S nápadem na výstavbu zcela soběstačného ostrovního domu přišel Pavel Podruh. Základním úkolem bylo postavit dům, který si bude sám vyrábět elektřinu ze slunce a ukládat v baterii, zachytávat dešťovou vodu a bude citlivě hospodařit s teplem. Nemělo jít o pasivní dům, ale spíše nízkoenergetický. To vše se nakonec podařilo, byť jak Pavel Podruh řekl, o stoprocentní nezávislost a soběstačnost v životě nejde. Občas si zajdou nakoupit do supermarketu a nakupují také například oblečení. S tímto záměrem oslovil Pavel Podruh studenty ČVUT, kteří se pustili do řešení tohoto oříšku. Zapojilo se 400 studentů a jak sám Pavel Podruh uvedl, zájem ho velmi mile překvapil. Soutěž vyhrál student Vojtěch Lichý, i když se jeho řešení od výsledku poměrně odlišuje. Následovalo čtyřleté kolečko obíhání úřadů, zároveň se také pustili do simulace veškerých procesů v domě v laboratoři. Do té nastěhovali veškeré technologie, které se měly použít v domě v poměru jedna ku jedné.

Elektřina – někdy dost, někdy je třeba šetřit

Dům se začal stavět v roce 2020. Pavel Podruh se obešel bez stavební firmy, veškeré práce si zde dělali svépomocí. Od roku 2021 je dům plně funkční a přivítal své první hosty. Do soběstačného domu je totiž možné se nechat pozvat a za výpomoc třeba na zahradě zde strávit určitý čas. Vzhledem k tomu, že se zde návštěvníci poměrně střídají, je zajímavé sledovat, jak se popasují s omezenou dodávkou elektřiny. Ta se zde vyrábí ve fotovoltaických panelech a následně ukládá do baterie. Od návštěvníků se tedy očekává, že budou stav nabití elektřiny šetřit a pokud bude horší počasí a panely nebudou vyrábět, pak svou spotřebu tomuto faktu přizpůsobí.

Přebytky? Těží bitcoiny

S tím, že by zde zůstali bez proudu, se zde nesetkali. Problém mají spíše opačný, a to sice kam s přebytky elektřiny. V domě je zcela standardní vybavení. Nádobí se myje v myčce, funguje pračka, lednice a další elektrospotřebiče. Nejedná se tedy o žádný spartánsky zaměřený dům, ale o dům standardně vybavený a s běžnou spotřebou elektřiny. Panely vyrobí ročně kolem 10 MWh elektřiny a mají velké přebytky. Zatím nevymysleli lepší způsob, jak je využívat, než je těžení bitcoinů v lesní chatce.

Žádná černá krabice

V domě funguje také bateriové úložiště vlastní výroby. Pavel Podruh přiznal, že čínská řešení typu „black box“ ho nezaujala – už kvůli tomu, že jsou vlastně neopravitelná a kvůli tomu, co by šlo řešit výměnou součástky za dvacet korun, je třeba se celého úložiště zbavit. To pochopitelně nesouzní s místní filozofií a není hospodárné. Pro bateriové úložiště se použily jen volně a běžně dostupné komponenty, které se dají jednoduše vyměnit a obratem objednat z dostupných e-shopů. Díky tomu vznikla značka AMVOLT, české modulární bateriové úložiště. Pro něj je typické, že jsou jednotlivé články šroubované místo toho, aby byly zavařeny laserem, takže v případě poruchy je možné je rozšroubovat a vyměnit, což by měl zvládnout i běžný elektrikář. Na rozdíl od čínských úložišť se nepřipojuje k čínskému střídači a datový tok tak nesměřuje do Číny – země, která se nepovažuje za právě bezpečnou.

Dům otevřený všem

Projekt prvního českého soběstačného domu si zakládá na otevřenosti. Jednak jsou doslova jeho dveře otevřené pro zájemce z řad veřejnosti, zároveň se netají se stavebními plány a technickou dokumentací. Ta je k dispozici na webu projektu a kdokoliv se zde může inspirovat k vybudování podobného bohulibého a šetrného projektu.