Virtuální baterie: Účinné úložiště elektřiny, nebo nevýhodná investice?

Virtuální baterie coby úložiště vyrobené elektřiny v síti se zdá jako skvělé řešení. Nekupujete akumulátor, přesto elektřinu pošlete do sítě a vyzvednete ji, až budete potřebovat. Je tomu skutečně tak?
Virtuální baterie zní lákavě, ale ne vždy se vyplatí | zdroj: Getty Images

Nejde o baterii, ale o službu

Pochopitelně nejde o žádnou skutečnou baterii. Popravdě se totiž jedná o službu, kterou nabízejí nikoliv dodavatelé fotovoltaiky nebo elektřiny, nýbrž distributoři elektřiny. Tedy společnosti, které mají za úkol dbát na rovnováhu distribuční soustavy. Tato společnost může výrobci elektřiny nabídnout, že elektřinu, kterou vyrobí, může nechat přetéct do sítě a poté si ji může odebrat zpátky, či spíše nechat si od společnosti koupit elektřinu tehdy, když potřebuje. Tato „úschova“ není pochopitelně zadarmo. Naopak. Mnohé může překvapit, že v určitých případech, kdy nejsou přetoky příliš velké, se služba vyloženě nevyplatí. Na rozdíl od reálného akumulátoru také nelze službu využívat tehdy, pokud dojde k výpadku distribuční sítě. Elektřina z virtuální baterie totiž přichází právě ze sítě. Na druhou stranu se nejedná o žádnou investici, za službu platíte pouze měsíční poplatek. Kde je tedy háček?

Pro koho je virtuální baterie?

Virtuální baterii je možné si v současné době objednat od dvou společností. Od ČEZ a E.ON. Jde o službu pro jejich stávající zákazníky a tedy určité rozšíření nabídky pro ně. Podmínkou pro virtuální baterii od ČEZ je to, že zákazník má instalovaný jakýkoliv typ domácích střešních fotovoltaických elektráren s instalovaným výkonem do 10 kWp, má svou fotovoltaickou elektrárnu připojenou do distribuční sítě a odebírá elektřinu od ČEZ. Pokud chce někdo využívat virtuální baterii od E.ON, pak musí mít solární elektrárnu, kterou si pořídil od této společnosti.

Z čeho se skládá cena elektřiny?

Pro pochopení toho, zda je virtuální baterie výhodná, je třeba také vědět, z čeho se skládá v České republice cena elektřiny. Kromě obchodní, tedy silové a neregulované části, kterou vám nabídne každý dodavatel elektřiny jinou, platíme ještě tzv. regulovanou část. Do této části patří daň z elektřiny, poplatek za obnovitelné zdroje, poplatek za maximální příkon a také cena za distribuci elektřiny, která je stanovená od dodaného objemu.

Elektřina pro soláry

Službu virtuální baterie nabízí v současné době jednak ČEZ, který tento produkt nazval Elektřina pro soláry. Jde o tarif podobný jako v případě tarifu pro odběr elektřiny. Proto se konečná cena za kilowatthodinu liší v závislosti na distribučním území, distribuční sazbě a využívaném jističi. Samotná obchodní část ceny činí při úvazku na tři roky 4,52 korun za kilowatthodinu, stálá měsíční platba je pak 157 korun. Při úvazku na rok je pak obchodní část ceny 4,88 korun za kilowatthodinu. Vykoupené množství elektřiny může být vždy jen do výše roční spotřeby ze sítě zákazníka. Pokud si budete z baterie „svoji“ elektřinu vyzvedávat, platíte úplně stejné poplatky, jako byste elektřinu nakupovali od dodavatele, tedy distribuční poplatky, daně apod. To tuto službu významně prodražuje.

E.ON – Poplatek podle množství uložené elektřiny

Virtuální baterie od E.ON se hradí měsíčně, poplatek se liší podle toho, kolik elektřiny si do sítě „pošlete“. Při roční kapacitě virtuální baterie 1 MWh je poplatek 49 korun za měsíc, 2 MWh 99 korun, 3 MWh 149 korun, 4 MWh 199 korun a více jak 4 MWh je za 499 korun. Jde tedy o službu, která je poměrně nevypočitatelná a její výhodnost závisí vždy na tom, jaké konkrétní množství elektřiny do sítě uložíte. Jako nejvýhodnější se tak stále ukazuje spotřeba vámi vyrobené elektřiny, případně její uložení do skutečného akumulátoru.

Související článek

Češi podceňují úspory: Fotovoltaika ušetří až trojnásobek odhadovaných částek!

V Česku je stále obrovský prostor na energetické úspory. S těmi vlastně teprve začínáme. Prim přitom hraje fotovoltaika, ačkoliv se stát snaží domácnosti tlačit v ...