Solární magazín se snaží věnovat i tématům, která se dotýkají celé energetiky. A úmrtí jedné z nejvýraznějších tváří atomové vědy je událostí, která se dotýká celého oboru. A nejen u nás, vzpomínat nejspíš bude i svět, minimálně ten odborný, ve kterém byla uznávanou autoritou.

Obdivovala Margaret Thatcherovou, ke které se v žertu přirovnávala slovy „ona byla železná lady, já atomová“. Také potřebovala tvrdost a neústupnost, aby se prosadila ve vyloženě mužském světě. A paradoxně jej obohatila o jeden ikonický a velmi lidský moment, když si při rozjezdu jaderné elektrárny v Temelíně dopřála po týdnech nervů bezprostřední a úlevný polibek s předsedou vlády Milošem Zemanem.

Absolventka říčanského gymnázia se v roce 1980 vydala studovat Fakultu jadernou a fyzikální inženýrskou na pražskou ČVUT, což určilo její další životní dráhu. Původně se věnovala dopadům záření a začala pracovat v Institutu hygieny a epidemiologie. Necelý rok po promoci ale dostala „příležitost“, ve velkých uvozovkách, po výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu. Mladá ambiciózní vědkyně zkoumala dopady i příčiny této průmyslové katastrofy a našla své životní poslání.

Sama později vzpomínala, že se tato událost potkala s momentem, kdy jí bylo pětadvacet, po několika měsících ve výzkumném ústavu se cítila frustrovaná nudou, rutinou a papírováním a zde ucítila „adrenalin“.

„To byl určující moment mého profesního života. Rozhodně. Protože od té doby jsem se nezastavila. A od té doby mě provází zejména regulace rizik jaderných technologií,“ vysvětlovala nedávno v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

„Cokoliv, co člověk stvořil, je náchylné k lidské chybě, ale úkolem člověka je dostat z těch technologií to dobré a omezit ty slabé stránky. Takhle jsem o tom asi neuvažovala. Ale byla bych ráda, kdybych už tenkrát byla schopná o tom takhle uvažovat,“ shrnula zpětně své badatelské poznání.

V roce 1992 se ze Státního zdravotního ústavu přesunula na Ústředí radiační monitorovací sítě České republiky, kde byla zástupkyní ředitele, a pak už ji osud zavanul na Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Byla zde ředitelkou odboru a pak po tříleté pauze coby ředitelka Státního úřadu radiační ochrany i ředitelkou celého SÚJB.

Nastoupila v době, kdy vrcholila polemika o jaderné elektrárně v Temelíně. Projekt zahájený ještě před listopadem 1989 byl v devadesátých letech po rozpadu původní spolupráce s SSSR přepracován, ale přesto zaznívaly pochybnosti o její bezpečnosti. Zejména z blízkého Rakouska, které má k jaderným elektrárnám historicky velmi negativní vztah. Zapojila se i mezinárodní organizace Greenpeace a mezinárodní žalobu vedl excentrický americký advokát Ed Fagan.

V onom roce 1999 dokonce přijal kritickou rezoluci Evropský parlament, vláda Miloše Zemana ale potvrdila, že elektrárna bude dostavěna.

Dana Drábová, která si díky svému výzkumu v Černobylu získala ve vědecké komunitě i mezinárodní renomé, bezpečnost temelínské jaderky vždy hájila a trvala na tom, že není nejmenší důvod očekávat katastrofu.

V té době byla skutečně jedním z nejsledovanějších státních úředníků. Z poklidného světa dozimetrů šla rovnou do záře kamer a dokázala komunikovat s překvapivou profesionalitou. I když celou kariéru bude tvrdit, že úřad, o kterém se nemluví, to dělá dobře.

11. října 2000 byl první blok elektrárny uveden do tzv. kritického stavu, což znamenalo faktické zahájení provozu. V přímém televizním přenosu došlo v jejím velíně došlo ke slavnému polibku.

Jako historická kuriozita začal být vnímána zejména poté, co se Dana Drábová a Miloš Zeman názorově zcela rozešli. Ředitelka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost vydržela ve své funkci až do dnešního dne, ale z pozice úřednice neváhala Zemana jako prezidenta kritizovat.

Přesto od něj v roce 2014 obdržela státní vyznamenání. Čestné doktoráty v průběhu let získala od technických univerzit v Liberci a Ostravě. V roce 2022 pak obdržela Záslužný kříž od ministryně obrany. To bylo za mimořádnou aktivitu na podporu Ukrajiny, bránící se ruské invazi.

Proti této válce se předsedkyně jaderného úřadu stavěla od počátku velmi vehementně. Začalo to jejím odborným angažmá, když se krátce po vypuknutí bojů ocitla v jejich ohnisku jaderná elektrárna v Záporoží, ještě větší, než ta černobylská. Mnoho lidí tehdy v obavách sledovalo účet paní Drábové na X, který reportoval o mezinárodním měření. Ona sama se snažila obavy klidnit, v té době zlidověla její hláška „radiační situace na Ukrajině zůstává normální“.

Jinak ale ruskou agresi kategoricky odsuzovala. „V mém životě to bylo nastaveno tak, že svět se řídí podle pravidel a díky tomu drží aspoň jakžtakž pohromadě. A jedním z pravidel, dokonce i psaných, co se týká mezinárodních dohod, je, že kvůli ochraně civilního obyvatelstva při válečném konfliktu se některé věci nedělají. Neútočí se na civilní objekty, neútočí se na rizikové provozy. Tak mě to fakt 4. března 2022 docela překvapilo. Jak už mě málo co v životě překvapí, tak tohle mě překvapilo,“ vysvětlovala pro Seznam Zprávy.

Ohrožení jaderné elektrárny, která byla v plném provozu, je podle ní porušením naprosto všeho, co se porušovat nemá. Od té doby o Putinovi říkala, že je „neřád“, i horší věci.

Dana Drábová byla v posledních letech výrazněji spojena s hnutím STAN, jeho bývalý místopředseda Věslav Michalik byl jejím kolegou z oboru. V domovských Pyšelích byla patnáct let místostarostkou a po volbách 2016 se stala zastupitelkou Středočeského kraje.

Někteří kvůli tomu psali stížnosti, že zaměstnanec státu má ctít politickou neutralitu. Přesto ve funkci působila až do posledního dne, ačkoliv, jak prozrazuje zpráva Úřadu, s nemocí bojovala už nějaký čas.

„Já mám 3. října 2025 nárok na penzi. A někde okolo toho data, mám to tak rozfázované, ne že bych úplně odešla a nic nedělala, protože si myslím, že to člověku na kondici nepřidá, ale že by to byl tak zrovna čas, kdy postupně začít předávat to veslo nástupci. Pomalu si ho vychovávám,“ uvedla v rozhovoru, z něhož jsme už několikrát citovali. Byl květen 2023.

Nástupce je připraven, jen to bude výrazně smutnější přebírání kanceláře.

Dana Drábová dodávala v rozbouřené době klid a věcnost. Když krotila vášnivé debaty o Temelíně i obavy z tragédie v Záporoží. Tak, jak se to její oblíbené rtuťovité Margaret Thatcherové nikdy nepovedlo.