Po pátečním dvouhodinovém výpadku elektřiny má veřejnost mnoho otázek. S odpověďmi přicházejí nejen politici, ale i lidé z oboru. A některé z nich prolamují dosavadní tabu.
„Přiznat, že integrační náklady obnovitelných zdrojů jsou násobkem těch instalačních, je dnes politicky a mediálně sebevraždou, kterou právě páchám. Všichni z oboru to víme, ale mlčíme,“ zaznělo v rozhovoru pro web Novinky.cz.
Jeho autorem byl Michal Macenauer, ředitel strategie brněnské poradenské společnosti EGU. Jako inženýr elektroenergetiky a posléze doktorand z VŠB v Ostravě a současně magistr sociologie z MU v Brně, je v posledních dnech tak trochu pochopitelně mediálně na roztrhání.
Společnost, ve které působí, odvozuje (v poněkud jiné právní formě) svou historii už od roku 1951. „Stáli jsme u zrodu moderní energetiky a nyní tvoříme její budoucnost,“ představuje se a nabízí komplexní řešení pro podniky, elektrárny, plynárny, teplárny, velké odběratele i obce.
Proto nejspíš není divu, že její manažer patří k těm, na které se média po páteční mimořádné události obracejí nejčastěji.
V rozhovoru pro Český rozhlas nejprve vysvětloval svá dřívější slova (po dubnovém blackoutu ve Španělsku), že česká síť je proti výpadkům tohoto typu zajištěna velmi dobře.
„Je zajištěna dobře vzhledem k tomu, co je dneska už obvyklé v některých zemích na západ nebo na jih od našich hranic,“ vysvětluje svá slova. To ale nemůže vyloučit souhru okolností, při které může dojít k něčemu podobnému, jako v pátek.
„Obecně ale platí, že elektrizační soustavy celé Evropy tím, jak se dekarbonizují, snižují svoji stabilitu, kterou měly desítky let předtím. Ony byly prostě budovány jinak, byly budovány pro větší zdroje. A teď část spotřebovávání té stability nebo jakési zásoby bezpečnosti je otázkou decentralizace. Část je otázkou i toho, že ty nové zdroje, které nahrazují velké centrální zdroje, mají ne úplně vhodný provoz. Mají různé charakteristiky, které prostě těžko nahrazují ty zdroje uhelné, plynové nebo jaderné,“ vysvětloval.
Následoval výklad o bezprostředních příčinách havárie, ve kterém se sešlo několik okolností, počínaje tím, že letní období nízkého zatížení sítě je využíváno k odstávkám a opravám.
Ještě větší rozruch ale vzbudil Macenauerův rozhovor pro Novinky. Zejména kvůli titulku „Blackout v Česku nezpůsobily německé fotovoltaiky, tvrdí expert“. Mnozí čtenáři totiž získali dojem, že expert tvrdil něco jiného. Přinejmenším se nevyjádřil takto jednoznačně.
„Samotné toky z nebo do Německa tuto havárii nezpůsobily. Ale to, že k nám teče elektřina ze zahraničí, především levná z obnovitelných zdrojů, a vytlačuje tak z provozu regulující zdroje rozprostřené po území ČR, už bezpečnost ovlivňuje a snižuje. Vždy je to ale bilance přínosů a nákladů. Neplatí zjednodušení, že obnovitelné zdroje a Německo tuto havárii způsobily. Platí ale, že především výroba z obnovitelných zdrojů soustavě posunuje limity a činí přenosovou soustavu labilnější,“ zněla celá odpověď.
Následoval výklad, že soustava bez velkých regulujících zdrojů je na tom mnohem hůře a výpadky v ní mohou být systémovější, rozsáhlejší a častější.
„Opatření proti tomu existují, ale elektřinu z obnovitelných zdrojů dále zdražují,“ uvedl ředitel Macenauer. A následovala slova o integračních nákladech obnovitelných zdrojů.
Dubnový kolaps ve Španělsku a Portugalsku byl podle něj téměř jistě spojen s fotovoltaikami. „Z nálezů provozovatele přenosové sítě je téměř jisté, že soustava s výrazně nižším výkonem fotovoltaiky by takto nezhavarovala. Ve chvíli, kdy došlo k řetězení výpadků, kryly fotovoltaika a větrné elektrárny kolem 90 procent zatížení,“ říká.
Z jeho pohledu ale byla hlavním problémem spíše reakce na prvotní příčinu, která ve finále vedla k rozpadu soustavy.
„Vliv fotovoltaik byl zásadní. Na druhou stranu, všechny tyto věci se dají technicky řešit, ale stojí prostě nějaké peníze a je třeba se to naučit. A o to jde,“ vysvětluje. Bohužel španělská socialistická vláda podle něj není schopna přiznat, že rozvoj fotovoltaik je překotný a v podstatně všichni se život s nimi teprve učí.
S čímž podle něj mimo jiné souvisí i to, že je třeba transparentně mluvit o nákladech, které integrace fotovoltaiky přinese.
„Není a nikdy nebylo. Bylo politickým a lobbistickým přáním to říkat. Musí se více nahlas říkat, že obnovitelná energetika je sice nízkoemisní, ale pokud ji chceme, musíme si připlatit. Mýtus levné fotovoltaiky totiž nepočítá s vynucenými náklady. Mnohokrát jsme počítali náklady pro různou míru zapojení obnovitelných zdrojů a vždy nám vycházely celosystémové náklady přepočtené na jednu kilowatthodinu o 80 až 250 procent vyšší než u podobné soustavy s nízkým podílem obnovitelných zdrojů,“ vysvětloval.
