Rozvoji obnovitelných zdrojů v Česku nejvíce škodí nestabilní dotační podpora, populismus politiků s nejasnou strategií a krátkozrakost. Otázka už nestojí, zda obnovitelné zdroje prosazovat – to vyplývá z našeho členství v Evropské unii a přijatých závazků. Česko v investicích zaostává, přestože měly probíhat už dávno.
Co se Česku naopak podařilo, je zavedení institutu sdílení elektřiny aktivním zákazníkem. Podle bývalého ministra životního prostředí a současného analytika Komory obnovitelných zdrojů Martina Bursíka jsme v této oblasti dokonce premianti – žádný jiný stát takto snadné sdílení elektřiny nenabízí. Doposud se tímto způsobem zaregistrovalo už 14 tisíc uživatelů, což je výrazně více než u sdílení prostřednictvím energetického sdružení, které je však mnohem komplikovanější. Fotovoltaika vzkvétá především v oblasti instalací na střechách rodinných domů, v současnosti je jimi osazeno už devět procent rodinných domů, zatímco u bytových domů je to jen 0,6 procenta.
Elektřina ze střešních instalací se nejčastěji spotřebovává doma
Problémem je nestabilní dotační politika, kdy se podmínky často mění. Po období vysoké poptávky po instalacích firmy navýšily své kapacity, nyní však kvůli změnám v dotacích poptávka opět klesá. Otázkou zůstává, jak na to instalační firmy zareagují a zda se od oboru neodvrátí
Více než 80 procent nových instalací slouží k pokrytí lokální spotřeby (převážně střešní instalace). V roce 2024 bylo nově připojeno téměř třikrát více solárních parků určených pro dodávku do sítě než v předchozím roce (172 MWp vs. 65 MWp). Nejvýhodnější jsou instalace na budovách nebo v blízkosti míst spotřeby vyrobené elektřiny. Stát by měl zajistit, aby alespoň polovina nových fotovoltaických instalací vznikala právě tam.
Větrné elektrárny se nestaví
Pokud jde o větrné elektrárny, výsledky jsou velmi smutné. V Česku bylo za minulý rok postaveno pouhých 16 nových zdrojů, přičemž jejich rozvoj brzdí přístup krajů – úředníci nevydávají kvalitní rozhodnutí, protože do nich promítají své osobní preference. Pro srovnání: v Rakousku bylo postaveno 331 nových zdrojů a v Polsku dokonce 1157. Podíl větrné energie na celkové výrobě elektřiny v Česku tak činí pouhé jedno procento, zatímco v Rumunsku a Rakousku dosahuje 14 procent. Největší potenciál má jižní Morava, kde je však paradoxně nejméně realizací. Obce o větrnou energii zájem mají, do odvětví však vstoupili i nepoctiví podnikatelé, před nimiž Komora varuje a snaží se obce edukovat.
„Oceňujeme snahu ministerstev zjednodušit a zkrátit povolování nových zdrojů, ale na novou praxi si budeme muset ještě počkat. Elektrárny postavené či připojené vloni do sítě jsou výsledkem desetiletého úsilí ve vyřizování potřebných povolení. Pozitivně hodnotíme zlepšení přístupu některých krajských úřadů k povolování větrných elektráren,” řekl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii.
Levnější plyn a tepelná čerpadla
Segment tepelných čerpadel poklesl, velký vliv má klesající cena plynu. Ten by neměl být levnější než elektřina, jak upozorňuje Komora. Domácnosti, které na něj sází a neinvestují do nových technologií, se mohou ocitnout v nevýhodném postavení. Ačkoliv se v poslední době kolem emisních povolenek mlží, je zřejmé, že účty za topení vzrostou.
Tepelná čerpadla by měla hrát roli v proměně českého teplárenství směrem k dekarbonizaci. Místo toho však teplárny procházejí plynofikací. Modernizace je financována z programu HEAT, ten se však nevyužívá k podpoře přechodu na obnovitelné zdroje, což jeho potenciál z velké části znehodnocuje. V roce 2024 vzniklo jen několik malých výtopen na biomasu a nebyly realizovány žádné projekty využívající solární termiku, tepelná čerpadla či geotermální energii. Česku chybí především jasná strategie, která by efektivně nasměrovala potřebné investice. Pokud tento moment promeškáme, v budoucnu bude velmi obtížné držet krok s okolními státy, které již investují.
Zdroj: Komora OZE
