V minulém článku jsme se zabývali fenoménem nástupu energetické chudoby v souvislosti se současnou krizí v Evropě a situací ve světě a jejími příčinami. Součástí článku bylo varování v dalším vývoji energetické chudoby od současného zdražování dostatku energie (překupování ) k jejímu fyzickému nedostatku způsobenému masivní deformací trhu takovou, kdy se stabilní zdroje díky této ideologii „nevyplatí“, zatímco nestabilní zdroje jsou podporovány v takové míře, že destabilizují cenovou a poté i stabilitu fyzickou a způsobují blackouty. Pokud si sami přeprodáváme jadernou elektřinu vyrobenou za 30 haléřů jednu kilowatthodinu za 12 korun, je stále ještě možnost vzít rozum do hrsti a takovéhoto pseudo „obchodování“ nechat. Pokud si zavřeme levné a stabilní zdroje a nahradíme je drahými občasnými, dostáváme se do stavu, kdy budeme mít násobně dražší elektřinu a teplo a občas je v době fyzického nedostatku nebudeme mít vůbec.

Současný stav je takový, že energie a energetických komodit je stále dost, ale válečný trh a překupníci na něm přispívají k ruinování společnosti. Zavírání stabilních zdrojů bez náhrady, zejména uzavření jaderných elektráren v Německu, vede následně k ideologicky motivovaným „investicím“ (jádro jsme zavřeli, plyn není, uhlí je zakázané) do méně stabilních a o řád dražších energetických řešení. Jejich cílem není uspokojit společnost stabilními dodávkami energie, především elektřiny a tepla pro domácnosti a průmysl, ale na prvním místě je uspokojení investorů a nadnárodního kapitálu. V této situaci končí doba, kdy jsme se mohli spoléhat na stabilní a cenově přijatelné dodávky z elektrické sítě. Cenová přijatelnost v České republice skončila v roce 2022 a stabilní dodávky prostřednictvím státních společností ČEZ a ČEPS při blackoutu 4. července loňského roku.

Tento článek se zabývá praktickými radami a zkušenostmi, co můžeme dělat sami pro sebe, nikoli na úrovni energetické politiky státu, ale na úrovni domácnosti, bytového domu, obce a průmyslového podniku, když na nás takováto politika dopadá.

Pohled Světové energetické rady

Současná energetika a energetičtí odborníci vnímají společenskou roli energetiky třemi hlavními kritérii Světové energetické rady (World Energy Council – WEC) Těmito kritérii jsou energetická bezpečnost (Energy Security), energetická dostupnost / spravedlnost (Energy Equity) a environmentální udržitelnost (Environmental Sustainability).

Obrázek 1. Tři dimenze energetického trilematu: energetická bezpečnost, energetická spravedlnost a environmentální udržitelnost.  Zdroj: World Energy Council (2024), World Energy Trilemma Framework.

Dlouholetým předsedou Energetického komitétu WEC ČR od 2006 byl Ing. Miroslav Vrba, CSc. Poté, co přestal být členem představenstva ČEPS v březnu 2017, bylo členství České republiky ve WEC ukončeno. V souvislosti s WEC vzpomínáme na tohoto dnes již zesnulého kolegu a významného českého energetika. Názor na ukončení členství ČR v jedné z nejvýznamnějších světových energetických organizací spojený s tehdejší politikou ČEPS a dalších českých energetických společností není předmětem tohoto článku. Pro zájemce je nová zpráva Světové energetické rady (v angličtině) z roku 2026 ke stažení zde.

Kvalitativní skok od spotřebiče k chytrému spotřebiči

Energetické soustavy jako technický organismus se začaly rozvíjet po první světové válce, vývoj pokračoval k současnému stavu po druhé světové válce. Popsání jednotlivých etap takového vývoje by bylo na samostatný článek. Energetika se skládá ze čtyř základních disciplín: výroba energie, její transport (tranzit), distribuce v dané oblasti (město, obec, podnik) a spotřeba. V tomto ohledu je potřeba si uvědomit, že spotřeba byla od samého počátku součástí energetického systému, a že právě v této oblasti nastalo v posledních dvou dekádách velké množství změn. Pokud se zaměříme na vývoj technické úrovně domácností, budov a menších podniků (markety, dílny apod.), máme v současné době řadu prvků, které v těchto místech dříve nebyly:

• Moderní izolační materiály,
• Samostatná výroba elektřiny a tepla,
• Akumulace energie do tepla, chladu a baterií,
• Měření a regulace (MaR) vlastního energetického hospodářství.

