Oponentura proběhla za účasti několika desítek odborníků z oblasti klasické a jaderné energetiky, obnovitelné energetiky, provozu energetických sítí i odborníků na zemní plyn. Postup státní společnosti ČEPS se liší svou transparentností, obsahem a odbornou kvalitou zpracování od předchozího modelu SEEPIA, k jehož výsledkům se odborníci dostávali poměrně složitými cestami a oponentura profesora Hrdličky a docenta Lízala proběhla až poté, co na základě nekorektních výpočtů minulá vláda přislíbila klimatické závazky České republiky v Bruselu. Je ostudné, že se něčeho takového účastnily i naše přední univerzity a další vědecké instituce, které by měly naopak postupovat ještě transparentněji, než si může dovolit státní energetická společnost. Přístup ČEPS je na rozdíl od této minulosti plně transparentní a kdokoli si může udělat své vlastní stanovisko. Samotný výpočet provádělo několik desítek inženýrů u nás ve spolupráci s několika stovkami inženýrů v EU na současných modelech evropských zdrojů, propojených sítí a také scénářů vývoje počasí a klimatu.
Tímto bychom jako odborná společnost rádi uzavřeli diskusi o potřebnosti či nahraditelnosti uhelných elektráren i o modelu SEEPIA, který byl použit k výpočtům s odlišnými výsledky a dospěl k nekorektním závěrům se závažnými dalšími dopady pro Českou republiku.
Zpráva je volně k dispozici a ke stažení na webových stránkách společnosti ČEPS
https://www.ceps.cz/cs/analyza-potrebnosti-zdroju
Solární energie
Jako příklad použijeme solární výrobu v Jablonci nad Nisou, tento příklad již byl také publikován v Solárním magazínu i na odborných konferencích. Na následujícím obrázku je dobře patrná solární výroba portfolia 65 elektráren s celkovým výkonem 3,65 MWp. Z toho je 2,2 MWp na deseti velkých budovách, z nichž je většina velkých škol. Na ročním diagramu jsou dobře uvidět maxima výroby na oranžové křivce i dva měsíce školních prázdnin s poklesem spotřeby na křivce modré. Nesoudobost maxima výroby solární energie a školních prázdnin je patrná už pouhým okem.
Obrázek 1. Solární výkon a spotřeba objektů v Jablonci nad Nisou. Zdroj: J. Suchánek: studie proveditelnosti (interní dokument Jablonecké energetické, a.s.)
Princip nekorektního výpočtu náhrady uhelných elektráren spočívá ve způsobu výpočtu, který provedeme jednoduše tak, že spočítáme celou roční výrobu solárních elektráren a porovnáme ji se spotřebou budov. Pokud vyrobíme stejné nebo větší množství elektřiny, než je její spotřeba, prohlásíme jednoduše, že jsme fosilní elektřinu nahradili obnovitelnou. Když to přeci jenom bude někomu připadat divné, kde vezmeme elektřinu v zimě, zní odpověď, že ji dovezeme z Německa, kde ovšem jejich soláry tou dobou také nevyrábějí, a v létě ji zase do Německa vyvezeme, ovšem v celé řadě případů za dumpingové nebo záporné ceny.
Představa, že celou zimu a zejména v noci fouká vítr a že dobře prostřídáme elektřinu solární a větrnou, je také pouze fikcí oproti realitě počasí v Německu i u nás, jak je uvedeno v následující kapitole
Větrná energie
Příklad byl již v Solárním magazínu publikován, můžeme jej převzít z minulého článku. Horní černá křivka, která se pohybuje v rozmezí mezi 8000 a 10000 MW, představuje zatížení české elektrizační soustavy v zimním období v průběhu jednoho týdne, křivka má pět větších vrcholů v průběhu pracovních dní a dva o něco menší o víkendu. Růžová plocha pod křivkou představuje pokrytí naší bilance dovozem i vlastní výrobou, bílé plochy pak nezajištěnou elektřinu. Na tomto příkladu vidíme, že nám ve čtvrtek a zejména v pátek velký kus energie chybí, a není odkud dovážet. Podstatné je, že v takovémto počasí si chybějící energii bez větru v Německu ani u nás ve větrných turbínách nevyrobíme.
