Zákon nyní čeká projednání ve Sněmovně a Senátu. Vláda jím chce podpořit rychlejší nárůst využívání obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. Česká republika se totiž stále potýká s velmi pomalým povolovacím procesem. Zákon je transpozicí evropské směrnice z roku 2023, ČR dokonce patří mezi nejaktivnější státy EU, co se převádění této směrnice týká, a je ostatním zemím dávané za vzor.

Vzniknou akcelerační oblasti

Zákon zavádí akcelerační oblasti, ve kterých budou projekty fotovoltaických a větrných elektráren schvalovány ve zjednodušeném režimu a nebudou si muset nechat posoudit vliv na životní prostředí. Neznamená to ale, že budou projekty schvalovány automaticky. V nově ustanovovaných zónách se totiž nastaví posouzení vlivu pro všechny budoucí projekty.

Povoleny budou nejen výrobny, tedy sluneční a větrné elektrárny, ale také související infrastruktura, například připojení k distribuční a přenosové soustavě, systémy pro ukládání energie, dopravní a technickou infrastrukturu či opatření ke zmírnění dopadů na území, jako jsou hlukové bariéry. Základní lhůta pro vyřízení všech potřebných povolení by se měla zkrátit na dva roky, v akceleračních oblastech dokonce na rok jeden.

Urychlení vzniku větrníků

V Česku je v provozu přes 200 větrných elektráren. Na území více než stovky obcí vyrábějí už třicet let čistou elektřinu. Větrníky pokrývají necelé procento roční spotřeby elektřiny v ČR, kdežto např. v sousedním Polsku už 14 %. Celoevropský průměr činí 20 %. „Vyřídit všechna povolení pro stavbu větrné elektrárny dosud trvalo deset a nezřídka i patnáct let, takže pokud se podaří zákon dopracovat, může to v kombinaci s dalšími opatřeními, které již stát přijal, celý proces povolování elektráren urychlit. Jsem mírný optimista. Ministerstva totiž během posledních dvou let odvedla kus práce, takže na aktuální verzi se dá stavět,” řekl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Akcelerační zóny se vymezí na třech úrovních – místní význam bude stanoven v územních plánech obcí, nadmístní význam v zásadách územního rozvoje krajů a celostátní význam v územním rozvojovém plánu. Na jejich vytvoření se bude podílet Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo pro místní rozvoj.

Většinu poplatku získá obec

Výrobce elektřiny provozující větrnou elektrárnu bude platit poplatek 50 korun/MWh, ze kterého získá místní obec 98 % a zbytek správce, tedy například obecní úřad s rozšířenou působností. Tento poplatek byl stanoven na základě předpokládané doby využití elektrárny 2250 hodin za rok a částky 100 tisíc korun za instalovanou MW. Hlavním cílem je motivovat investory k výstavbě větrných elektráren v místech s vyšší větrností, což povede k maximalizaci využití instalovaného výkonu. Poplatek také posílí spolupráci mezi investory a místními obcemi.

Ty zatím se schvalováním větrných elektráren bojují. Na mnoha místech Česka proběhla místní referenda, ve kterých se místní vyjadřovali k investičnímu záměru vybudovat v katastru jejich obce větrnou elektrárnu. V mnoha obcích přitom postavení větrných elektráren odmítli, a to přesto, že by obec získala levnější elektřinu, případně další finanční plnění. Větrnou energii Češi v zásadě neodmítají, ale velmi často se řídí pravidlem „ne v mém sousedství“.

Zdroj: Komora OZE