Klimatické změny bývají spojovány se stále častějšími vysokými teplotami, kvůli nimž vznikají takzvané městské tepelné ostrovy, tedy zastavěné části měst, které absorbují a zadržují velké množství tepla. „Betonové a asfaltové plochy akumulují teplo, které se v nočních hodinách vypouští zpátky do vzduchu. Tím pádem se v prostředí pořád udržuje vysoká teplota. Kdežto u zelených povrchů funguje transpirační proces, kdy se z listů odpařuje voda, a tím dochází k ochlazování blízkého okolí,“ vysvětlila Veronika Kostíková ze společnosti YIT.

Betonizace a nedostatek zeleně navíc komplikují přirozený odvod dešťové vody, což přináší problémy s místními záplavami a neefektivním využitím vodních zdrojů.

Pozitiva modrozelené infrastruktury pro města

„Cílem modrozelené infrastruktury je zachovat lokalitu obyvatelnou i přes rostoucí teploty, aby lidé nepociťovali jejich nárůst a mohli nadále pohodlně využívat své byty,“ řekl v diskusi Ondřej Flanderka ze společnosti Skanska Residental.

Mezi nejznámější a nejvíce rozšířené prvky modrozelené infrastruktury patří akumulační nádrže na dešťovou vodu a stále oblíbenější zelené střechy a fasády, které navracející do měst zeleň a zároveň fungují jako přírodní retenční systém. Zadržování dešťové vody je totiž významnou pomocí i pro městské kanalizační systémy, které byly dimenzovány před řadou let, nejsou tedy přizpůsobeny dnešním přívalovým dešťům. Akumulace vody v retenčních nádržích tak uvolňuje kapacity kanalizačních systémů a čističek odpadních vod.

„Modrozelenou infrastrukturou můžeme nazývat soubor technických nebo stavebních opatření vedoucích ke snížení odtoku dešťové vody, ke snížení spotřeby pitné vody a ke snížení povrchové teploty v daném místě,“ popsal Petr Ježek ze společnosti Trigema.

Významným a stále žádanějším aspektem je vytváření dostatečného prostoru pro zeleň a vodní prvky, jako jsou parky a jezírka, která prostředí ochlazují a lidem je také zpříjemňují.

„Nechávali jsme formou dronového termoskenování realizovat studii toho, jak rozdílně se různé plochy ohřívají. Ukázalo se, že teplotní rozdíl střech, ale i chodníků a okolí budov, případně kamenných dlážděných náměstí a asfaltových silnic, může být až 15 stupňů. Méně ohřátý povrch pak samozřejmě i kratší dobu vyzařuje to teplo,“ popsal Petr Bečán ze společnosti Passerinvest Group.

Zadržování vody může přinést finanční úspory

Zadržování dešťové vody má ekologický i ekonomický dopad. Podle vyhlášky, která stanovuje poplatky za likvidaci srážkových vod, se výše platby odvíjí od velikosti plochy a odtokového součinitele. Například u asfaltového povrchu činí tento součinitel 0,9, což znamená, že 90 procent srážek odteče do kanalizace. Podobné hodnoty má i tradiční střecha. Naopak zelená střecha dosahuje součinitele 0,05, a tak se do platby započítává jen 5 procent její plochy, což umožňuje částečné úspory.

Současná legislativa však nezohledňuje možnost, že veškerá dešťová voda je využita na místě, a tedy neodtéká do kanalizace. Takové řešení by mělo být v platbách zvýhodněno, a tudíž by více motivovalo k jeho zavádění.

„Legislativa definující platby za odvádění srážkových vod také obsahuje nevyváženost v podobě výjimky pro rezidenční budovy. V novelizaci vyhlášky bude tato výjimka pravděpodobně zrušena, a proto si myslím, že zpětné využití dešťových vod by mělo být v této právní úpravě zohledněno a bonifikováno,“ řekl Ježek na závěr.

Zdroj: CZGBC