Již z takto jednoduchého popisu je vidět, že se děje něco, co jsme ještě před dvěma dekádami takto neznali. Jde o kvalitativní změnu, doba aktivních spotřebičů energie a tento trend se stává masovým. Tarifikace a design energetických soustav za tímto technickým pokrokem ale u nás dvacet let zaostávají. Stále je výhodnější ohřívat v létě teplou užitkovou vodu na dováženém zemním plynu než na přebytcích fotovoltaiky ze střechy sousedního domu, i kdyby nám je soused dával zadarmo, což je vizitkou především Energetického regulačního úřadu, který za takovéto zastaralé tarify zodpovídá. Druhou stranou mince je pak skutečnost, že Česká republika se stále pokouší plnit své závazky v oblasti obnovitelné energie formou solárních a větrných parků, namísto distribuovaných instalací. Takové řešení ovšem zvyšuje nároky na regulaci fosilních a uhelných zdrojů a nově plánovaných plynových zdrojů. V bytovém domě nebo v obci obvykle spotřebujeme obnovitelnou energii v místě a v čase, kdy se vyrábí, takže k tomu nemusíme udržovat stávající uhelné kotelny nebo stavět nové plynové na výrobu elektřiny.

U obnovitelných zdrojů energie je zásadní problém, zda je stavíme proto, aby na tom někdo vydělával, obvykle na úkor spotřebitelů, anebo zda je stavíme pro náš užitek. Spotřeba ČR je zhruba 60 TWh (terawatthodin – miliard kilowatthodin). Kdybychom chtěli vyrobit 10 procent této spotřeby v našich domácnostech, ovšem pouze v létě, znamená to zhruba jeden panel o rozměru 2×1 metr a současném výkonu mezi 500 a 600 Wp na osobu. Rodinný dům s instalovaným výkonem 10 kWp má takových panelů dvacet a na bytový dům se také vejdou, tudíž jde o zcela bezproblémový způsob. K tomu bychom ale nepotřebovali solární a větrné parky ani barony, takže problém není zdaleka v technice.

Za peníze, které MPO dnes stále vyplácí „solárním a bioplynovým baronům“, bychom mohli postavit každým rokem nejméně milion kilowattů, tedy 1 GW (gigawatt), který by ročně vyrobil jednu TWh, kdybychom toto rozdali lidem a obcím namísto privilegovaných příjemců, na které jsou vybírány daně. Toto se rozdává, my to platíme. Kdybychom to dali zdarma na střechy, máme z takových instalací násobný technický užitek i splněné závazky v EU.

Tyto jednoduché úvahy z oblasti energetické gramotnosti nejsou samoúčelné, velmi dobře se hodí „v malém“ na úrovni obce, domácnosti, podniku a bytového domu, abychom se na jednoduchých číslech ve složitém oboru naučili používat obyčejnou logiku a selský rozum.

Evropská politika prevence energetické chudoby

Tuto kapitolu jsme přebrali z minulého citovaného článku. Hlavním evropským nástrojem pro financování opatření proti energetické chudobě v období 2026–2032 má být Sociální klimatický fond (Social Climate Fund), který pomáhá členským státům zmírňovat dopady nové klimatické politiky na ohrožené domácnosti. V případě „trhu“ s emisními povolenkami, který vyvádí prostředky vybíraného „ekologického“ zdanění mimo obor energetiky, ale i mimo obor životního prostředí, a dokonce i mimo rozpočet EU do kapes spekulativních překupníků a globálního kapitálu, je takováto opatření možno vnímat pouze jako zmírňování vyvádění kapitálu mimo EU, nikoli jako „přechodnou“ kompenzaci důsledků nějaké užitečné technické transformace, která je v podstatě ideologicky zakrývaným kapitálovým drancováním celé EU.

Podobně to platí pro „investice“ do dotovaných přebytečných nestabilních zařízení včetně energetických sítí – „dálnic“ pro občasné energetické toky a mařičů energie. Toto musí někdo zaplatit, je to buďto spotřebitel energie, nebo daňový poplatník, tedy občan v této dvojroli. Může si akorát vybrat, ze které kapsy mu budou příslušné prostředky vytaženy. Příjmy nadnárodního bankovního kapitálu jsou obvykle vyšší než 50 % z každé takové investice. Kdo by tomuto nevěřil, je možno takovéto rozpočty porovnat třeba s hypotékami. Avšak toto je hypotéka na dům, ve kterém nebudeme celoročně bydlet, maximálně tak na velmi drahou letní chatu, ovšem včetně výstavby letní příjezdové cesty pro občasný provoz.