Obrázek 2. Modelový příklad zimního nedostatku elektřiny, převzato z časopisu Energetika, ročník 2025, článek Ing. Karla Vinklera.
Bateriová úložiště
Kombinace s bateriovými úložiště možná není, a to i kdybychom na dobu bezvětří použili bateriová úložiště s neomezenou kapacitou, jejichž cena by byla srovnatelná s cenou několika nových jaderných bloků a dobou využití několik týdnů do roka v době bezvětří. Technicky tato zařízení neumí podržet nutnou setrvačnost soustavy, která je mimo jiné předepsána evropskými předpisy propojených soustav ENTSO-E. Jednali bychom tedy po stránce legislativní v rozporu s evropskými pravidly pro provoz propojených soustav a po stránce technické se vystavovali nebezpeční blackoutu španělského typu.
Cenový odhad již byl také publikován Kdybychom chtěli použít akumulaci elektřiny, například postavit baterie na chybějící ekvivalent dvou bloků Temelína na dva dny, potřebovali bychom k tomu 2 MW bateriového úložiště na dobu 48 hodin, tedy bezmála 100 gigawatthodin uložené energie. Při současných cenách bateriových úložišť kolem 10 tisíc korun za jednu kilowatthodinu by nás toto stálo kolem jedné miliardy korun, tedy cenu srovnatelnou se čtyřmi jadernými bloky, které ovšem za ty samé peníze vyrobí dvojnásobek chybějící elektřiny.
Jaderná energie
Jaderná elektřina je naší zvolenou cestou. Na rozdíl od odporu proti větrným elektrárnám v naší krajině a minulému tunelu solárních baronů, který se tak snadno může replikovat, se na ní shodlo za života Dany Drábové až 80% české populace, což představuje velmi silný konsensus.
V diskusi zaznívaly také dotazy, zda je možno nahradit uhelné zdroje malými modulárními reaktory. Možné to určitě je, ale nejde o zařízení, která by byla běžně na trhu, jde stále ještě o prototypy těchto zařízení, a také povolovací legislativa. Tedy se diskuse o těchto zařízeních rozpadá do dvou rovin:
- Sledovat vývoj v této oblasti, držet krok s technologií a být připraveni takový zdroj někam umístit, například na jednu z dvou volných lokalit v Temelíně, kde je pro to veškerá infrastruktura – určitě ano;
- Možnost, že si takovéto zařízení vybudujeme za zapojíme do naší soustavy v dohledné době, například pěti let, a vyřeší nám to stávající problém – určitě ne.
Musíme tedy sledovat vývoj v oboru, ale do té doby nemůžeme riskovat ztrátu naší energetické soběstačnosti. Podívejme se do sousedního Německa, jak to vypadá, když se zavírají bezemisní jaderné zdroje bez náhrady: spouštějí se tam zpátky ty uhelné a dováří se nejprve ruský plyn, po teroristickém útoku na plynovod dražší zemní plyn odjinud včetně toho ruského ve zkapalněné formě prostřednictvím překupníků za násobné ceny.
Chyby u sousedů jsou proto, abychom je u nás neopakovali ani pod nátlakem ideologie a investičního kapitálu, který pomalu přestává mít s tím „energetickým zázrakem“ ve své původní domovské zemi odbytiště. Německá vláda už minulá pochybení uznala a v současnosti hledá způsob, jak otočit kormidlem.
Zemní plyn
Plynová nebo paroplynová elektrárna může být takticky plnohodnotnou náhradou sestávající uhelné elektrárny. Takové řešení má ale pro nás tři zásadní nevýhody:
- Palivo je z dovozu a v současném geopolitickém prostředí není možno definovat jeho dlouhodobou rozumnou cenu a v některých případech ani samotnou dostupnost v dostatečném množství, na rozdíl od uhlí, kterého máme dostatek na domácí půdě. Podřezáváme si tedy pod sebou větev ve válečné době z ideologických důvodů, technické ani jiné racionální důvody k tomu nevedou.
