Od kdy provozujete elektromobil? Čím vás uchvátil? Jak ho nabíjíte, máte k dispozici fotovoltaiku?

Přechod na elektromobilitu u nás nebyl náhlý, ale přirozený vývoj, podobně jako u mnoha lidí v našem okolí. Nejdříve jsme si dali nainstalovat fotovoltaiku, a teprve tehdy nám naplno došlo, že na střeše máme zdroj energie, který je prakticky jako nádrž plná benzínu na 25 let.

Dlouhou dobu jsme jen sledovali videa a zkušenosti lidí s elektroauty, ale zlom nastal, když se nám v krátké době pokazilo druhé spalovací auto kvůli stejné poruše motoru. Tehdy jsme si řekli, že další auto už bude elektrické, a tak jsme v roce 2025 definitivně vstoupili do světa elektromobility. Dnes už jen litujeme, že jsme se nerozhodli dříve.

Elektroauto nás uchvátilo nejen technologií, ale zejména tím, že jsme se díky němu stali energeticky soběstační. Krátce nato jsme vyměnili i druhé spalovací auto za elektrické, čímž fotovoltaika dostala ještě větší smysl. Až 95 % našich jízd, jako u většiny lidí, tvoří dojíždění do práce, vození dětí do školy či na kroužky, a to vše pokrýváme z vlastní solární energie.

Primárně nabíjíme doma o víkendech, ale využíváme i tzv. virtuální baterii, která nám umožňuje čerpat přebytky z fotovoltaiky i mimo domov. Nejčastěji nabíjím během týdenního nákupu potravin, naštěstí, nabíječky jsou dnes již standardem u většiny velkých obchodních řetězců. Těch zbývajících 5 % jízd tvoří dovolené a delší výlety, kde využíváme rychlonabíječky.

Letos jste se vypravila elektromobilem do Rumunska a Chorvatska, která cesta byla jednodušší?

Jednoznačně jednodušší byla cesta do Chorvatska, zejména proto, že ji důvěrně známe. Je to naše pravidelná letní destinace, takže jsme věděli, co očekávat, a samotná trasa nás už ničím nepřekvapila. Trochu jsme se obávali přeplněných nabíječek během sezóny, ale naštěstí se tyto obavy nenaplnily.

Navíc technologie nám dodaly jistotu, auto nám v reálném čase ukazuje, které nabíječky jsou volné, funkční a jak dlouho se na nich přibližně zdržíme. Během všech našich cest se nám ještě nestalo, že bychom narazili na nabíjecí stanici, kde by byly všechny stojany obsazeny nebo nefunkční.

I to je důkaz, jak rychle se infrastruktura posouvá vpřed. Cesta do Rumunska byla o něco náročnější jen z technického hlediska, tamní nabíječky provozují jiné společnosti, jejichž aplikace nelze stáhnout ze Slovenska. Vyžadovalo to trochu více plánování předem, ale zpětně to hodnotíme jako zvládnutelné. Rumunsko nás příjemně překvapilo, síť nabíjecích stanic je tam na velmi dobré úrovni a po pár kilometrech jsme se už cítili stejně komfortně jako kdekoli jinde.

Co využíváte na hledání nabíječek a jak plánujete cestu?

Při plánování cest s elektromobilem se v první řadě spoléháme na samotné vozidlo, jeho navigace nám automaticky navrhne optimální trasu i s nabíjecími zastávkami. Pokud však některé nabíječky leží mimo dálnici, často si trasu upravíme tak, abychom využili těch, které jsou přímo na hlavním tahu. Je to pohodlnější a rychlejší, zvláště při cestování s dětmi.

Kromě toho využíváme aplikace jako PlugShare a A Better Routeplanner (ABRP), které jsou výborným doplňkem. Díky nim máme přehled o všech dostupných nabíječkách, vidíme jejich aktuální stav, počet nabíjecích bodů, rychlost nabíjení a dokonce i zkušenosti ostatních uživatelů. Tyto informace nám pomáhají vyhnout se nepříjemným překvapením. Jelikož cestujeme s malými dětmi, preferujeme nabíječky u čerpacích stanic, které jsou otevřeny nonstop. Nabíječky u hotelů se nám neosvědčily, bývají večer zavřené a ne vždy je ideální procházet s veselými, hlučnými dětmi přes tichou recepci plnou odpočívajících hostů.

Došlo při cestě do Rumunska, nebo vůbec někdy k nějaké vypjaté situaci? Stalo se někdy, že jste si nemohla dobít a zůstala jste „na suchu“?

