Ještě před pár lety novináři psali, že „vlivného českého vědce zná svět více než domovina“. První kniha profesora Smila vyšla v jeho rodné češtině až v roce 2013. To mu bylo sedmdesát let a na University of Manitoba ve Winnipegu už opustil stálé místo profesora na katedře životního prostředí a geografie, kde působil téměř čtyřicet let. Během této doby se zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí světa podle časopisu Foreign Policy a kromě dalších medailí také uznání a opakovaná osobní pozvání od otců internetového věku Billa Gatese a Marka Zuckerberga.

Narodil se v Plzni v prosinci 1943 za druhé světové války a v šedesátých letech vystudoval ekonomickou geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Z Československa emigroval po srpnu 1968, v USA absolvoval postgraduální studium geografie a od roku 1972 žil a bádal v Kanadě.

Geografii vždy chápal v širších souvislostech. Zabýval se interdisciplinárními vazbami mezi obyvatelstvem, životním prostředím a jeho ekonomickým napojením na energetiku, produkci potravin, technické inovace i politiku.

Jeho první výzkumy se v sedmdesátých letech věnovaly energetickým možnostem Číny za vlády předsedy Maa. K této zemi se vracel i v dalších dekádách a zachytil tak originálním pohledem geografa celou historii čínského hospodářského zázraku.

Od počátku osmdesátých let publikoval především analýzy zaměřené na energetické využití zemědělských plodin a případnou volbu mezi nasycením společnosti a jejím energetickým zabezpečením.

Jeho kniha z roku 1993 Globální ekologie: Environmentální proměna a sociální flexibilita byla na 250 stránkách rozsáhlou historickou syntézou toho, jak lidstvo dokáže reagovat na změny přírodních podmínek. V novém tisíciletí přišel s podobně monumentální syntézou Dvacáté století: Technické inovace a jejich důsledky.

Bádání o geografii dvacátého století po několika letech uzavřel trochu provokativní historickou komparací: Proč se Amerika nestala novým Římem?

Kniha Energie: Průvodce pro začátečníky z roku 2006 otevřela další etapu Smilovy badatelské kariéry, v níž se soustředil především na energetické souvislosti vývoje lidské civilizace.

Nejde o žádnou obvyklou „příručku“ v podobě stručného shrnutí do kapesního formátu. Kniha má 240 stran a v roce 2018 vyšla i v češtině. Právě tuto knihu doporučil Bill Gates se slovy, že k žádnému autorovi se nevrací tak často jako ke Smilovi.

Kniha nejprve představuje vztah člověka a energie, poté její přírodní základ, stručnou energetickou historii lidstva a zásadní proměnu světa v „uhelné“ éře průmyslové revoluce. Na samotný závěr prezentuje šíři energetických potřeb civilizace (v kapitole s poetickým názvem „Od potravy k e-mailu“) a stručnou prognózu toho, co bude energie pro lidstvo znamenat v budoucnu.

Ve stejném formátu průvodce pro začátečníky pak Václav Smil o rok později představil i další klíčovou surovinu současnosti: ropu.

V roce 2011 se stáhl z každodenního akademického koloběhu na univerzitě a během následujících dvou let vydal celkem pět knih. A konečně se dočkal i prvního překladu do češtiny.

Kniha Fakta a mýty o energetice: Jak vrátit debatu o energetice zpátky na zem vyšla v anglickém originále v roce 2010, česky pak v roce 2013. Na základě dat, statistik a historického srovnání v ní Smil mírnil optimistické představy o energetické transformaci a příležitostech, které se skrývají v nových technologiích.

Nástup fotovoltaiky a větrné energetiky zasazoval do kontextu historického zavádění energetických novinek. Kriticky se stavěl také k ambicím na rychlou decentralizaci energetiky a zabýval se i výzvami v podobě elektromobility nebo jaderné energetiky.