- Zemní plyn je také fosilní palivo, i když jsou emise CO2 zhruba poloviční. Na druhou stranu dochází únikům metanu při jeho těžbě, dopravě i při zkapalňování a takto uniklý metan se podílí na oteplování planety 28x hůře, než je stávající CO2. Při úniku v jednotkách procent (při dopravě elektřiny je to 5 %, u zemního plynu může jít až o 10 %) je „záchrana planety“ tímto způsobem čistou demagogií, protože ve skutečnosti způsobujeme planetě a její atmosféře touto záměnou násobně vyšší škody.
- Na rozdíl od stávajících uhelných elektráren, které mohou bezproblémově vydržet přechodné období do dostavby jaderných bloků, technicky při vhodné údržbě vydrží až do roku 2050 a palivo mají také, je nutné do nových investovat, čímž se krom vyšší ceny paliva a snížení energetické bezpečnosti ČR v současném válečném období zdraží i elektřina. Prakticky se o tom můžeme přesvědčit u té „závěrné“ (závětrné) ceny Lipské burzy, která je o řád vyšší, než je cena jádra nebo uhlí bez emisních povolenek. V jiné části Evropy, například ve Francii nebo i na jihu, ale takovéto problémy ani cenotvorbu nemají, jde o lokální české specifikum, kde si přeprodáváme levnou jadernou elektřinu za cenu té s emisemi.
Zabezpečení dodávek a energetické stability ČR
Z uvedených důvodů je „vynucování“ uzavření uhelných elektráren k nějakému letopočtu, aniž bychom se zajímali, zda už máme v síti funkční spolehlivou náhradu, rovno vědomé destrukci energetické stability České republiky. Toto konstatování je technické, ale faktické.
Ze zprávy ČEPS však zcela jednoznačně vyplývá, že náhrada stávajících uhelných výkonů nestabilními obnovitelnými zdroji – solárními a větrnými není možné, a to ani při doplnění celého řešení bateriovými úložišti a jinými podobnými opatřeními. Můžeme je nahrazovat zdroji plynovými nebo dokonce v některých případech služeb výkonové rovnováhy naftovými, což už je ale úplný ekologický podvod.
Agresivní a organizované vymáhání scénářů, aby Česká republika narušila svou energetickou stabilitu, naplňuje v tomto ohledu podstatu ekoterorismu s důsledky podobnými, jako je třeba zničení podmořského plynovodu nebo německých jaderných elektráren. Bude nám chybět zdroj energie. Na rozdíl od Francie, kdy takovíto aktivisté často vycházení do ulic, jde víceméně o salónní a mediální debaty, kterým rozumné vedení energetiky ani politická reprezentace nejsou povinny naslouchat a to by s současné situaci neměly, nebo si alespoň porovnaly takovéto požadavky se závěry odborníků a pak udělali vlastní závěr bez ohledu na to, kdo vytváří větší „politický nátlak“.
Tímto považují odborníci z České společnosti pro energetiku diskusi o možnosti předčasného uzavírání uhelných elektráren i o relevantnosti modelu SEEPIA a jeho závěrů za uzavřenou. Interpretaci tohoto modelu takovou, že zvýšené „klimaticko -energetické“ závazky dosáhneme jednoduše náhradou stávajících uhelných elektráren pomocí elektráren větrných a solárních je v podmínkách české energetiky cosi jako „green fiction“ bez reálného technického základu. Vzhledem k znovuotevírání fosilních elektráren v Německu můžeme dosáhnout pouze toho, že budeme fosilní elektřinu dovážet ze zahraničí, pokud tam bude dostupná a nespotřebují si ji sami.
Přehnané výkony obnovitelných zdrojů energie povedou naopak k další destabilizaci elektrizační soustavy ČR, a na její spolehlivý provoz bude zapotřebí udržovat větší výkony uhelných elektráren, než je v současnosti, anebo zvyšovat výkony elektráren plynových.