Důsledky takovéto energetické politiky chce EU zmírňovat, nikoli budovat budoucí systém pro levnější a stabilnější energetické hospodářství. V Evropské unii, kde původně vzniklo tržní prostředí v dostatku energie a jako benefit pro spotřebitele vedoucí ke zlevnění energie, jsou dnes dotovány programy na výstavbu drahých nestabilních zdrojů, které by na funkčním trhu nebo v normálně fungujícím ekonomickém prostředí by nikdo nepostavil a k prevenci energetické chudoby nepřispívají.

Odborné kurzy pro energetické poradce

S podporou současných evropských dotací a Státního fondu životního prostředí pořádá Česká společnost pro energetiku  ve spolupráci s Českou fotovoltaickou asociací (ČFA) https://ufae.cz/vzdelani-a-kurzy/kurz-energeticky-poradce/ odborné kurzy pro energetické poradce a manažery. Navazujeme na déle jak roční tradici kurzů ČFA, kterých jsme se aktivně účastnili. Zajímavé je současné profesní spektrum posluchačů těchto kurzů a dalších zájemců:

1. Lidé z profesních společností zabývajících se instalacemi fotovoltaiky, akumulace, tepelných čerpadel a domácích řídících systémů pro energetiku, včetně obchodníků z takovýchto firem a jejich majitelů;
2. Stavební společnosti zabývající se rekonstrukcemi stávajících budov a architekti a projektanti, navrhující budovy nové, kteří chtějí mimo technických norem pochopit i praktické fungování energetiky;
3. Energetičtí manažeři ve státní správě a samosprávě. V současnosti jsou i menší obce postaveny před problematiku energetického hospodářství a potřebují k tomu vyškolit své zastupitele nebo odborný personál. Podobně pracovníci některých úřadů a státních firem (povodí, vodárny, doprava apod.).
4. Pracovníci finančních institucí, bank a pojišťoven, pro oba tyto sektory je to nový prvek jak v oblasti nových investic, tak i v oblasti zajištění rizika;
5. Pracovníci sociální sféry zabývající se chudšími vrstvami, skupinami ohroženými sociální exkluzí a obecně skupinami obyvatel ohrožených energetickou chudobou, aby se naučili těmto klientům pomáhat s hledáním vhodného energetického a mnohdy i sociálního řešení.
6. Osoby vyhledávající rekvalifikaci a nové uplatnění, většinou jde o zájemce s minimálně středoškolským vzděláním, kteří by si rádi doplnili svoji kvalifikaci na nově vznikajícím profesním trhu.
7. „Čistých“ dotačních poradců je v těchto kurzech poměrně málo, ale téma možnosti získání prostředků v různých dotačních titulech a dnes také pomocí zvýhodněných bankovních úvěrů je velmi žádanou součástí kurzů pro všechny jmenované skupiny posluchačů.

Cílem vzdělávaní není pouhé získání prostředků, ale především jejich účelné využití pro dosažení daného energetického cíle.

V posledním roce prošlo těmito kurzy několik stovek úspěšných absolventů. Z uvedeného je rovněž vidět, že se mění funkce energetiky z původně technického řemesla do všeobecně společenského pojetí, a že také přibývá zájemců, kteří se v tomto oboru chtějí vzdělávat bez složité matematiky a fyziky, kterou mají za sebou zejména inženýři.

Obrázek 2. vývoj činností energetického poradce, od úvodní myšlenky k realizaci. Zdroj: Výukový materiál České fotovoltaické asociace, Ústavu fotovoltaiky a elektromobility, z.ú

Kybernetická bezpečnost a umělá inteligence

Kyberneticky zranitelný prvek distribuované energetické soustavy je takový, který:

1. Je elektronicky řízen technologiemi podobnými internetu věcí (Internet of Things – IoT), například chytrá žárovka, vzdálený termostat na wifi nebo dálkové ovládaná pračka, dále metodami umělé inteligence (AI), ale i způsoby méně vyspělými, avšak kyberneticky napadnutelnými;
2. Nevhodným řízením může ve velkém (kolektivním) měřítku vyvolat nežádoucí stavy energetické soustavy;
3. Je mimo dosah centrální politiky kybernetické bezpečnosti subjektu, který má zodpovědnost za soustavu a její stabilitu, tedy obvykle energetického dispečinku.

