikož tam se zánikem právnické osoby dojde i k zániku subjektu, se kterým byla kupní smlouva uzavřena a v takovém případě se spotřebitel již nemá na koho obrátit, pokud subjekt neurčil svého nástupce či subjekt, u kterého lze případné jeho závazky vyřídit.“ I podle zástupců České obchodní inspekce může reklamující zákazník narazit a vymahatelnost právě může být skutečně malá: „Prodejce odpovídá za své závazky, dokud trvají a sám existuje. Pro spotřebitele je to sice komplikovanější, ale stále může reklamovat například na adrese sídla společnosti. Tam ale na rozdíl od provozovny nemusí být vždy pracovník, který je povinen reklamaci přijmout a sepsat protokol. Sídlo navíc k určitým typům reklamací nemusí být ani uzpůsobeno, čímž se reklamace rovněž komplikují. Pokud prodejce informaci, kde lze reklamaci uplatnit, nesdělí správně, může být sankcionován Českou obchodní inspekcí.“

Záruky na komponenty

Pavel Hrzina upozorňuje na další možnost, jak se reklamace domoci alespoň částečně: „Lze se pokusit uplatnit záruky na komponenty (moduly, střídače) u výrobce, ale je otázkou, jak byly koncipovány původní smlouvy s instalační firmou a vámi.“ Bohužel, pokud zkrachuje dodavatelská firma v průběhu realizace, není možné vždy považovat dodané komponenty za své vlastní. Pokud totiž firma skončí v insolvenci, mohou se ještě v tento okamžik stát insolvenční podstatou. Právě kvalitní smlouva s pečlivě rozepsanými záručními podmínkami vedle odpovědného výběru dodavatele by měla zaručit klidné využívání fotovoltaiky na dlouhá léta. Zároveň je třeba systém průběžně sledovat a jakoukoliv závadu řešit ihned: „Provoz bychom měli pravidelné vyhodnocovat (výroba v porovnání se simulací a historickými daty). Dále zajistit pravidelnou (dle projektové dokumentace, většinou každé 3 až 5 let) revizi elektro a před a po sezónní kontrolu (vizuální) konstrukcí, spojů, střídačů (prach, mechanické poškození),“ připomíná Pavel Hrzina.