Nestalo, nejsem typ řidiče, který by jezdil do posledního procenta, vždy si nechávám rezervu a je to i kvůli tomu, že když jezdíte s dětmi, tak reálně musíte mít více zastávek než auto potřebuje a většinou zastávku využiji na krátké nabití. Jednou se mi však stala situace, která mi trochu zvedla adrenalin. Špatně jsem odbočila z dálnice na plánovanou nabíječku, a auto mi automaticky přepočítalo trasu k nejbližší další.

Při příjezdu mi ukazovalo 5% baterie. Pro někoho možná běžná věc, ale pro mě to byl stresující moment, zvláště když máte v autě děti a chcete se vyhnout jakémukoli riziku. Naštěstí technologie v elektromobilu jsou dnes natolik pokročilé, že vám auto samo navrhne optimální rychlost jízdy, abyste do cíle dorazili bezpečně a s dostatečnou rezervou.

Jak je Rumunsko připravené na elektromobilitu, s jakými problémy a naopak příjemnými věcmi jste se setkala?

Velmi příjemným překvapením pro nás byly samotné dálnice, opravdu byly ve velmi dobrém stavu. Také mě překvapila nízká cena za dálniční elektronickou známku, za 10denní známku jsme platili 3,3 eur. Co se týká nabíjení, tak můžu říct, že na každé čerpací stanici, která byla na dálnici, byla i nabíječka.

Všechny byly volné a poskytovaly dostatečnou rychlost od 100 do 150 kW. Jak jsem zmiňovala, my zastavujeme kvůli dětem častěji, takže v podstatě nikdy nemusíme nabíjet déle než 10 minut, a to je přesně doba, za kterou stihneme s dětmi vybavit vše potřebné.

Nemůžu říct, že vysloveně nepříjemné, ale chyběla nám dětská hřiště na čerpacích stanicích. Na Slovensku jsme zvyklí, že téměř na každé čerpací stanici na dálnici je alespoň nějaké zázemí pro děti. Nabíjení ve městě Brašov bylo naprosto bezproblémové, i zde jsme použili aplikaci Plugshare, kde jsme zjistili, že město je poseté nabíječkami. Rumunsko má opravdu velmi dobře vybudovanou síť nabíječek, jsou tam v pouličních lampách, u restaurací, v podstatě na každé ulici naleznete místo k nabíjení. Mile překvapeni jsme byli i z velkého počtu elektrických aut ve městech, elektromobilita tam očividně nabírá na obrátkách 🙂

Jste maminka tří dětí, je jízda a plánování nabíjení s nimi náročnější než jízda autem se spalovacím motorem?

Pro mě se jízda s elektromobilem a dětmi nijak výrazně nezměnila oproti tomu, jak jsem jezdila se spalovacím autem. I když jsem předtím měla vůz s dojezdem kolem 1000 km, s dětmi jsem stejně dělala přestávky každých 150–200 km. Takže elektromobil nám v tomto směru vůbec neomezuje komfort, auto se během krátké zastávky stihne nabít a my vyřídíme vše potřebné.

Pokud by někdo preferoval dlouhé trasy bez zastávek, dnes jsou na trhu elektromobily s dojezdem, který to bez problémů umožňuje. My jsme si však zvolili způsob, který nám vyhovuje – častější přestávky jsou s dětmi přirozené a zároveň praktické. Navíc oceňuji, že při nabíjení nemusím stát s dětmi v řadě na placení, jak to bývalo na čerpacích stanicích. Vše probíhá automaticky přes aplikaci nebo kartu, což je s dětmi obrovská výhoda.

Jaký je pro vás ten nejhorší zážitek spojený s elektromobilitou?

Zatím jsem nezažila vysloveně špatný zážitek spojený s elektromobilitou, ale jeden problém se opakuje poměrně často – nabíjecí místa blokovaná spalovacími auty. Ať už z nevědomosti nebo úmyslně, někteří řidiči bez elektromobilu zaparkují na místech určených k nabíjení, čímž znemožní jejich využití.

Nejvýrazněji jsme to pocítili během road tripu ve Francii. Auto nám ukazovalo deset volných nabíječek, ale po příjezdu jsme zjistili, že všechny byly obsazeny spalovacími vozidly. V té chvíli nám nepomohla ani technologie, která sice ukázala dostupnost, ale neuměla rozlišit, že místo je fyzicky zablokováno.

Máte plány na další cestu?

Nejbližší plány jsou jasné, začíná školní rok, takže se opět měním na „Driving mum“ v plném provozu. Čeká mě každodenní pendlování mezi prací, školou, kroužky a vším, co k tomu patří. Samozřejmě, plánů máme víc než jen školní rozvozy. Když se nám podaří něco podniknout, určitě to zdokumentujeme a video si diváci najdou na mém kanálu.

Zdroj: Driving Electro Mum