Před dvaceti lety byl Nicholas Stern emeritním viceprezidentem a hlavním ekonomem Světové banky, jedním z nejuznávanějších světových odborníků na vývoj ekonomiky. Právě proto jeho týmu vláda Tonyho Blaira zadala výzkumný úkol, který měl rozhodnout o budoucím směřování ekonomiky: Převýšily by náklady na snižování emisí skleníkových plynů škody, které jsou způsobovány změnou klimatu?

Výsledkem byla Sternova zpráva o globálním oteplování. Sedmisetstránkový rozbor komplexně shrnul dopady klimatických změn a globálního oteplování na světové hospodářství a zabýval se možnostmi boje proti klimatické změně.

Svět si dvacáté výročí připomíná s trochu clickbaitovým sloganem „Nikdy nebylo v sázce tolik jako dnes“, který je se zprávou a její prezentací neoddělitelně spojen už od jejího počátku. Tehdy měl skutečně významný mobilizační efekt.

Podle autorů dostupné důkazy přesvědčivě ukazují, že změna klimatu představuje velmi vážné globální riziko, na které je nutné naléhavě reagovat. Jde podle nich o historicky největší a nejrozsáhlejší selhání trhu, představující i pro ekonomii bezprecedentní výzvu.

Proto Sternův tým došel k závěru, že přínosy důrazných a včasných opatření výrazně převažují nad jejich náklady.

„Důsledky změny klimatu nemůže nikdo předpovědět s naprostou jistotou. Víme však dost na to, abychom dokázali porozumět rizikům. Zmírňování změny klimatu – přijímání účinných opatření ke snížení emisí – je třeba považovat za investice, za náklady, které budou vynaloženy nyní a v několika příštích desetiletích s cílem zabránit riziku velmi vážných následků v budoucnosti. Pokud budou tyto investice provedeny moudře, náklady budou zvládnutelné a celý proces přinese celou řadu příležitostí k růstu a rozvoji,“ stálo ve zprávě.

Důsledky nečinnosti Sternova zpráva vyčíslila na více než 5 procent světového HDP ročně. Pesimistický scénář, který si oblíbila některá média, hovořil až o 20 procentech. Náklady na snižování emisí byly odhadnuty na přibližně jedno procento světového HDP ročně.

Nešlo o první studii tohoto druhu. Protože však vznikla na zadání britské vlády, stala se patrně nejvlivnějším ekonomickým rozborem dopadů změny klimatu. I proto, že následující rok 2007 představoval v přístupu ke klimatické změně zásadní zlom. Argumenty lorda Sterna a jeho kolegů se tak staly podkladem pro skutečně historické změny.

„Sternova zpráva se stala jedním z podkladů pro závěry Evropské rady, která definovala cíle a politiku transformace Evropy na vysoce efektivní ekonomiku s nízkými emisemi uhlíku. Zpráva tak přispěla k nalezení společné vůle dvaceti sedmi evropských zemí snižovat emise skleníkových plynů, zvyšovat podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů, nahrazovat benzín a naftu biopalivy a snižovat energetickou náročnost evropských ekonomik. Všechny tyto cíle jsou definovány pro členské státy jako závazné. To je skutečný průlom ve společné politice ochrany klimatu,“ napsal k českému překladu zprávy tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík.

Sternova zpráva se stala základním zdrojem argumentů pro boj proti klimatické změně nejen na úrovni EU, ale i v globálním kontextu. Odkazovali na ni experti OSN i vědci na konferencích.

Sám autor se díky tomu stal jedním z nejváženějších expertů na ekonomiku klimatické změny. Řídil Granthamův výzkumný ústav pro změnu klimatu a životního prostředí na London School of Economics a od roku 2010 přednášel také na pařížské Collège de France. Od roku 2013 je předsedou Britské akademie, již v roce 2007 se stal členem Sněmovny lordů.

Důraz na snižování emisí a rozvoj nových technologií namísto spoléhání se pouze na přizpůsobení změně klimatu vycházel podle Sternovy zprávy především z předpokladu, že nové technologie budou zpočátku dražší, ale s jejich rozšiřováním budou rychle zlevňovat.

Když tyto prognózy hodnotíme s dvacetiletým odstupem, můžeme konstatovat, že předpoklady o zlevňování nových technologií se v podstatě naplnily. Lord Stern při patnáctém výročí zprávy mluvil dokonce o překonání očekávání. Mezinárodní panel IPCC uvádí, že v letech 2010–2019 klesly jednotkové náklady fotovoltaiky zhruba o 85 %, větrné energie o 55 % a lithium-iontových baterií o 85 %.

Organizace Fakta o klimatu připomíná, že škody způsobené změnou klimatu platíme již dnes. Patří k nim i 25,6 miliardy korun, které Agrární komora vyčíslila jako náklady letošních mrazů a sucha.

Aktuální výzkumy Sternovy odhady zhruba potvrzují. Například studie Cambridgeské univerzity z loňského roku odhaduje, že při globálním oteplení o tři stupně by ekonomické ztráty mohly dosáhnout 15 až 34 procent. Pokud by se však podařilo udržet oteplení kolem dvou stupňů, daly by se škody omezit na dvě až čtyři procenta.

„V roce 2006 se hovořilo o snížení celosvětových emisí o 80 % v období mezi lety 1990 a 2050. Dnes mluvíme o dosažení ‚čisté nuly‘ do roku 2050,“ připomíná britský magazín Prospect.

Komentář deníku The Guardian však připomněl: „Sternova zpráva před dvaceti lety ukázala, že nízkouhlíková budoucnost dává smysl i z ekonomického hlediska. Dnes se však zdá, že kapitalismus to potřebuje připomenout.

Ne každý to vnímá takto negativně. Celých dvacet let však probíhá spor o poměr mezi „mitigací“, tedy aktivním zmírňováním klimatické změny, a „adaptací“ na její průběh. Sternova zpráva hovoří o tom, že obojí bude nezbytné. Někteří kritici však namítají, že například evropský Green Deal klade příliš velký důraz na mitigační proměnu ekonomiky.

Například web oenergetice.cz si v loňském roce položil otázku: „Nejde tedy o to vzdát se klimatických cílů, ale o nalezení správné cesty vpřed. Diskuse by měla zůstat otevřená. Dokážeme chránit klima a zároveň udržet silnou ekonomiku a sociální smír?“

Bez ohledu na zvolenou strategii se diskutující shodují, že nejhorší variantou by byla nečinnost. „Dvacet let ekonomického výzkumu potvrzuje směr Sternových závěrů: snižovat emise se vyplatí víc než čekat,“ hodnotí Tomáš Protivínský, ekonom think-tanku IDEA při CERGE-EI.