Klimatický summit OSN, pro který se vžila zkratka COP, se stal každoroční listopadovou sešlostí politiků, vědců i zástupců neziskového sektoru, která má zhodnotit pokrok v boji proti klimatické změně a naplánovat další kroky.
V letošním roce se v turecké Antalyi nejvíce pozornosti upínalo k jedné osobě. Greta Thunbergová na klimatický summit dorazila po pěti letech, poprvé od Glasgow v roce 2021, což současně poskytlo příležitost zamyslet se nad tím, jak se boj za klima během této pětiletky změnil.
Rámec této debatě dala sama švédská aktivistka. Na konci minulého desetiletí byla švédská školačka hlavní světovou ikonou ekologického hnutí, která iniciovala celosvětovou vlnu studentských protestů. Na summit COP do Glasgow přijela ještě jako celosvětově obdivovaná ikona, o jejíchž slovech se nepochybovalo. Právě v tom roce měl českou premiéru dokument Gréta, představující její misi od prvních osamocených akcí před parlamentem až po vystoupení v OSN.
Letos se však o ní diskutuje spíše kvůli videu, které se stalo virálem na sociálních sítích. V debatě, která se měla odehrávat v palestinské restauraci v Berlíně, se Greta dozvídá, že místní studenti i tento pátek vyrazí stávkovat. „Ono se to vážně pořád pořádá?“ ptá se překvapeně Thunbergová a začne se bláznivě smát.
V minulých letech svůj aktivismus spojila s jinými tématy. Při své podpoře Palestiny stanula na pódiu s lidmi, jejichž společnost byla pro mnoho dosavadních sympatizantů boje proti klimatické změně těžko akceptovatelná, a před pár týdny se v Paříži účastnila protestů francouzských školáků.
Její reakce však mnohé zaskočila a od středy se rozebírá i v tisku. Zděšení nad tím, že se ikona klimatického hnutí svým následovníkům vysmívá, tak trochu ukazuje, na jaké úrovni se tento aktivismus v posledních letech odehrával.
Greta Thunbergová už při úterním příjezdu do Antalye uvedla, že každoroční klimatické summity jsou velkým pokrytectvím. Vytkla jejich účastníkům, že se tam ve skutečnosti scházejí lobbisté těch nejšpinavějších byznysů, a uzavřela svůj vzkaz slovy, že „naše politické a ekonomické systémy se staly neslučitelnými s lidskostí“.
Proměněná Greta je ale symbolem reálných změn, ke kterým v posledních letech v boji proti klimatické změně došlo. Summit v Glasgow, kde světu domlouval i dnešní britský král Karel III., lze považovat za vrchol politiky ambiciózní dekarbonizace, která v upřímné víře v záchranu planety a v euforii z možností nových technologií občas zapomínala na náklady.
Byl listopad 2021 a delegáti ve městě, které bylo po staletí symbolem průmyslové revoluce, schválili Glasgowský klimatický pakt. Ten poprvé v historii hovořil o úplném konci uhlí a zdvojnásoboval podporu adaptace rozvojových zemí na klimatickou změnu.
V únoru následujícího roku začala válka na Ukrajině. Následná energetická krize po celé Evropě dramaticky zdražila energie, ohrozila celá průmyslová odvětví a nastolila doposud opomíjené otázky. Včetně těch, které se týkají toho, co by případná klimatická transformace mohla světu vzít.
Letos má být hlavní prioritou klimatického summitu nikoli vymezování nových závazků a úkolů, ale spíše zhodnocení toho, jak se daří plnit ty dosavadní. Čím dál častěji totiž zaznívá, že některé plány, například evropské dosažení úplné klimatické neutrality do roku 2050, nemusí být v praxi proveditelné.
„Posuňme se od diskusí k tomu, co chceme organizovat, financovat a realizovat,“ vyzval v pondělním úvodním projevu generální tajemník OSN António Guterres. Ten také zdůraznil, že hlavním cílem klimatické politiky musí být odklon od fosilních paliv, což byl nepříliš zastíraný vzkaz tureckým hostitelům.
Turecká Antalya, dvoumilionový přístav a turistické letovisko, je jedním z nejnavštěvovanějších měst světa. Jedna z perel Středomoří se potýká se všemi důsledky globalizované turistiky. Historické památky pocházející z dob před naším letopočtem zde čelí rozmachu zážitkové ekonomiky, která od osmdesátých let zaznamenává prakticky nepřetržitý strmý růst.
Volba místa konání tak navazuje na minulé ročníky, které se rovněž pořádaly v místech, jež byla postižena nebo ohrožena moderní ekonomikou a klimatickou změnou. Proto jsou summity COP často spojeny s vystoupeními domorodých obyvatel (nejslavnější byla asi performance na Bali v roce 2007), ale také s neplánovanými protesty. Loni v brazilském Belému musela organizátory před místními obyvateli a jejich protesty proti drancování Amazonie chránit ochranka.
Letos však bylo hledání hostitele poněkud složitější. Na loňském summitu v Brazílii deklarovaly zájem o pořádání konference Turecko a Austrálie. V případě, že by ani jedna ze stran neustoupila, konala by se výroční konference v Bonnu, kde sídlí Agentura OSN pro změnu klimatu.
Nakonec obě země dospěly ke kompromisu: Turecko bude pořadatelem a jeho ministr životního prostředí Murat Kurum předsedou konference, zatímco australský ministr životního prostředí Chris Bowen bude hlavou vyjednávání, tedy výkonným architektem kompromisů.
Toto personální rozdělení je v případě této konference tradičně důležité. Už od Berlína v roce 1995, kde historický obrat v přístupu ke klimatu prosadila tehdy začínající německá ministryně životního prostředí Angela Merkelová během jednoho nočního jednacího maratonu, byla role předsedy na summitech COP velmi vlivná. Jaký bude výsledek této dělby práce, zhodnotíme, až summit za týden skončí.
Volba Turecka byla terčem kritiky několika ekologických organizací, zejména kvůli jeho benevolentnímu přístupu k fosilním palivům. V zemi prezidenta Erdogana podle některých nemají na růžích ustláno vedle ostatních nevládních organizací ani ty ekologické. Podle některých komentátorů si Ankara pořádáním tohoto summitu zajišťuje pokračování liknavější klimatické politiky i mezinárodní prestiž režimu. Objevily se i poznámky o „baklavové diplomacii“.
