Od května 2026 totiž vstupuje v platnost ona slavná směrnice EPBD, která z každého, kdo chce podat žádost o stavební povolení, udělá povinného fanouška obnovitelných zdrojů. Vítejte v éře „solar-ready“.
Co to v praxi znamená? No, v podstatě to, že se na vaši budoucí střechu už nebudeme dívat jako na kus krytiny, ale jako na technologickou základnu, která bude při dobré vůli a nezdolném optimismu čelit třeba i Temelínu. Termín „solar-ready“ zní sice jako název pro novou příchuť energetického nápoje, ale nenechte se mýlit. Znamená to, že váš dům musí být na solární panely připraven dřív, než do země poprvé kopne bagr. Statika, kabely, orientace, prostory v technické místnosti – všechno musí hrát do karet slunci, i kdybyste zrovna bydleli v údolí, kam svit dopadne jen omylem v úterý mezi druhou a třetí odpoledne.
Představte si tu scénu na stavebním úřadě. „Pane architekte, ten projekt je sice krásný, ta věžička v neobarokním stylu má šmrnc, ale kam mi tam umístíte ty dva kilometry kabeláže pro střídač? A unese ta vaše ozdobná římsa váhu panelů, až přijde prosincová námraza?“ Projektanti se teď nejspíš hromadně přecvičují z estétů na energetické auditory. Už nejde o to, jestli se vám barva fasády tluče se sousedovým plotem. Jde o to, jestli je vaše střecha dostatečně „sexy“ pro přísné oko bruselského úředníka, který si usmyslel, že každá budova musí být v podstatě malou elektrárnou.
Samozřejmě, český člověk je tvor vynalézavý. Už teď slyším ty debaty v hospodách: „Hele, Franto, já tam tu přípravu na soláry udělal, mám tam vyvedenou chráničku, ale zatím jsem tam zapojil jenom vánoční řetěz, protože mi nezbylo na panely.“ Směrnice sice říká, že dům musí být připraven, ale zatím vás nenutí ty panely hned kupovat (pokud tedy nestavíte zrovna obří sklad nebo radnici). Je to taková legislativní předehra. Musíte mít postavené pódium, i když na něm zatím žádný solární bigbít na programu není. Zatím.
Ono to, i přes ty greendealové kotrmelce s poškozováním evropského průmyslu, dává smysl. Stavět dnes dům bez přípravy na soláry je jako koupit si auto bez možnosti ho natankovat. Jen je ta cesta k zelenějším zítřkům lemována pořádnou hromadou papírování. Nejdřív musíte přesvědčit statika, že se mu ty tašky nepropadnou do obýváku, pak musíte najít místo pro baterii, která vypadá jako lednice z budoucnosti, a nakonec si, když se zadaří, hodit nohy na stůl a sledovat, jak vám soláry šetří peněženku.
A tak se možná dočkáme nové vlny baroka, kde andělíčci na fasádě nebudou držet harfy, ale fotovoltaické články. Vše pro blaho planety! Takže, milí stavebníci, oprašte kalkulačky a začněte studovat azimut. Od května 2026 už totiž nestavíte jenom domov, ale stavíte základní kámen nové energetické unie. A pokud se vám to nelíbí, vždycky můžete zkusit bydlet v jeskyni – i když, ty budou asi chráněné. Tak ne, bydlet v solárovém ráji, to je nám z rozhodnutí strany a vlády dáno. U renovací starých domů je to pak krapet jiné.
