Evropu sužuje letos další vlna veder, která má vliv také na energetiku, konkrétně na jaderné elektrárny. Problémem se stává jejich chlazení, které se zajišťuje jednak vodou z řeky, nebo uzavřeným okruhem a pomocí chladicích věží. Problémy mají ty jaderné elektrárny, které využívají systém průtočného chlazení jaderných elektráren.
V Maďarsku odstavili jadernou elektrárnu, která pokrývá polovinu spotřeby elektřiny
Například v Maďarsku byly postupně odstaveny všechny bloky jaderné elektrárny Paks, která v běžném provozu pokrývá zhruba polovinu spotřeby elektrické energie země. K tomuto odstavení došlo poprvé za 44 let provozu elektrárny, a to kvůli nedostatku vody pro její průtočné chlazení. Výpadek Maďarsko vyrovnává dodávkami z ostatních zemí EU, především z Česka.
Problémy jaderek v Rumunsku, Bulharsku, Švýcarsku a Francii
V Rumunsku odpalují ženisté břehy Dunaje, který je na rekordním minimu, aby odklonili více vody do jaderky Cernavoda: „Ta přitom musela být odstavena už v roce 2003 proto, že hladina Dunaje klesla pod polovinu běžného vodního stavu, a do podobných potíží se dostala i v letech 2007 a 2011,“ uvádí Jan Palaščák, zakladatel skupiny Amper.
Rumunské ozbrojené síly použily přibližně 180 kg výbušnin, aby zvýšily průtok vody v řece, elektrárna zajišťuje pětinu spotřeby v zemi. Podobné problémy má také Bulharsko, kde nouzově bagrují dno Dunaje, Švýcarsko a Francie, kde tlumí výrobu, nebo elektrárny rovnou vypínají již několikáté léto. Ve všech těchto elektrárnách využívají průtočné chlazení.
Temelín a Dukovany ohroženy nejsou
České jaderné elektrárny naštěstí ohroženy nejsou využívá se zde totiž jiný systém chlazení: „V Česku ovšem nic takového nehrozí. Dukovany a Temelín jsou chlazeny cirkulačně vodou z děl na Vltavě a řece Jihlavě s tím, že nové dukovanské bloky budou z části využívat také suchého chlazení přes žebrované výměníky. Zatímco elektrárny s průtočným systémem jsou modernizovány nebo pro zastaralost zavírány, budoucnost patří právě takovým hybridním systémům využívající suché i cirkulační chlazení zároveň,“ upozorňuje Jan Palaščák.
Voda se do českých elektráren dodává pouze místo té, která se odpařila, a to z vodních nádrží. Temelín spotřebuje přibližně 2 až 3 metry krychlové vody za sekundu, což slouží k doplňování ztrát odpařením v chladicích věžích. Oba bloky Temelína jsou v provozu a vyrábí na 100 procent.
Přejít na nový systém chlazení bude drahé
V současné době můžeme hovořit o renesanci jaderné energetiky. Zatímco v minulosti se v některých státech od jádra dokonce ustupovalo, v současné době má tato bezemisní výroba elektřiny podporu, hlavně díky tomu, že na rozdíl od obnovitelných zdrojů v něm lze výrobu elektřiny řídit a plánovat: „Dříve až zatracované jádro má nyní EU zbavit od závislosti na zdrojích odjinud a nahradit uhlí jako základní zdroj neboli takzvaný (baseline). Do roku 2050 se proto má objem výroby z jádra v Unii zvýšit o devítinu z dnešních 98 GW na 109 GW v případě „klasických“ jaderných elektráren, přičemž dalších až 53 GW mají zastat malé modulární reaktory čili SMR. Uchlazení stávajících i nově vystavěných zařízení ovšem nebude levné. Systém suchého chlazení je až čtyřikrát dražší než cirkulační, které je samo o sobě výrazně nákladnější než chlazení průtočné,“ uvádí Jan Palaščák.
Jak připravit jaderky na sucho?
Sucho představuje pro jaderné elektrárny významné riziko, nicméně ne ve všech případech, navíc se na něj lze připravit modernizací provozu chlazení. Nový systém výrobu elektřiny prodraží: „Technologicky uchladit nové jaderné elektrárny je možné a čím více technologií a firem bude v jaderné renesanci soutěžit, tím budou nová řešení nákladově udržitelnější. Vyschlý Dunaj jasně říká, že klimatickou krizi nikdo neukončil, avšak klimatická krize ukončila systém průtočného chlazení jaderných elektráren,“ uzavřel Jan Palaščák.
Zdroj: Amper
