Obnovitelné zdroje – neplánovatelné zdroje

Pro obnovitelné zdroje elektřiny je jedno společné. Jejich výkon nelze plánovat. Vzhledem k tomu, že se od centralizované energetiky, kdy se elektřina vyráběla v několika velkých zdrojích (uhelných elektrárnách) přechází k energetice decentralizované, kdy se vyrábí v mnoha malých zdrojích, je do budoucna stále naléhavější řídit pečlivě výrobu z těchto zdrojů, ale také spotřebu elektřiny. Zatímco dříve kromě energeticky náročných podniků málokdo uvažoval o tom, kdy který spotřebič spustí, do budoucna se ukazuje řízení spotřeby a výroby elektřiny jako klíčové. Na elektřině totiž budeme stále závislejší. A velký přechod na elektřinu čeká i automobilový průmysl. Zároveň stále neumíme velké množství elektřiny uschovat na pozdější dobu. V distribuční síti musí panovat stabilita a rovnováha, spotřebovávané množství musí odpovídat tomu, které se do sítě dodává. Pokud by došlo k nerovnováze, síť může zaznamenávat časté výpadky, což by byla pro národní hospodářství, ale nejenom pro něj pohroma. S blackouty zatím zkušenosti příliš velké nemáme. Do budoucna by ale mohly hrozit mnohem častěji.

Současné řízení spotřeby elektřiny

K běžnému řízení spotřeby v současné době slouží maximální omezení příkonu do odběrných míst a také systém hromadného dálkového ovládání a distribučních sazeb. Pokud má například někdo připojený elektrokotel v distribuční sazbě D27D, ten se v jinou dobu než při tzv. nízkém tarifu nesepne. Do budoucna se však očekává mnohem sofistikovanější řízení spotřeby a také výroby elektřiny, do kterého se zapojí tzv. agregátor flexibility.

Ovládání spotřeby a výroby elektřiny

Flexibilita v energetice označuje schopnost ovládat nejen spotřebu, ale také výrobu, která bude tvořena mnoha mikrozdroji. Již nyní probíhá určité řízení výroby a spotřeby podle toho, jaká je aktuální spotřeba odběrného místa a také na kolik přijde odeslání vyrobené elektřiny do distribuční sítě. Toto řízení spotřeby se ale děje zcela roztříštěně, řídí se každý zdroj sám, což nebude do budoucna rozhodně stačit. Proto se plánuje zřízení agregátorů flexibility u institucí, které budou sdružovat možné zdroje výroby a spotřeby elektřiny. Tyto zdroje budou navzájem kombinovat jednotlivé střípky mozaiky a spolehlivě vykrývat bilanci spotřeby a výroby elektřiny. Zdroje flexibility na straně výroby jsou jasné, jsou to obnovitelné zdroje elektřiny, ať už jsou to fotovoltaické, větrné a vodní elektrárny, bioplynové stanice a výroba z biomasy nebo dále pak jaderné a uhelné elektrárny. Na straně spotřeby jsou to pak velké průmyslové podniky, chladírny, mrazírny, papírny, v domácnostech pak například elektrokotle a elektromobily.

Agregátor flexibility

Řízení flexibility bude upravovat další novela energetického zákona Lex OZE III., která prošla nedávno mezirezortním řízením. I v tomto případě jsme dva roky ve skluzu. Podle evropské směrnice jsme měli toto evropské nařízení transponovat do naší legislativy již před touto dobou. Na včasné přijetí legislativy je navázána výplata evropských finančních prostředků z Národního plánu obnovy. Nezávislí agregátoři budou společnosti, které zároveň nemusí být také dodavateli elektřiny. Tyto společnosti budou řídit „přelévání“ elektřiny tak, aby nikde nepřebývala a nechyběla. Za to, že někdo bude čerpat elektřinu v určitou dobu, kdy je to třeba, bude finančně motivován, podobně, jako je tomu nyní v tzv. nízkém tarifu.