Takže britská vláda se rozhodla, že všechny nové domy budou mít na střeše solární panely. A ne jen tak – musí pokrýt alespoň 40 % podlahové plochy budovy. Pokud to z nějakého důvodu nejde (třeba proto, že dům stojí uprostřed Sherwoodského lesa nebo je ve stínu obří sochy britského ministra pro energetiku Eda Milibanda), musí tam být „rozumné množství“ solárních panelů. Což je britský úřednický způsob, jak říct: „Pokud to aspoň trochu jde, tak tam ty panely dejte, nebo si vás znamenáme a v dohledné době se můžete těšit na naši návštěvu.“

Na první pohled to vypadá jako skvělý nápad. Kdo by nechtěl ušetřit 530 liber ročně na energiích? (Poznámka: To je asi tolik, kolik Britové utratí za týden čajových sáčků.) Navíc solární energie je čistá, obnovitelná a hlavně – vlastně zadarmo, kromě té drobné investice do panelů, instalace, údržby a občasného utírání slz, když zjistíte, že v listopadu svítí slunce tak třikrát. No, dobře, v Británii dvakrát.

Ale tady přichází ta otázka: Musí být všechno řešeno nařízením? Nemohli bychom prostě udělat solární panely tak lákavé, že by si je lidé kupovali dobrovolně, třeba jako iPhone nebo hranolky v McDonald’s?

Vláda tvrdí, že tohle je „monumentální krok“ k solární revoluci. Jenže historie nám ukazuje, že revoluce vyvolané nařízením občas končí tím, že někdo přijde o hlavu (nebo alespoň o dobrou náladu). Neměli bychom raději vytvořit podmínky, aby si lidé řekli: „Hele, bez solárních panelů jsem vlastně blbec“?

Třeba:

• Dotace, které nejsou horolezeckou výpravou přes byrokratické Himaláje.
• Slevy na dani, které nevyžadují doktorát z účetnictví.
• Garance výkupu energie za férovou cenu, aby se to vyplatilo i v zemi, kde slunce svítí s výdrží TikTokera.

Pokud bude instalace solárů výhodná, lidé je budou chtít. Pokud budou jen další povinností, budou je obcházet. A všichni známe příklady, kdy regulace vedla k tomu, že developeři místo kvality hledají nejmenší možnou střechu, která ještě splní „rozumné množství“.

Solární panely jsou skvělá věc. Ale místo toho, aby vláda říkala „musíš“, by možná fungovalo lépe „chceš, protože se ti to vyplatí“. Protože jediná skutečná revoluce je ta, kdy lidé chtějí změnu – ne když ji musí snášet.

A pokud se Británie opravdu stane zemí, kde bude slunce nařízeno zákonem, pak nám nezbývá než doufat, že nám v Británii nezačne skřípat výstavba nových domů.

Kdy se podobného nařízení dočkáme i v České republice? Vítr fouká od Pacifiku a kromě dobré muziky sem může nafoukat i trochu toho byrokratického houští, které pak bude vyžadovat povinnost mít solární panely na střeše, ne výhodnou možnost, která pro svou výhodnost nejde odmítnout.

A nebo ne. Váhal jsem, zda s takovou absurditou vyjít na světlo, ale proč ne. Dobrá, ať se i v České republice zavede povinnost solárních panelů na střechách novostaveb. Ale přesuňme tu povinnost na distributora elektrické energie. Prostor střechy si může od majitelů domů pronajímat za cenu levné energie, případně nulových poplatků za energie. Je to jen jedna z možných cest. Odpadlo by i to, že by si lidé museli pořizovat na provoz solární elektrárničky na své střeše licence a stát se prakticky podnikateli. Ne každý by to uvítal, ten nechť si panely staví za své a má ještě větší výhody, ale některým lidem by takové řešení vyhovovalo.

Zdroj: https://www.solarpowerportal.co.uk/government-to-mandate-rooftop-solar-for-new-builds/