Cenové dopady
Pokud jde o uplatnění přehnaného množství obnovitelných elektráren na trhu, stávající aukční cena 3,20 Kč za 1 kilowatthodinu je zhruba o korunu dražší, než je současná cena elektřiny uhelné. Ta je v diskutovaných elektrárnách srovnatelná s cenou jaderné elektřiny kolem 20 až 25 haléřů (ČEZ udává ve svých elektrárnách ceny kolem 40 haléřů, společnost SEVEN levnější) a při započtení emisní povolenky za současnou cenu kolem 80 EUR na 1 MWh jde v přepočtu o přirážku dvou korun, dohromady zhruba 2,20 Kč / kWh. U povolenek jde zhruba desetinásobnou penalizaci, než je vlastní cena uhelné elektřiny, většina těchto částek navíc končí za hranicemi EU v kapsách spekulantů. I při této ceně je však stávající fosilní výroba o korunu levnější než ta plánovaná obnovitelná, za kterou se chce stát investorům zaručit.
Nové investice do OZE mají jednu zásadní nevýhodu, a to záporné ceny na německé burze. Když svítí slunce a fouká vítr, na trhu se tyto investice neuplatní, a v bezvětří a bez slunečního svitu, kdy je elektřina v době nedostatku extrémně drahá, tyto zdroje nevyrábějí dostatečně anebo nevyrábějí vůbec.
Dotovaná cena ve stylu „contract for difference“ v sobě obsahuje značné riziko dalšího hospodářského tunelu, který jsme zažili už před 15 lety v době solárního boomu. Pokud investor obdrží od vlády příslib, že mu ze státního rozpočtu doplatí rozdíl ceny, může volně prodávat za dumpingové ceny na Lipské nebo jiné burze. Tím sníží nejenom stabilitu domácí elektrické sítě nadbytečnou a trhem nežádanou výrobou, ale i mzdy a důchody jejím uživatelům, pokud má vláda v úmyslu toto uvedeným způsobem kompenzovat a z našich daní sanovat nízké a záporné ceny v Německu.
Pokud vezmeme do úvahy celou genezi problému, je postup následující:
- Nekorektní objednaný výpočet, že můžeme uhelné elektrárny nahrazovat prakticky neomezeně kapacitami obnovitelných zdrojů elektřiny. Tento výpočet byl proveden v rozporu s pravidly EU bez doprovodných výpočtů ekologických a sociálně ekonomických dopadů. Vede tedy logicky nejenom ke zdražování elektřiny, ale i k tomu, že se nám uvažované větrné elektrárny ani nevejdou do republiky a byl záměr je stavět ve vzdálenosti 500 metrů od našich obydlí. V Německu je dnes uvažována minimální vzdálenost jako desetinásobek jejich výšky, tedy v uvažovaných řešeních 2,5 až 3 km od obcí jako minimální zdravotně bezpečná vzdálenost.
- Závazek v Bruselu, že si takovéto množství obnovitelných zdrojů energie postavíme.
- Plánovaný závazek české vlády, že investorům pokryje očekávanou ztrátu na trhu ze státního rozpočtu. Pokud se Německo i Evropská unie navrátí k původnímu smyslu emisních povolenek, a to je motivaci k ekologizujícím investicím na území EU, nikoli zisk překupníků proudící mimo Evropu, lze očekávat návrat ceny povolenky ke 40 EUR za tunu CO2 a tedy přirážce k uhelné elektřině ve výši 1 Kč, což je cena pro nás do dostavby jádra velmi snesitelná a jde i o očekávaný vývoj
Investoři proto možná cítí poslední příležitost svůj plán s podporou současné vlády realizovat. Pak bychom se zavázali doplácet po dobu 20 let zhruba 2 koruny za větrné elektrárny, které ale obyvatelstvo v dotčených lokalitách z důvodu ochrany zdraví i krajiny odmítá.
Proto doporučujeme se s odbornými závěry společnosti ČEPS seznámit a pak uvažovat o dalším vývoji energetiky u nás bez dalších nátlaků nebo předsudků.
Autorem komentáře pro Solární magazín je energetický expert Ing. Hynek Beran