Smilův závěr však nebyl pesimistický. Měli bychom ale podle něj pamatovat na to, že technologická novinka je pouhým začátkem změny uživatelských návyků, a respektovat fyzikální i společenské limity těchto proměn.

V roce 2018 v rozhovoru pro Lidové noviny konstatoval, že za posledních padesát let nepřišlo lidstvo s žádnou přelomovou inovací, pouze zdokonaluje dřívější objevy. „Bez pokroku v osmdesátých letech 19. století by nebylo v naší moderní civilizaci nic. Podle mne byla nejpodstatnější pro další pokrok výroba, rozvod a používání elektřiny,“ připomněl Edisonovu éru.

V roce 2020 pak nabídl ještě zcela jiný úhel pohledu na svět a jeho vnímání v knize Čísla nelžou, která se snaží prostřednictvím čísel a matematického aparátu osvětlit aktuální světové problémy energetiky, ekologie i dopravy. Jedna z kapitol se zabývala i tehdy velmi aktuálním tématem možností matematiky a statistiky při řízení pandemie.

Jediná univerzální měna

Vloni vyšla v češtině jeho kniha Energie a civilizace, kterou sám Smil považuje za klíčovou. Šlo o významnou literární událost. Překlad pořídil Pavel Kaas, který kromě předcházejících Smilových děl převedl do češtiny také například texty sociologa Zygmunta Baumana. Text recenzovali profesor Miroslav Bárta a Václav Cílek.

Energie a civilizace je totiž mnohými považována za „Bibli energetiky“, klíčové dílo pro poznání a pochopení celého průmyslového oboru. Původní text, vydaný pod názvem Energy in World History v roce 1994, Smil v roce 2016 zásadně rozšířil a aktualizoval o příběh současného boomu obnovitelných energií. Vznikly tak v podstatě kompletní dějiny lidstva z pohledu jeho vztahu k energiím.

„Energie je jedinou univerzální měnou. Má-li se cokoliv realizovat, některá z jejích mnoha forem musí být vždy transformována,“ začíná Smilův text slovy, která se postupně stala jedním z jeho nejcitovanějších výroků.

Kniha je podobně „interdisciplinární“ jako autorovo badatelské portfolio. Najdete v ní množství tabulek a čísel, ale také pozoruhodné odkazy na literaturu, a to nejen odbornou, ale i populární. Oblíbeným zdrojem poučení je například kniha reportáží George Orwella Cesta k Wigan Pier, která z původního zadání zdokumentovat bídné sociální podmínky horníků severní Anglie za hospodářské krize vyústila v pozoruhodné zamyšlení nad celou průmyslovou společností.

„V metabolismu západního světa je horník hned na druhém místě za člověkem, který orá pole. Je to jakýsi atlant, na jehož bedrech spočívá téměř vše, co není ukoptěné. Z těchto důvodů stojí za to sledovat skutečný proces, kterým se uhlí těží,“ píše Orwell.

Pro Smila je to v podstatě výchozí teze úvah o propojení mezi přísunem energie a společenským pokrokem.

Tyto úvahy uzavírá konstatováním, že každý nový zdroj energie byl vždy vnímán jako naděje, která vyřeší problémy světa. „Zpočátku se zdá, že nové energie s sebou nesou jen málo problémů, pokud vůbec nějaké. Slibují bohatou a levnou nabídku, otevírající možnost téměř utopických sociálních změn,“ přibližuje příběh, který se opakoval na začátku 19. století s uhlím, na jeho konci s elektřinou a nyní i s obnovitelnými zdroji.

Klíčové ale podle Smila je, jakým způsobem se s novým zdrojem energie naučíme hospodařit. „Poznání, bez ohledu na to, jak je pozoruhodné, nebude stačit. Potřebujeme odhodlání ke změně,“ končí po více než pěti stech stránkách argumentů.

A právě o to se v rodné zemi profesora Smila snaží i Solární magazín.