A pak se objeví argument, který zní hezky, optimisticky a hlavně jednoduše: „To přece nahradíme solárními panely na střechách.“ Myšlenka čistá, uhlíkově neutrální a politicky vděčná. Jenže energetika není disciplína rétoriky. Je to obor, kde rozhodují čísla.
Česká republika má zhruba 3,9 milionu obytných budov. Řekněme tedy zjednodušeně čtyři miliony střech, které by teoreticky mohly nést fotovoltaiku. Teoreticky znamená, že ignorujeme orientaci, statiku, stínění, památkáře i fakt, že ne každý chce mít dům přeměněný na experimentální energetickou jednotku.
Abychom ročně vyrobili stejných 32 TWh jako Dukovany s Temelínem, potřebujeme přibližně 30 gigawattů instalovaného výkonu ve fotovoltaice. To není drobná úprava energetického mixu. To je zásah do jeho samotné konstrukce.
Pokud bychom na každou střechu umístili běžnou instalaci o výkonu 5 kWp, potřebovali bychom přes šest milionů střech. Tolik jich ale nemáme. Pokud zvýšíme průměr na 10 kWp, dostáváme se k přibližně třem milionům střech. To znamená osadit panely většinu obytných budov v zemi. A to stále mluvíme pouze o roční výrobě, nikoli o tom, kdy se energie skutečně vyrábí.
Zastánci jednoduchých řešení rádi operují ročním číslem výroby. Jenže roční součet je účetní údaj, nikoli fyzikální jistota. Jaderná elektrárna vyrábí průběžně a poskytuje stabilní základ soustavy. Fotovoltaika vyrábí podle počasí a denní doby.
V létě máme přebytky, které síť často neumí efektivně využít. V zimě, kdy je spotřeba nejvyšší, je výroba fotovoltaiky nízká. V noci nevyrábí vůbec. Pokud tedy někdo mluví o „nahrazení jádra“, musí zároveň mluvit o masivní akumulaci, záložních zdrojích a posílení přenosové soustavy. Bez toho nejde o náhradu, ale o paralelní systém, který stojí další stovky miliard.
Celá debata se ráda tváří jako otázka morální odpovědnosti vůči klimatu. Ve skutečnosti je to i otázka suverenity. Jaderná energetika je dlouhodobý, stabilní zdroj, jehož palivo lze skladovat na roky dopředu a jehož provoz není závislý na aktuální meteorologii ani na globálním dodavatelském řetězci polovodičů.
Fotovoltaika je jiný příběh. Panely, střídače, baterie a klíčové suroviny pocházejí převážně z mimoevropských zdrojů, zejména z Asie. Evropě se daří být světovým lídrem v regulaci, nikoli však ve výrobě. Pokud tedy někdo mluví o „energetické nezávislosti“ skrze masivní dovoz technologií a surovin, měl by alespoň vysvětlit, jak si tento pojem představuje.
Zelená transformace bez průmyslové kapacity znamená jen to, že si zvolíme jiný typ závislosti. Morálně uspokojivější, marketingově přitažlivější, ale závislost přesto.
Evropská klimatická politika předpokládá, že systém lze řídit kombinací dotací, regulací a emisních povolenek. Jenže energetická soustava není tabulka v excelu. Je to fyzická infrastruktura, která musí fungovat každou sekundu. Stabilita sítě není ideologická preference, ale podmínka civilizace.
Když zavíráte stabilní zdroje s argumentem, že je „nahradíte střechami“, měli byste mít připraveno víc než jen politické prohlášení. Měli byste mít akumulaci v řádu desítek gigawatthodin, posílené vedení, flexibilní zdroje a realistický plán pro období, kdy slunce nesvítí a vítr nefouká. Jinak nejde o transformaci, ale o hazard.
Nikdo netvrdí, že fotovoltaika nemá místo v energetickém mixu. Má. Je užitečná, rozumná a ekonomicky smysluplná tam, kde dává technický smysl. Ale tvrdit, že stačí „osázet střechy“ a atom můžeme odložit do historie, znamená ignorovat základní parametry systému.
Energetika se totiž neřídí podle toho, co si přejeme. Řídí se podle fyziky, dostupných technologií a geopolitických realit. A ty jsou méně romantické než klimatické manifesty.
Chceme-li stabilní, suverénní a cenově dostupnou energetiku, potřebujeme kombinaci zdrojů. Potřebujeme jádro, rozumně rozvíjené obnovitelné zdroje, investice do sítí a akumulace a především ochotu říkat veřejnosti pravdu o nákladech a limitech.
Pokud si místo toho budeme vyprávět, že všechno vyřeší čtyři miliony střech, pak si možná zlepšíme pocit. Ale pocit neudrží frekvenci v síti.
A fyzika se, na rozdíl od evropských rezolucí, opravdu nedá přehlasovat.
