Právě kvůli této části vrátili senátoři zákon do Sněmovny, aby se nakonec odhlasoval ve stejné podobě, jakou připravili poslanci. Přílepek, který do novely vložil ministr financí Zbyněk Stajnura (ODS), ukládá majitelům solárních parků – zejména těm, kteří čerpají státní podporu – povinnost sami kontrolovat takzvané vnitřní výnosové procento (IRR) a ověřovat, zda jejich elektrárny nepřekračují maximální povolenou ziskovost.
Solární baroni mohou vracet podporu
Toto vnitřní výnosové procento se bude nově počítat z delšího období, zahrnující celou dobu životnosti elektrárny. Takže se může stát, že jim bude podpora snížena, nebo zcela odejmuta. To delší dobu kritizuje Solární asociace, podle níž tak dáváme najevo, že prostředí je u nás nestabilní a případné investice mohou být ohrožené.
„Poslankyně a poslanci bohužel potvrdili, že varování oborových asociací či Hospodářské komory a vládních senátorů a senátorek jsou pro ně nerelevantní. Česko tím dalo jasně najevo, že u nás neexistuje předvídatelnost a zákony se mění nekoncepčně, na poslední chvíli a bez jakékoli konzultace. V takovém prostředí chceme, aby firmy investovaly do nových elektráren – nejen obnovitelných, ale i plynových a dalších. Státu kvůli tomuto kroku hrozí miliardové ztráty, ohrožení konkurenceschopnosti firem a bezprecedentní šok pro banky. Tři zahraniční investoři už dokonce chystají arbitráže,“ komentuje Jan Krčmář, výkonný ředitel Solární asociace.
Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) chce do další novely Lex Plyn ještě propašovat pozměňovací návrh, který zvýší limit individuálních kontrol z původních 30 kW na 145 kW. Malé zdroje se tak kontrolám úplně vyhnou.
Placení za spotřebu elektřiny v určitém čase: flexibilita
Hlavním cílem novely ovšem bylo zavést flexibilitu a agregaci, služby velmi důležité pro moderní energetiku. Nová pravidla umožní vznik firem, které budou sdružovat subjekty poskytující služby výkonové rovnováhy, tedy řízenou spotřebu elektřiny v určitých časech. Díky tomu bude možné efektivněji využívat energii z fotovoltaických elektráren, jejichž výroba je proměnlivá a často soustředěná do stejných časových úseků. Současně se tím sníží potřeba výroby elektřiny z uhlí.
Na trhu se tak mohou objevit firmy, které budou sdružovat majitele fotovoltaických elektráren s bateriemi. Tyto baterie si nechají nabíjet v době přebytku elektřiny v síti a následně ji dodají zpět, když je naopak nedostatek. Navíc mohou za tyto služby dostat odběratelé zaplaceno. Čím více lidí se do takového systému zapojí, tím efektivněji se bude elektřina využívat, což by v konečném důsledku mohlo přispět ke snížení její ceny.
Dodavatelé nesmí zakazovat sdílení elektřiny
Bohužel někteří dodavatelé se snažili bránit svým klientům ve sdílení elektřiny, kterou si sami vyrobí. Díky novele však takové omezení bude nelegální. „Sdílející výrobci se dosud setkávali s diskriminačním přístupem ze strany obchodníků, kteří je za sdílení elektřiny cenově penalizovali nebo jim sdílení ve smlouvách o výkupu zcela zakazovali. Nově však obchodníci nebudou moci sdílení zakázat a odlišné ceníky uplatňovat pouze při existenci spravedlivého důvodu,“ popsala Eliška Beranová, právnička Frank Bold a Unie komunitní energetiky.
Ochrana spotřebitele
Do novely se vešla také další ochrana spotřebitele, a to díky zavedení povinného zajištění pro obchodníky s energiemi. Index zajištění bude ukazovat, nakolik má obchodník zafinancované tzv. budoucí nákupy energií. Elektřina se může nakupovat s odběrem okamžitě, nebo například za dva roky. Čím více má obchodník nakoupeno do budoucna, tím má silnější pozici a hrozí méně, že by mohl zkrachovat.
Právě to se totiž stalo před několika lety skupině Bohemia Energy, která elektřinu nakupovala zejména na okamžitém trhu. Ve chvíli, kdy cena elektřiny skokově narostla, neměla společnost prostředky na to, aby nakoupila energie svým klientům a zkrachovala.
Zdroj: Solární asociace, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