V mnoha domácích i podnikových systémech dnes už jsou prvky umělé inteligence zabudovány a reagují na:

• Předpokládanou výrobu OZE;
• Očekávanou spotřebu domu, obce nebo podniku;
• Cenové signály na energetických trzích.

I bez speciálního technického vzdělání si velmi dobře můžeme představit situaci, kdy masově nasazené distribuované AI systémy v obcích a domácnostech ovlivní například určité cenové signály a začnou se chovat tak, že „rozhodí“ chování energetických sítí i bez plánovaného teroristického útoku pomocí firmware zahraničního výrobce řídící elektroniky.

Vůči popisované energetické chudobě jde zdánlivě o vedlejší disciplínu, avšak když aplikujeme pravidlo, že prvky soustavě pomáhající by měli mít lepší tarifní podmínky než ty, které jí škodí, může mít do nedalekého budoucna ovladatelnost takového systému pomocí dispečinku vliv na regulovanou složku ceny. V každém případě nedoporučujeme neovladatelné nebo i dobře technicky neopsané systémy různých zahraničních výrobců. Funkci v jenom domě takový systém obvykle vyřeší, ale s okolní soustavou už se obvykle nedomluví a ani pro takovou vlastnost nejde upravit.

Situace sociálně slabších

Cílem prevence energetické chudoby není vychovat z chudé důchodkyně profesionálního energetika, ale pomoci jí zbavit se nadbytečných nákladů. Ty mohou být dvojího typu:

• Špatně postavená smlouva s dodavatelem energie nebo i nájemní smlouva. Poradci v našich kurzech jsou vychováváni k tomu, aby nejprve pomohli takovouto smlouvu nastudovat, rozklíčovat situaci a poradit jak se z ní vymanit. Takováto smlouva obvykle obsahuje prvky vysokých penalizací pro případ odstoupení, ale současně i prvky nezákonné, kvůli kterým může být vypověditelná.

V mnoha situacích jsme i zaznamenali, že stačila pouhá přítomnost kvalifikovaného energetického poradce k tomu, aby poskytovatel odstoupil z nevýhodné smlouvy pro spotřebitele dohodou.

• Špatně postavené energetické hospodářství. V těchto případech obvykle starý kotel nebo celkový systém s nízkou účinností na straně jedné a vysoké úniky energie na straně druhé, například stará netěsnící okna, nezateplený strop apod. V kurzech se posluchači učí nejenom moderní technická řešení, ale i praktické kroky u nízkopříjmových domácností, z nichž si některé z nichž některá může taková domácnost realizovat i svépomocí a zlepšit tak svou energetickou i sociální situaci.

U energetické chudoby není cílem „prodat“ drahé řešení někomu, kdo na ně nemá dost prostředků, ale i s pomocí dotací pomoci k efektivní úlevě od zbytečných nákladů.

Závěrem

Přestože k energetické chudobě nemáme v současnosti žádné vážné technické důvody, obchází Evropou strašidlo energetické chudoby a našim domácnostem ani obcím a podnikům se nevyhýbá. Emisní povolenky pro domácnosti tento stav výrazně zhorší, a přestože jsou čeští odborníci zajedno v tom, že bychom měli takovému vývoji zamezit, nelze jej ani stoprocentně vyloučit.  Energetika je moderní obor, který má sloužit našemu komfortu a nikoli vybírání prostředků z oboru ve prospěch oligarchických skupin a nadnárodního kapitálu. Také energetické úspory znamenají zbytečně neplýtvat, avšak nikoli pro zbytečnou drahotu netopit, nesvítit a nechat krachovat průmysl.

I přes tyto vzletné odborné názory je potřeba být připraven na horší časy, jako například na povodeň v době intenzivních dešťů. V energetice samotné vznikl nový segment netechnických kvalifikovaných uživatelů, kteří mohou takové přípravě významně pomoci, a to nejenom sobě, ale i při osvětě občanů v obcích a sociálně slabších vrstev, kterých se energetická chudoba dotýká jako prvních.

Inovace a optimální řízení energetického hospodářství budovy, obce nebo podniku není na druhé straně nic špatného a energetickou chudobu lze v této souvislosti vnímat jako spouštěcí jev takového procesu. Přestože jde o sociálně nevhodnou politiku, máme v řadě případů možnost se jí ve vlastním okolí vyhnout anebo její dopady výrazně zmírnit, a jako odborníci se v této oblasti snažíme vychovávat desítky a stovky dalších kolegů, kteří tyto znalosti mohou prakticky realizovat v našich obcích, podnicích i v domácnostech.