Model funguje tak, že určité množství elektřiny je regulováno maximální cenou 42 EUR za jednu MWh (v přepočtu kolem jedné koruny za jednu kilowatthodinu). V době energetické krize bylo takto dodáno 160 z 460 MWh francouzské energetické spotřeby. tedy více jak třetina elektřiny byla v přepočtu za jednu korunu bez ohledu na lipskou nebo jinou burzu.  V tomto ohledu je nutno dodat, že ani u nás nešlo o cenu vytvořenou burzovními obchody, protože se na burze zobchodovalo pouze 10% elektřiny a česká vláda regulovala ceny pro domácí spotřebitele na 12 korun, tedy dvanáctinásobek ceny francouzské. Letos je takto ve Francii takto regulováno 135 TWh, což je zhruba dvojnásobek spotřeby České republiky.

Vlastnosti nového cenového modelu

Univerzální jaderná platba (VNU –  versement nucléaire universel) nahradí od 1. ledna 2026 systém ARENH a ukončí tak regulovaný přístup k jaderné elektřině na úrovni 42 EUR/MWh. VNU je založen na progresivním daňovém systému EDF: nad určitou cenu za MWh převede EDF část svých přebytečných příjmů státu (až do výše 90 % nad druhou prahovou hodnotou). Tyto příjmy mají státu umožnit automaticky snižovat ceny bez ohledu na dodávku elektřiny (tržní nebo regulovaný tarif). Pro koncové zákazníky bude tento systém podle francouzských zdrojů transparentní. Bude viditelný pouze ve formě snížení uvedeného na faktuře. Cílem je poskytnout trvalou ochranu domácností před volatilními cenami elektřiny a zároveň zajistit, aby francouzská státní společnost EDF obdržela příjmy slučitelné s náklady na jadernou výrobu, údržbu a rozvoj.

Princip modelu VNU

Princip je znázorněn na Obrázku 1. Na svislé ose jsou příjmy z výroby jaderné energie, na vodorovné ose je prodejní cena v EUR / MWh. Cenová funkce má dvě prahové hodnoty:

• Práh 1 (Seuil 1), tarif zdanění, při jeho překročení je výroba zdaněna 50%
• Práh 2 (Seuil 2), tarif snížení, při jeho překročení je výroba zdaněna 90%

Spouštěcí prahy jsou založeny na celkových nákladech na jadernou výrobu vypočítaných Francouzskou komisí pro regulaci energie (CRE). Poplatek plánovaný státem je progresivní:

• Pokud roční příjmy stávající jaderné flotily překročí prahovou hodnotu definovanou v rozmezí +5 až +25 EUR za MWh ve srovnání s celkovými náklady stávající jaderné energie, pak je 50 % příjmů přesahujících tuto prahovou hodnotu vybráno a přerozděleno spotřebitelům.
• Druhá prahová hodnota je definována v rozmezí +35 až +55 EUR/MWh ve srovnání s celkovými náklady stávající jaderné energie. V tomto případě se poplatek zvyšuje na 90 % příjmů přesahujících prahovou hodnotu.
• Neexistuje žádná minimální cena: v případě nízkých cen se žádný poplatek neplánuje.
• Spouštěcí prahové hodnoty budou stanoveny vyhláškou do konce roku 2025 a stanoveny na dobu tří let.

Obrázek 1 Výpočet univerzální jaderné platby (VNU) vybírané z příjmů z jaderné výroby. Na svislé ose jsou příjmy z výroby jaderné energie, na vodorovné ose je prodejní cena.

Srovnání s českou cenotvorbou

V českých podmínkách dochází ke dvojí cenové deformaci

• první pochází z Německa a vytváří dumpingové ceny předotované obnovitelné elektřiny, která se tváří „levně“, přestože jde o cenu elektřiny vytvořenou dotacemi v době, kdy o ni nikdo nestojí, a bez dotací by ji za záporné ceny ani normální výrobce nevyráběl.
• Jaderná energie, která je ve své podstatě levná a ekologická, vyrábíme i za 20 až 30 haléřů za jednu kWh, je na Lipské burze dána „do jednoho pytle“ s energií uhelnou a pak prodávána v rámci „jednotného trhu“ za cenu energie fosilní i s emisní povolenkou takto zahrnutou v ceně. Zisk za takovéto transakce mnohdy nejde státní společností ČEZ, ale překupníkům. Nefosilní jaderná energie, která pokrývá polovinu našich energetických potřeb, je tyto ceny je s vědomím vlády a regulačních autorit (ERÚ) dodávána domácím spotřebitelům tak, jako kdyby šlo o energii fosilní.

Vidíme zde, že jsou z tohoto „jednotného trhu“ vyjmuty pouze přemrštěně dotované  obnovitelné zdroje energie, zatímco druhý bezemisní zdroj je cenové penalizován tak, jako kdyby byl fosilní. V Německu je to dnes už jedno, protože žádné jaderné zdroje nemají, avšak pro zemi plánující další provoz i výstavbu jaderných elektráren toto představuje značné riziko. Německý systém Lipské burzy totiž šikanuje jadernou energetiku stejně jako uhelnou a mohlo by se nám snadno stát, že přijetím této cenotvorby by mohla mít naše státní společnosti ČEZ vážný problém s plánovanými investicemi. Ve srovnání s naší problematikou „minoritních akcionářů“ státní firmy ČEZ jde v tomto smyslu i o ochranu jejich investice do nového zdroje. Proto je pro nás nutný evropský jaderný cenový model, aplikovaný a vyvinutý ve Francii, který zohledňuje veškerou bezemisní technologii.

Autorem komentáře pro Solární magazín je energetický expert Ing. Hynek Beran