Jenže bychom nebyli v Čechách, kdyby se nenašli zvláštní ekošetřílkové. Mezi ně rozhodně patří pán z Litoměřicka. Říkejme mu pan Novák. Čerstvý čtyřicátník, středoškolák, pracující ve státní správě. Bydlí v menším rodinném domku po rodičích se samostatnou garáží. Před nedávnem zdědil polnosti a ty v řádu několika milionů korun prodal. Takže rozhodně není žádný chudák. Jenže šetření má v krvi a je tím známý po celém širokém okolí. „Když se v televizi pořád mluví o té ekologii, tak jsme se s manželkou rozhodli také pomoci planetě,“ říká. Ale narychlo utrácet peníze se mu zrovna nechce. Rozhodl se, že nejdříve zjistí, jestli se mu fotovoltaika vůbec vyplatí. „Začal jsem s vrtulí. Tu jsem koupil za pět tisíc a měla mít výkon 800 wattů. Myslel jsem si, že přes den poběží solár, v noci vrtule. Jenže aby se ta vrtule pohnula, musí hodně foukat. A když zase fouká moc, tak se bojím, že to uletí. Mám to vzadu na garáži, aby to nebylo vidět z ulice,“ dodává. S povolením si hlavu nedělá. Když za ním přijdou na kontrolu, tak ji prý na čas schová. Vrtule mu ale radost neudělala, a tak k fotovoltaice přistupuje jinak.
Již několik měsíců si zapisuje, kolik hodin denně svítí sluníčko a také jestli fouká. To pro případ, že by si koupil lepší „vrtuli“. „Tady jsme nedaleko Labe a někdy je tady mlha jako blázen a vedle ve vesnici svítí slunce. To žádné stránky nemůžou vědět,“ dodává. Vše bude sledovat až do léta, a pak si spočítá, jaký výkon bude potřebovat. „Ale že by mi to potom dělala nějaká firma, tak to ne. Mám kámoše elektrikáře a ten říkal, že to je jednoduché“. Nicméně s jiným kamarádem – asi podobným ekošetřílkem – si koupili již použité solární panely a prý levně sehnali střídač. Podle jeho slov za dva tisíce korun jeden panel. Kde? To nechtěl říct. Podle návodu na internetu to dali na střechu pergoly tak, aby to nebylo vidět z ulice. „Na internetu jsme našli návod, jak to celé udělat a kámoš elektrikář to přišel zapojit. Řekl, že jeho jméno nesmíme nikde prozradit, ale že by to mělo dělat až šest kilowatt“.
Pan Novák popisuje také svůj první pokus s výrobou elektřiny. „Počkal jsem, až bude svítit na panely, vypnul jsem jističe a zapnul cirkulárku. Rozeběhla se. Jenže přišly mraky a řezání skončilo“, říká. Na kotoučovou pilu to asi podle jeho slov stačit nebude. Nyní se soustředí na baterky. „To je strašně drahý, co nabízejí. Kamarád dělá ve velkém zemědělském podniku. Říkal, že nebude problém sehnat levně baterky do traktorů. A pak to zkusíme nějak pozapojovat,“ dodal. Podle jeho slov se každý den učí něco nového a úplně ho to pohltilo. Na internetu četl, že se dají koupit poškozené solární panely s menším výkonem za poloviční cenu. „S tím by se dalo i obchodovat, Češi tomu stejně nerozumí“, dodává na závěr. Jestli mluví pan Novák pravdu, nevíme. Solární panely a nějakou vrtuli na garáži jsme skutečně viděli.
Samozřejmě, je to zvláštní příběh. Nicméně ten, kdo si chce pořídit fotovoltaickou elektrárnu, by měl sám vědět, co je pro něj nejlepší. Čím více informací má, tím bude i výběr zhotovitele jednodušší. Jak postupovat při výběru dodavatele, za co platit dopředu, jaké právní záruky chtít, co dělat, když nejsem spokojen s realizací, jak uplatnit záruky. Ještě složitější situace je u veřejných budov. Tam platí zákon o zadávání veřejných zakázek. Pokud zadavatel napíše pouze, že poptává 50 kWp a 50 kWh baterku, může zvítězit nesolidní firma a nastanou velké potíže.
Solární magazín bude pravidelně zveřejňovat rady a tipy, jak v těchto případech postupovat. Pokud máte jakýkoliv dotaz, případně podnět, či zkušenost, podělte se s námi. Jsme nezávislý magazín a rádi odpovíme a případné zkušenosti i zveřejníme. [email protected]
